Ztrácí Kreml spojence? Lukašenko už to zase zkouší na Evropu. „Snažím se válku zastavit“
Aleksandr Lukašenko se v Bělorusku udržel u moci nejspíš hlavně díky pomoci od Vladimira Putina, před jeho invazí na Ukrajinu a v prvních týdnech „speciální vojenskou operaci“ logisticky podporoval. Běloruské vojáky však do akce neposlal a nyní se začíná jevit, že se od ruského vládce snaží zase trochu distancovat a jako v dřívějších letech lavírovat mezi Ruskem a Západem.
Před invazí probíhala v Bělorusku vojenská cvičení za účasti ruských sil, ty pak z běloruských pozic vpadly na Ukrajinu od severu. Z běloruského území létaly na Ukrajinu ruské rakety a běloruské nemocnice se staraly o raněné ruské vojáky.
To však platilo v první fázi invaze, kdy se Rusko snažilo dobýt Kyjev a rozsáhlejší část Ukrajiny. To se nepovedlo a nájezdníci se od ukrajinské metropole stáhli na východ – a do velké míry opustili i Bělorusko. Lukašenko se mezitím zjevně zkouší vracet k dříve osvědčené metodě balancování mezi Kremlem a západními demokraciemi.
Jednání s Běloruskem
„Bez Běloruska nemohou být žádná jednání. Nemohou být žádné separátní dohody za běloruskými zády,“ pronesl v dubnu. „Díky mé maličkosti jednání mezi Ukrajinou a Ruskem začala,“ prohlásil pak ve čtvrtek v rozhovoru pro americkou agenturu AP.
V běloruském pohraničí se vskutku konala první jednání ukrajinských a ruských představitelů – ale prakticky k ničemu nevedla. Podle něj o ně Ukrajina nestála. „My kategoricky odmítáme jakoukoli válku. Dělali jsme a děláme vše pro to, aby válka nebyla,“ řekl v rozhovoru.
„Snaží se být legalizován v očích mezinárodního společenství,“ argumentuje Pavel Latuško, někdejší běloruský velvyslanec v Polsku, Francii a Španělsku, který už Lukašenkův tábor opustil a stal se exilovým opozičním vůdcem. „To se mu za žádných okolností nesmí dovolit. Běloruská populace by to vnímala jako zradu, bylo by to velmi demotivující zprávou pro občanskou společnost, že je diktaturu nemožné nahradit demokracií,“ řekl opozičník portálu Politico.
Lukašenko dobře věděl, že válka na Ukrajině je mezi Bělorusy nepopulární, a i když není žádný demokrat, musel to brát v potaz. Putinovi sice v Kremlu servilně „speciální vojenskou operaci“ chválil, vojáky mu však neposkytl. Dost by jich zřejmě neposlechlo rozkazy či zběhlo. Naopak desítky či stovky Bělorusů se rozhodly zapojit do bojů po boku Ukrajinců. Další ve své vlasti sabotovali železnice, na které napřed ruská invaze spoléhala.
Na západní sankce je Lukašenko zvyklý dlouhá léta. Zesílily roku 2020, když podle mínění západních zemí nelegitimně vyhrál volby a pošesté se stal prezidentem. Loni přišly další sankce, když Minsk donutil přistát – vlastně unesl – linkové letadlo v běloruském vzdušném prostoru, kterým cestoval disident Raman Pratasevič. Nové sankce na běloruský režim EU, Británie či USA uvalily s vpádem na Ukrajinu.
Sankcím se běloruský diktátor vysmívá: „Sankce jsou požehnáním v přestrojení. Přinášejí příležitosti,“ chválil si, jak teď přicházejí Rusové nakupovat auta a traktory nebo jak se nabízí odbytiště v Číně. „Trh je otevřený. Musíme prostě tvrdě pracovat a přestat si stěžovat na sankce,“ citovala ho státní tisková agentura Belta.
Finský prezident Alexander Stubb dnes prohlásil, že příměří mezi Ruskem a Ukrajinou se podle jeho názoru nepodaří dosáhnout v nejbližších měsících. Jednání jsou delší, než původně předpokládal, a Evropa se musí připravit na válku pokračující celé léto, řekl Stubb na konferenci s lídry Estonska a Lotyšska. Rusko vojensky napadlo Ukrajinu v únoru 2022 a v současnosti odmítá ukrajinské návrhy bezpodmínečného příměří, o něž usiluje i americký prezident Donald Trump.
„Nevidím možnost, že by tenhle konflikt skončil příměřím v nejbližších několika měsících. Bohužel je před námi válečné léto,“ řekl dnes Stubb během každoroční konference Kultaranta, na niž letos pozval své protějšky z Lotyšska a Estonska, Edgarse Rinkévičse a Alara Karise. Dodal, že původně optimisticky soudil, že by příměří mohlo platit třeba už od května.
Stubb, který je jako jeden z mála evropských státníků v kontaktu s Trumpem, poznamenal, že Rusko opakuje požadavek na uznání ukrajinského poloostrova Krym a části východní Ukrajiny za své území. To je pro Kyjev i všechny evropské země de iure nepřijatelné a požadavek jednání komplikuje, uvedl Stubb.
Ukrajina získala z Ruska těla dalších 1245 vojáků, oznámil dnes ukrajinský koordinační štáb pro otázky zacházení s válečnými zajatci. Jde o poslední fázi repatriací pozůstatků na základě dohody s Ruskem, ke které Ukrajina dospěla začátkem června v Istanbulu. Rusko na Ukrajinu vrátilo celkem 6057 těl, uvádí RBK Ukrajina.
„Dnešek je poslední fází repatriace padlých vojáků,“ cituje agentura Reuters ukrajinského ministra obrany Rustema Umerova. „Od minulého týdne, kdy se začaly uplatňovat istanbulské dohody, jsme dokázali získat zpět přes 6000 těl,“ dodal. Rusko na jednání v Turecku uvedlo, že je připraveno vydat Ukrajině těla více než 6000 vojáků a přijmout od Ukrajiny jakýkoli počet padlých Rusů.
Ukrajina předala Rusku těla 78 jeho vojáků, řekl šéf ruských vyjednavačů Vladimir Medinskij. Rusko podle něj vrátilo na Ukrajinu 6060 těl.
Navzdory těmto prohlášením v určitých ohledech povolil svou pevnou ruku, vychází vstříc Západu. Například občanům sousední Litvy a Lotyšska umožnil přicestovat bez víz. Některé politické vězně poslal z kriminálů do domácího vězení. A polevila i migrační krize z loňska, kdy Minsk zrušil vízovou povinnost pro občany některých zemí snažící se dostat do EU – a nechal je, ať zkusí nelegálně projít do Polska.
Sotva se ruské síly začátkem dubna stáhly ze severní Ukrajiny, zaslal běloruský ministr zahraničí Vladimir Makej dopis svým protějškům v Německu, Francii, Rakousku a Maďarsku, alespoň to říká běloruská opozice. V dopise připomněl, že před třiceti lety, v srpnu 1992, nově nezávislé Bělorusko navázalo diplomatické styky s Evropskými společenstvími (z nichž se záhy zformovala Evropská unie).
„V minulosti jsme prošli obtížnými obdobími našich vztahů s Evropskou unií, nikdy to nebyla hladká cesta. Nicméně jsme vždy dokázali překonat dočasné obtíže a podporovat spolupráci v zájmu národů členských zemí EU i Běloruska,“ stojí v dopise a zmiňuje příklady spolupráce v otázkách víz i obchodu. „Jsou všechny tyto společné úspěchy věcí minulosti?“ ptá se a vyjadřuje touhu po hledání nových diplomatických nástrojů k lepší budoucnosti vzájemných vztahů.
„To je tedy dopis od ministra zahraničí Běloruska několika protějškům v EU, stěžuje si na ‚hon na čarodějnice‘ proti Bělorusku, ‚novou dobu ledovou‘ a ‚berlínskou zeď‘ ve vztazích EU–Bělorusko,“ komentoval na twitteru redaktor Rádia Svobodná Evropa Rikard Jozwiak, který přiložil údajný celý dopis.
Mluvčí rakouského ministerstva zahraničí pro Politico potvrzuje, že takový dopis dorazil. „Probíráme ho s partnery v EU,“ dodává. Francouzská diplomacie reagovala ještě vágněji: Výsledky prezidentských voleb z roku 2020 neuznává, požaduje propuštění všech politických vězňů v Bělorusku i to, aby Minsk neposkytoval své území Rusku pro válku na Ukrajině.
„Bělorusko je oslabeno sankcemi, tlačeno ke stagnaci, táhne ho to blíže k Rusku. Na druhou stranu se běloruský režim už zase snaží najít novou rovnováhu k Západu, snaží se tuto krizi překroutit k vlastní výhodě,“ konstatuje pro magazín Foreign Policy běloruská politoložka Kacjaryna Šmacinová.
Bývalý diplomat Latuško soudí, že se Minsk bude chtít vrátit k osvědčené taktice – propustit vězněné disidenty výměnou za zmírnění sankcí. Západ by podle něj na dopis neměl vůbec reagovat.
„Lukašenkův režim vyzývá zahraniční politiky k dialogu. Je to úsilí o znovuzískání legitimity, zrušení sankcí a pokračování situace, jako by nic,“ tweetoval Franak Viačorka, poradce Lukašenkovy volební vyzyvatelky a podle názorů některých zemí legitimní prezidentky Svjatlany Cichanouské.
Cichanouská, působící teď v evropském exilu, i její kolegové nyní věří, že válka demokratům Běloruska pomůže. „Pro nás, pro demokratické síly, pro občanskou společnost, je důležité být silní a zdraví v momentě, kdy bude zřejmé, že zase můžeme povstat,“ cituje ji Foreign Policy. „Až Ukrajina tuto válku vyhraje, bude to znamenat, že je Kreml extrémně slabý a Lukašenko také.“
