Proč Rusko na Ukrajině tolik selhává? Může za to i Putinovo zkorumpované letectvo
Když vypukla válka na Ukrajině, většina světa očekávala, že půjde o konflikt trvající maximálně pár dní. Rusko nemělo mít problém svého mnohem menšího souseda porazit. Přesto se konflikt táhne už přes dva a půl měsíce a Ukrajina stále odolává. Jak je to možné? Odpověď může ležet i v ruském letectvu, shodují se představitel Pentagonu, profesor strategických studií Phillips Payson O’Brien ze skotské Univerzity v St. Andrews a bývalý maršál britského Královského letectva Edward Stringer. Ruská federace podle nich i přes početní převahu nedokázala ukrajinský letecký prostor ovládnout.
Převaha Ruska je, pokud se vyjádří čísly, skutečně masivní – podle serveru Global Firepower má země prezidenta Vladimira Putina 772 bojových letounů, zatímco Ukrajina jich má 69. Rusko se může chlubit i řadou stíhaček a tvrdí, že pracuje na produkci svých zatím nejmodernějších strojů Su-57. To by papírově stačilo na převahu ve vzduchu.
Jenže… nedošlo k ní. Jak na tiskové konferenci ve Washingtonu minulý týden popsal zástupce Pentagonu, vzdušný prostor nad Ukrajinou stále nemá jasného vítěze. Podle něj za to může více důvodů, ale jeden z hlavních bude, že Ukrajina má velmi efektivní systém vzdušné obrany. Jakmile se ruský letoun k ukrajinským městům přiblíží, rychle je zahnán zpět. „Moc času (ruské bojové letouny, pozn. red.) v ukrajinském vzdušném prostoru netráví. Přiblíží se, co nejvíce musí, aby shodily neřízené bomby, a pak se vrací zpět do Ruska,“ popisuje zástupce Pentagonu.
Rusko má dle jeho slov schopnost vymýšlet větší útoky, většinu jich ale provádí ze svých teritorií. Okupační vojska nechtějí riskovat ztrátu svých pilotů, ačkoliv Ukrajinci operují převážně se sovětskými protiletadlovými a protiraketovými systémy, například Torem, který pochází z konce 80. let minulého století. Od Západu také Ukrajina v průběhu války získala systém protivzdušné obrany S-300.
Příliš mnoho veřejných informací, jak Ukrajinci tyto systémy využívají a zda mají i nějaké další, neexistuje. Zřejmě s nimi ale tamní armáda zachází špičkově. „Ukrajinci jsou i nadále velmi hbití v tom, jak používají protivzdušnou obranu krátkého i dlouhého dosahu. Přesouvají ji velmi efektivně, aby se ochránili,“ popisuje zástupce Pentagonu.
Zároveň má Rusko nejspíš mnohem menší množství tzv. stealth stíhaček (nezachytitelných radarem), než se myslelo. Ruská média sice informují o tom, že několik letounů Su-57 už ruská armáda používá, ovšem na Ukrajině zatím jejich přítomnost zachycena nebyla. Server Popular Mechanics dokonce spekuluje, že Rusko o stíhačkách Su-57 lže a ve skutečnosti disponuje jen několika jejich prototypy, hotové stroje možná ještě ani k dispozici nemá. A i kdyby pár kusů mělo, nebylo by jich dost, aby Ukrajině uštědřily zásadní ránu.
Nikdo nevěří nikomu, a ještě se krade
O’Brien a Stringer upozorňují, že provoz letectva není nic jednoduchého. Armáda musí mít k dispozici širokou škálu technologií, pečlivě trénovaný personál a dostatečnou logistickou infrastrukturu. Nejde totiž jen o fyzické vlastnictví letounu, kterých je navíc třeba několik druhů – aby mohly operovat, jsou potřeba mimo jiné tankovací stanice, kde budou stroje získávat palivo, radarové stanice či kapacita pro zpracovávání zpravodajských informací. Celkem tak letectvo zaměstnává stovky až tisíce osob.
Když se tento provoz podaří správně zkoordinovat, armádě to poskytne možnost dominovat ve vzduchu a námořnictvo a pozemská vojska mají výrazně usnadněnou práci, popisují experti pro server The Atlantic. Podle nich ale byla veškerá nedávná modernizace ruského letectva převážně jen show. Problémem je také korupce v armádních složkách.
„Ruské letectvo chybuje v logistických operacích a nemá pravidelný, realistický trénink. Navíc autokratická ruská kleptokracie nevěří nižším a středně postaveným důstojníkům, takže se nemůžou flexibilně rozhodovat jako letectvo NATO,“ vysvětluje profesor strategických studií společně s britským maršálem.
Podle nich tak Rusko na začátku války na Ukrajině nezvládlo uvést do praxe komplexní leteckou kampaň. Místo toho Putinovy letouny jen vytváří podporu pozemním vojskům a bombardují ukrajinská města – vojáci na zemi z pohledu Ruska hrají prim, což je tradiční, ale už překonaná taktika. „Zaměření se na pozemské jednotky může fungovat, když máte nekonečné množství vojáků a jste připraveni je ztratit. Rusko, které stále žije ze svých dávných úspěchů na zemi, nedokáže docenit důležitost letectva,“ píší O’Brien se Stringerem.
Ukrajina bude příkladem pro ostatní
Bývalý důstojník amerického letectva David A. Deptula tvrdí, že Rusko nikdy při žádném konfliktu nezvládlo využít plný potenciál svého letectva a pracovat s ním strategicky. Pokročilá letecká taktika, která je standardem v NATO, je pro tuto zemi zcela cizí. Piloti dostanou jeden cíl a příkaz „nebuďte sestřeleni“. Nic víc. Nemohou se pružně rozhodovat, a i když se cíl ukáže jako nesmyslný nebo vznikne nečekaná překážka, stejně se ho snaží splnit podle přesně daných pokynů.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra ráno. Přejeme vám dobrou noc.
Při ruských nočních útocích na Kyjev zahynulo 14 lidí, uvedli ukrajinští záchranáři poté, co vytáhli tělo z domu na bulváru Václava Havla.
Česko je připravené prodloužit program dodávek těžké munice na Ukrajinu do roku 2026, uvedl ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.) v rozhovoru pro americkou agenturu Bloomberg. Rozhovor dnes publikoval americký server. Klíčové podle něj bude zachování podpory muniční iniciativy po sněmovních volbách v ČR letos na podzim.
Ministr v interview uvedl, že česká muniční iniciativa podpořená spojeneckými penězi „změnila pravidla hry na bojišti“, píše Bloomberg. Ukrajinské síly mají nyní k dispozici přibližně jednu dávku střeliva na každé dva výstřely vypálené Ruskem, přičemž na začátku války v únoru 2022 byl poměr 1:10, řekl agentuře Lipavský.
„Dokonce i vychvalované ruské zpravodajské, sledovací a průzkumné schopnosti se zdají být překvapivě slabé. Zdá se, že jen zřídka jsou ruské síly schopny identifikovat možné ukrajinské cíle a rozmístit vzdušné prostředky tak, aby na tyto cíle zaútočily dostatečně rychle a s válkou pohnuly,“ popisují profesor s maršálem.
I oni nicméně dodávají, že překvapivým aspektem je ukrajinské využití protileteckých systémů. Ukrajinci podle nich na rozdíl od Rusů dokážou fungovat pružně a strategicky, stačí jim k tomu i levná technika. Nasazení systémů S-300 ze Slovenska pak vnímají jako skutečného „strašáka“ pro Rusy.
„Ukrajinci nedokážou zaměřit každé jedno ruské letadlo, ale dokázali docílit toho, že každý ruský pilot se bojí, že může být sestřelen prakticky kdekoliv. Rusové se tak chovají mnohem defenzivněji,“ říkají O’Brien a Stringer.
Jako další příklad efektivní ukrajinské taktiky uvádějí nasazení tureckých dronů Bayraktar na začátku války a potopení křižníku Moskva – loď si blížících se raket nevšimla proto, že sledovala ukrajinský dron, který posloužil jako rozptylující prvek.
Podle profesora je proto Ukrajina ve svém strategickém plánování možná ještě dál než některé země NATO, které berou svou vojenskou dominanci jako jistotu. Ovládnout vzdušný prostor za přítomnosti mnohem silnějšího nepřítele je extrémně těžké. Podle Deptuly se Západ z ukrajinského úspěchu má hodně co učit. „Stali jsme se tak dominantními, že už nepřemýšlíme, jak bychom s letectvem operovali proti větší síle,“ přiznává sebekriticky americký důstojník.
