Morálka je vysoká, i naše bojovnice se drží, řekl Blesk Zprávám mluvčí Azova z obklíčeného Mariupolu
V obklíčení mohutné ruské přesily odolává posádka Mariupolu, skrývající se v rozlehlém komplexu oceláren Azovstal. Poslední ženy a děti poslali obránci do bezpečí, zůstávají hlavně bojovníci – a bojovnice.
„Máme tu i vojákyně. Zvládají to dobře, jsou velmi silné,“ odpověděl na dotaz Blesk Zpráv mluvčí Azovského pluku Ilja Samojlenko. „Morálka je vysoká, byli byste překvapeni, jak dlouho lidé v takových podmínkách vydrží. Nikdo nečekal, že tak dlouho odoláme. Prognózy byly, že nás ruská armáda rozdrtí.“
Jsou aspoň rádi, že se povedly evakuace. „Pokud vím, podařilo se nám shromáždit všechny ukryté lidi a zorganizovat jejich odchod,“ řekl Samojlenko na online tiskové konferenci z úkrytu v Azovstalu. „Některé jsme museli přemlouvat, aby opustili bunkry a evakuovali ocelárnu. Je pro nás nepohodlné mít vedle sebe civilisty, ale chránili jsme je, dělili jsme se s nimi o zásoby. Lidi, co jsme našli ukryté v bunkrech, jsme zkusili přemístit dál od bojů a našich pozic.“
Cyničtí politici
„Někteří politici jsou cyničtí, když ohlašují úspěšnou evakuaci civilistů – spousty jich zahynuly. A další byli deportování do Ruska,“ komentoval zástupce velitele pluku Azov, kapitán Svjatoslav „Kalina“ Palamar. Mariupolských prý zemřelo až 25 tisíc. Poděkoval ovšem mezinárodním organizacím, v evakuacích se angažoval např. Červený kříž.
Azovský pluk se vyznamenal už v minulých letech za bojů na Donbase, zároveň se s ním táhne poskvrna, že má ve svých řadách nacionalisty a radikály. „Vinili nás z těch hovadin o neonacismu – ale radikální jsme byli jen v jednom ohledu: Prioritě na obranu země,“ odmítá Samojlenko. „My jsme celou dobu věděli, že bude velká válka s Ruskem, připravovali jsme se, cvičili, vyzbrojovali. Tato válka nezačala 24. února, naše přípravy byly sabotovány vládou, byrokracií. Už roku 2014 Rusové ukázali své záměry, byli jsme na agresi připraveni. Ale svět nereagoval. Naši politici se s těmi zvířaty, barbary v ruské armádě snaží jednat. Ale oni sem přišli jen ničit a plenit. Mluvit se s nimi nedá, musíte bojovat, i když jste slabší.“
A bojovat jsou odhodlaní až do konce. „Jsme pod neustálým intenznivním bombardováním, jen za poslední noc jsme napočítali 25 útoků, včetně stíhaček. Útočí na nás minomety, artilerie, odstřelovači, snaží se nás dostat pěchota…“ popsal kapitán Palamar. Vzdát se však nehodlají, nevěří ruské armádě, že by zajetí přežili. Zásobovat je nelze a ukrajinské armádě se stěží podaří probojovat až k těžce obklíčenému Mariupolu.
„Každý kontakt se světem může být poslední. Naše poselství: Nenechte naše úsilí přijít nazmar,“ vybízí Samojlenko.
