Civilisté v Mykolajivu: Kvůli nočnímu bombardování už týdny nespali. „Hodně lidí teď pije“
Ukrajinský Mykolajiv se v posledních týdnech denně ocitá pod palbou okupantů, uprostřed noci se pravidelně rozeznívají sirény a místní nemohou spát kvůli hlasitým explozím. Některé ulice blokují trosky zničených domů, na chodnících se povalují střepy, šrapnely nebo nevybuchlé bomby. „Co mám říct svému vnukovi? V noci se probudil a řekl mi, že chce žít,“ svěřila se novinářům zoufalá babička. Mnozí se v těžké době obrací k alkoholu nebo náboženství.
První exploze se v dobývaném Mykolajivu obvykle začnou ozývat těsně po půlnoci, strach v lidech ale vyvolávají i dříve obyčejné zvuky prásknutí dveří nebo motoru projíždějící dodávky. Místní neustále čekají, kdy jim do domu vpadnou okupanti. „Snažím se chodit do postele brzy, kolem sedmé nebo osmé večer. Takto máte alespoň pár hodin před tím, než začnou rány, pokud máte štěstí,“ řekla pro server BBC 60letá Gela Chavchavadzeová.
Rusové v tuto chvíli útočí na město ze všech světových stran a většina střel dopadá do obydlených oblastí. Zdejší v noci s každou bombou počítají, kolik bloků od nich dopadla. Neustálý strach a nedostatek spánku se začíná negativně projevovat na jejich psychickém i fyzickém zdraví. „Vidím teď hodně lidí, kteří pijí,“ popisovala Gela. „Dokonce i brzy ráno. Myslím si, že neměli rušit zákaz alkoholu. V době války to není vhodné.“
O dopadech spánkového deficitu s novináři hovořil mykolajivský lékař Oleksandr Demijanov. „Oslabuje nervový systém lidí a vyvolává v nich strach a paniku,“ vysvětloval. „Je to těžké. Každou noc mě budí nejen bomby, ale i telefonáty. Když spím, zdá se mi o válce a o destrukci.“
Šťastná náhoda a návrat k náboženství
Před dům Alexandera Jakovenka (58) před několika dny dopadly ruské kazetové pumy. Muž jako zázrakem přežil a nyní si krátí čas uklízením trosek, které zbyly z jeho kuchyně. „Nedokážu to vysvětlit. Neměl bych být naživu,“ řekl novinářům. „Sirény se rozeznívají každou noc, ale z nějakého důvodu jsem se včera rozhodl přesunout se z ložnice na druhý konec bytu.“ Prolétající šrapnely zanechaly ve stěnách jeho ložnice dlouhé škrábance.
S úklidem mu nyní pomáhá jeho sousedka Olga. „Co mám říct svému vnukovi?“ ptala se. „Jednu noc se probudil, plakal a řekl mi: ‚Babi, já chci žít.‘“
Rodiny jsou s každým dnem čím dál tím zoufalejší a mnozí se obrací k náboženství. „Všechno je v Božích rukou. Co se stane, stane se,“ konstatovala 67letá Svetlana Charlanovová. Na dvorek jí před několika dny dopadla střela. Její dům zůstal jako zázrakem bez poškození, šrapnel ale Svetlaně způsobil lehké zranění na hlavě.
Někteří Ukrajinci se z nedalekých explozí radují, ovšem ne občané Mykolajivu, nýbrž Chersonu, který v tuto chvíli ovládají Rusové. „Když slyšíme výbuch, tak slavíme, protože to znamená, že se naše jednotky blíží k nám,“ řekl nezávislý ukrajinský novinář Konstantin Ryženko. „Čekáme na osvobození.“
Těžkosti života na Ukrajině ilustruje i natáčení rozhovoru s prezidentem Volodymyrem Zelenským. Zatímco mu reportér britského deníku The Guardian kladl otázky, dvakrát ve vládní budově vypadl proud – kvůli masivním ruským útokům na ukrajinskou energetiku.
Dobré ráno.
Jak hlásí generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny v každodenním hlášení, za poslední den ztratil protivník 1090 lidí, 7 tanků, 7 obrněných vozidel, 57 dronů a další. Čísla nelze nezávisle ověřit.
Vážení čtenáři, dnes se s Vámi loučíme, pokračovat budeme zase zítra ráno.
