Uprchlí Rusové? Šance pro Západ nejen kvůli odlivu mozků. Putinově zemi začíná chybět řada odborníků
Pokud chtějí západní země pomoci Ukrajině a čelit ruské agresi, měly by se také více snažit využít intelektuální a ekonomický potenciál ruských emigrantů. Mohou tak vytvořit společenství, které pak může komunikovat s Rusy v jejich vlasti a snad i ovlivnit jejich postoje, domnívá se bývalý analytik americké CIA Kent Harrington, jehož citoval deník El País v článku nazvaném Odliv mozků z Ruska je příležitostí pro Západ, a nejen ekonomickou.
Emigrace je stará jako lidstvo samo. V tomto století prchali mimo jiné Syřané, Iráčané či Afghánci po neúspěšném boji za svobodu a před sektářskými válkami. Salvadorci, Guatemalci a Hondurasané utíkají před bídou a kriminalitou a teď miliony Ukrajinců přijely do dalších zemí Evropy a ptají se, kdy se budou moci vrátit domů.
Svou zemi ale opouštějí i Rusové. Podle nedávných odhadů ruské tajné služby FSB jen v prvních třech měsících letošního roku opustily svou vlast téměř čtyři miliony Rusů. Statistiky FSB se sice dají těžko ověřit, ale počty emigrantů z Ruska jsou letos výrazné. Ve srovnáním s prvním čtvrtletím roku 2021 se například zvýšily pětkrát jejich odchody do Gruzie či Tádžikistánu, v případě Estonska to byl čtyřnásobek.
Ani ruská emigrace není ničím novým. Svou vlast Rusové opouštěli už po neúspěšné revoluci v roce 1905, výrazně více jich ale uteklo po té v roce 1917, když se k moci dostali bolševici. V celé Evropě tehdy začaly vznikat „malé Moskvy“. Historie se opakovala v 90. letech po rozpadu Sovětského svazu.
Ve 20. letech minulého století byli mezi ruskými emigranty monarchisté, pravičáci i vojenští veteráni, poražení z občanské války, kteří konspirovali v cizině proti bolševickému režimu. Pozdější ruští emigranti ale, jak v roce 2011 řekl německý historik Karel Schlögel, nebudovali politické struktury, a tudíž měli jen malé možnosti ovlivnit změny ve své rodné zemi.
Schlögel ale také definoval významný rozdíl mezi emigranty minulého a současného století. Ti z 21. století jsou často podnikatelé či manažeři firem, specialisté v IT, vědci či umělci. Jejich odchod do ciziny tak představuje důležitý odliv mozků. Náměstek ministra vnitra Igor Zubov na tento problém upozornil v ruském parlamentu letos v červnu, kdy uvedl, že ruští specialisté na informační technologie po začátku války na Ukrajině masivně odcházejí a že v Rusku teď těchto odborníků chybí na 170 000. Zubov také vyzval parlament, aby povolil vstup většího počtu informatiků z ciziny.
A nejde jen o počítače a programování. Stejně jako začátkem 20. století i teď utíkají z Ruska novináři, spisovatelé, herci či filmaři, odcházejí ale i podnikatelé. Britská poradenská společnost v oblasti investiční migrace Henley & Partners, která radí mimo jiné bohatým klientům jak získat jiné občanství, nedávno odhadla, že letos Rusko opustí na 15 000 milionářů. Většina se zřejmě usadí na Maltě, v ostrovním státě Mauricius či v Monaku, kde movité imigranty lákají pláže a benevolentní daňové zákony.
Není až tak podstatné, zda kvalifikovaní odborníci a bohatí příznivci šampaňského odcházejí proto, že nesouhlasí s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, či kvůli ekonomickým důvodům, včetně protiruských sankcí zavedených Západem po ruské invazi na Ukrajinu. Důležité je, že jde o únik mozků a kapitálu. Některé země, včetně Spojených států, už si uvědomily, že se toho dá využít. Například americký prezident Joe Biden letos v květnu navrhl zmírnit požadavky pro udělování víz Rusům s vysokoškolským vzděláním v některých technických oborech. Naproti tomu například Česká republika kvůli ruské invazi na Ukrajinu vydávání víz Rusům až na výjimky dočasně zastavila.
A i když kampaně některých zemí pro nábor ruských specialistů přinesou zejména ekonomický profit, využít by se dal i politický potenciál. Jedině Rusové mohou rozhodnout o osudu své vlasti, ale Západ má široké možnosti jak pomoci těm, kteří si doma změnu přejí, míní bývalý analytik CIA Harrington.
Dobré ráno, vážení čtenáři.
Ministři zahraničí zemí Evropské unie budou dnes na svém zasedání v Lucemburku jednat o další podpoře Ukrajiny, která se brání ruské agresi. Schůzky se zúčastní i šéf ukrajinské diplomacie Andrij Sybiha. Očekávalo se, že státy EU v nejbližších dnech schválí již devatenáctý balík sankcí proti Rusku, jeho přijetí ale stále blokuje Slovensko. Slovenský premiér Robert Fico souhlas se sankcemi podmiňuje ústupky Evropské komise v oblasti energetiky a průmyslu.
Guvernér Orenburské oblasti Jevgenij Solncev dříve dnes uvedl, že ukrajinské drony zaútočily na plynovodní infrastrukturu, v důsledku čehož nastal požár v jedné z provozoven. Orenburská oblast je vzdálená více než 900 kilometrů od Ukrajiny. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že v noci na dnešek bylo nad Samarskou oblastí zničeno 12 ukrajinských dronů. Neuvedlo ale, zda některý z dronů zasáhl cíl.
„V Evropě by neměl být žádný ruský zdroj energie. Signály z Ameriky jsou jasné – jsou připraveni dodat tolik plynu a ropy, kolik bude potřeba, aby nahradili ruské dodávky." Napsal na svůj účet na sociální síti X ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
