„Otroky si z nás neudělají!“ Ukrajinci na Donbasu pohřbívají padlé, tváří v tvář smrti se ale nevzdávají
Boje ve východoukrajinském Donbasu se přiostřují a místní denně poslouchají vzdálené rány explozí, morálka vojáků ani civilistů ale neklesá a mnozí jsou odhodlaní se Rusům postavit za každou cenu. „Nikdy nebudeme zpívat ruské písně, to je prostě nemožné,“ ujišťuje zaměstnanec zničené továrny. Od propuknutí války se v oblasti konalo hned několik pohřbů zabitých členů armády, nad ztracenými bojovníky truchlí jejich rodiny i přátelé, ani oni se ale nehodlají vzdát. „Zemřel jako hrdina a jsem na něj za to pyšná,“ říká zdrcená matka.
Rusové, kteří momentálně ovládají 95 procent Luhanské oblasti, se s ambicemi vydávají k hranicím vedlejšího Doněcku. Podle místních nyní útočí ve dne i v noci a denně umírají další a další lidé včetně nevinných civilistů. „Zase nás bombardují o dost víc, i právě teď,“ uvedl pro britský server SkyNews voják na jednom z kontrolních stanic města Doněck.
Okupanti se v posledních dnech zaměřili primárně na zdejší teplárnu, která zásobovala teplem desetitisíce občanů. Během útoku zemřeli dva vojáci. „Byl jsem jen 200, 300 metrů daleko,“ konstatoval další člen armády. Takto těsně unikl smrti už několikrát.
Nikdy nebudeme zpívat ruské písně
Bývalý zaměstnanec teplárny Anatolij v tichu sledoval odklízení trosek. „Vychovali mě sovětským způsobem,“ řekl britským reportérům. „Učili nás, že Británie a Spojené státy jsou nepřátelé. Nikdy jsme nečekali, že nám Británie takhle pomůže se zbraněmi. Ztratili jsme jednoho bratra, ale získali jsme nové bratry.“ Mnozí místní podle něj ještě donedávna věřili, že západní svět bude Ukrajinu navždy spojovat s Ruskem, názory občanů se ale od té doby výrazně změnily.
„Můžou dobýt tohle území, ale nikdy si z nás Ukrajinců neudělají své otroky,“ pokračoval Anatolij. „Nikdy nebudeme zpívat ruské písně, to je nemožné, prostě nemožné.“
Vážení čtenáři,
pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra ráno. Přejeme vám dobrou noc.
Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv dnes popřel, že by se Rusko chystalo předat jaderné zbraně Íránu, který čelí vzdušným úderům Izraele a o víkendu také Spojených států. Nynější místopředseda ruské bezpečnostní rady čelil na sociálních sítích kritice amerického prezidenta Donalda Trumpa, že slovo „jaderné“ nadužívá.
V reakci na víkendové údery Spojených států na íránská jaderná zařízení Medveděv v neděli uvedl, že „řada zemí je připravena Íránu dodat napřímo své jaderné hlavice“. Íránský jaderný program podle něj bude pokračovat i přes americko-izraelské útoky.
Trump dnes Medveděvovo vyjádření napadl. „Opravdu to řekl, nebo je to jen výplod mé fantazie? Pokud to skutečně řekl, a pokud se to potvrdí, dejte mi prosím vědět,“ napsal Trump na své sociální síti Truth Social.
Proruští hackeři dnes provedli sérii kybernetických útoků na několik obcí a organizací spojených se summitem NATO, který se koná tento týden v Nizozemsku. Informovala o tom podle agentury AP nizozemská vláda.
Nizozemský úřad pro kybernetickou bezpečnost uvedl, že k velké části útoků se na svém telegramovém účtu přihlásila proruská hackerská skupina vystupující pod jménem NoName057(16), která útočí na země podporující Ukrajinu. Útok měl podle něj pravděpodobně proruský ideologický motiv. Úřad také informoval, že událost dále vyšetřuje a je v kontaktu s nizozemskými i mezinárodními partnery.
Mluvčí radnice Haagu Raoul Rozestraten sdělil, že útoky zasáhly obce napříč celou zemí. "Zaznamenali jsme větší návštěvnost webových stránek některých našich poskytovatelů služeb. Teď už vše v Haagu funguje normálně," řekl agentuře AP.
Zabití hrdinové
Pro svou vlast padly dosud tisíce ukrajinských vojáků včetně 32letého Juriho. Jeho armádní kolegové jemu a dalším obětem zorganizovali oficiální pohřeb, kterého se zúčastnili jeho přátelé, matka Alina a 13letá dcerka Daryna. Ani jedna z nich se během obřadu neubránila slzám.
Truchlící rodina byla za přítomnost novinářů vděčná, smrt milovaného Juriho takto nebude jednoduše zapomenuta. Na dotaz, zda synova oběť v boji stála za to, odpověděla zdrcená Alina jednoduše: „Ne, ne. Nestojí to za jeho smrt, protože moje dítě je teď pryč. Prostě je najednou pryč a já jsem tak smutná… ale zemřel jako hrdina a jsem na něj za to pyšná.“
Podle odhadů ukrajinského ministerstva obrany přišla okupantská vláda o 30 150 vojáků, 1 338 tanků, 631 dělostřeleckých systémů, 93 protivzdušných obranných systémů, 207 letadel, 174 vrtulníků, 116 střel s plochou dráhou doletu a 13 válečných lodí.
