Bouře v ruské armádě. Skoro polovina vojáků se odmítá vrátit do bojů na Ukrajině
Jak se ruská armáda stáhla od Kyjeva a západnějších oblastí Ukrajiny, aby se soustředila na Donbas, jednotky se přeskupují, doplňují padlé… Přibývá ovšem vojáků, kteří se na bojiště nechtějí vrátit.
Advokát Pavel Čikov, zakladatel dobročinné právní poradny Agora, na Telegramu uvedl, že takových příslušníků armády či ruské Národní gardy (Rosgvardije) už je přes tisíc. O právní asistenci požádali vojáci v 17 městech.
„Fenomén odmítání se stává systemickým,“ řekl serveru Current Time, spjatého s Rádiem Svobodná Evropa, Ruslan Levijev, zakladatel ruské neziskové organizace Conflict Intelligence Team, jež monitoruje ruské ozbrojené síly. „Takoví vojáci se najdou prakticky v každé jednotce, co se vrátila z Ukrajiny. Podle našich odhadů mezi 20 a 40 procenty profesionálních vojáků, kteří se vrátili z Ukrajiny a chystají je tam poslat zpátky, odmítá vrátit se do boje.“
Podle něj to technicky vzato nejsou dezertéři, ale mohou čelit stíhání za neuposlechnutí rozkazu. „Z případů, jež jsme viděli, je zastrašují žalobami a prokurátory, ale zatím nikoho neobžalovali,“ dodal Levijev. Prokurátoři by ovšem museli prokázat, že rozkaz poslat vojáky zpět na Ukrajinu je zákonný a že neuposlechnutí způsobilo armádě „významnou škodu“.
V den, kdy se maďarský premiér Viktor Orbán setkal s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, aby mimo jiné projednali nákup sankcionované ruské ropy, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že Ukrajina nakonec zajistí, aby Evropa přestala ruskou ropu kupovat. Informuje o tom ruskojazyčná služba BBC.
„Stále najdeme způsob, jak udržet ruskou ropu mimo Evropu. Je skvělé, že Spojené státy americké o to mají zájem. Ale my, jako země pod ruskou agresí, o to rozhodně máme zájem,“ uvedl Zelenskyj na sociálních sítích.
„Nedovolíme Rusům, aby tam prodávali ropu. Je to otázka času. Je to otázka našich pozic. Některé věci dnes prostě udělat nemůžeme. Protože v této skládačce je mnoho různých závislostí,“ pokračoval Zelenskyj. „Ale stejně dáme dílky dohromady. Rusko musí ve válce prohrát a jeho největší ztráty nastanou, když nemůže obchodovat s energetickými zdroji.“
Maďarsko nakupuje ruskou ropu, která proudí jižní větví ropovodu Družba, a to i přes ukrajinské území. Navzdory válce Ukrajina tuto větev na svém území nezničila ani neuzavřela.
„Ukrajinská vlajka (...) je dnes prostřílena kulkami, spálena ohněm boje, ale vlaje jako symbol svobody, a proto si zaslouží zvláštní úctu a respekt. Strhnout ukrajinskou vlajku z budovy parlamentu evropské země, jejíž bratrský národ podporuje Ukrajince ve spravedlivém boji, je pochybný čin. I kdybys jen držel žebřík,“ napsal dnes na X předseda ukrajinského parlamentu Ruslan Stefančuk. Zároveň poznamenal, že ukrajinskou vlajku jako první vztyčují vojáci na územích osvobozených od ruských okupantů a přikrývá rakve vojáků, kteří padli jako hrdinové v boji „za budoucnost svobodného světa“.
Později Stefančuk na síti X tématu věnoval ještě jeden příspěvek a napsal, že vedle ukrajinské vlajky dnes vlaje v ukrajinském parlamentu také česká vlajka. „Na znamení vděčnosti českému lidu za obrovskou pomoc a podporu Ukrajině, která se stala obětí nepřátelské ruské agrese. Za soucit. Za solidaritu,“ napsal předseda parlamentu mimo jiné i v češtině. „Stejně jako miliony Ukrajinců a Ukrajinek nikdy nezapomenu na pohostinné přijetí, útočiště a ochranu, které našim lidem poskytli Češi,“ dodal. Zmínil mimo jiné českou muniční iniciativu nebo slova prvního prezidenta České republiky Václava Havla: „Rusko samozřejmě dodnes neví, kde jsou jeho hranice.“
Americký prezident Donald Trump řekl v Bílém domě maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, že s ním chce jednat o budoucí schůzce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Orbán následně před novináři prohlásil, že Maďarsko a Spojené státy vedou jako jediné promírovou politiku, pokud jde o ukončení války na Ukrajině.
„Pokud příslušník usoudí, že rozkaz je v rozporu se zákonem, má právo podat stížnost bezprostřednímu veliteli toho, proti jehož jednání se odvolává, obrátit se na vojenskou prokuraturu a podat zprávu o předčasném propuštění,“ radí obecně na Telegramu Čikov. „Pokud jste podali oznámení o odmítnutí účasti na nepřátelských akcích a byli jste v této souvislosti propuštěni, máte v tomto případě právo se proti rozhodnutí do měsíce odvolat u soudu. V případě nátlaku a výhrůžek trestním stíháním doporučujeme využít služeb advokáta.“
Paradoxně tady takovým vojákům pomáhá skutečnost, že Rusko Ukrajině nevyhlásilo válku - válečný stav by práva příslušníků omezil. „Takto občané mají právo odmítnout jít do zahraniční války a zabíjet lidi,“ dodává právník Agory Michail Benjaš. „A také mají právo neúčastnit se ‚zvláštní vojenské operace‘. Z definice se na takové mají posílat jen zvláštní jednotky na ně vycvičené,“ řekl Svobodné Evropě.
Další právník zaměřený na lidská a občanská práva, Maxim Grebenjuk, do telegramové skupiny Vojenští ombudsmani napsal, že právě odmítání zapojit se do speciální operace je aktuálně nejčastější otázkou probíranou v této komunitě.
Jeden klient, příslušník 136. gardové motostřelecké brigády, mu řekl, že sloužil sedm měsíců v Sýrii, načež dostal volno na odpočinek a rehabilitaci. Náhle mu ho ale zrušili s rozkazem nastoupit na Ukrajinu. Odmítl. A důsledek?
Ukázal Grebenjukovi svou vojenskou knížku, dovolil mu obrázek zveřejnit. „Nakloněn ke zradě, lžím a klamům,“ dostal do ní razítko. „Odmítl se podílet na zvláštní vojenské operaci na území LNR, DNR a Ukrajiny,“ stojí dále v červeném otisku 136. brigády s odkazem na Luhanskou lidovou republiku a sousední Doněckou, tedy separatistická území východní Ukrajiny.
„Vyrobili si na to štempl? To značí, že jde o masový jev. To je dobře,“ komentoval snímek na twitteru Leonid Volkov, spolupracovník vězněného opozičního politika Alexeje Navalného.
Někteří vojáci už za odmítnutí byli propuštěni, mnozí ale – aspoň zatím – trestu ušli. „Nezastřelili je, nečelí tribunálům, neposílají je do vězení,“ ujišťuje právník Benjaš. „Myslím, že jak se z Ukrajiny bude vracet stále víc zinkových rakví, stále víc lidí v Rusku si nebude přát jít v jejich stopách. Taková pozice se stane společensky přijatelnou, pochopitelnou, akceptovanou. Nálada ve společnosti se mění. Dřív se každý voják musel takto rozhodovat sám, na vlastní riziko, ale teď už je dost příkladů.“
