„Buď já, nebo teta.“ Ukrajinka prosila matku, ať opustí Charkov a nemocnou příbuznou
Charkov se v posledních týdnech stal jedním z hlavních terčů ruské armády. Mnohým se z města podařilo utéct na západ, ne každý je ale ochotný opustit svůj domov, zvlášť když odchod často znamená odloučení od rodiny a nejbližších. Podobnému dilematu čelila 55letá Vita Linniková, kterou k odjezdu přemlouvala její dcera. Pokud by se rozhodla utéct, musela by za sebou nechat milovanou tetu, o niž v posledních letech pečovala. „Ani neví, že probíhá válka.“
Sofia Bretlová (33) žije už deset let v americkém New Yorku, strach z války ji ale přesto neminul. Žena původem z Charkova od začátku invaze trávila hodiny na telefonu s vyděšenou rodinou, které hrozilo neustálé nebezpečí, a snažila se přijít s plánem, jak své milované dostat do bezpečí. Její matka Vita ale z rodného města odjet nechtěla, a to převážně kvůli milované tetě Vanye Gusebové (92), o kterou před válkou pečovala.
Vanya trpí duševní poruchou a během posledního roku se začalo výrazně zhoršovat i její fyzické zdraví, postupně ztrácela na síle, až zcela přišla o schopnost chůze. Spolu s Vitou Vanye pomáhala seniorčina sousedka v důchodu, která dříve pracovala jako domácí pečovatelka. „Je bezmocná,“ řekla o své pratetě Sofia pro server NPR. „Ani neví, že probíhá válka.“ Potom, co do Charkova vtrhly ruské jednotky, Vita už nemohla tetu dál navštěvovat. Její roli tak od té doby plně zastává sousedka.
„Chci mít mámu“
Všichni nájemníci z Vitina bytového domu začali město na začátku března postupně opouštět. Ke stejnému rozhodnutí dospěla i její blízká přítelkyně, která se ji pokoušela vzít s sebou. Varovala ji, že pokud zůstane, s velkou pravděpodobností nepřežije, Vita ale dál váhala. Rozhodování jí neusnadňovala tetina pečovatelka, která byla spolu se svým dvacetiletým vnukem odhodlaná zůstat na místě a která Vitu od odchodu ustavičně odrazovala. Nakonec ale vyhrál hlas Sofie.
„Musíš se rozhodnout,“ řekla Sofia své zoufalé matce. „Chci, abys odjela, protože chci mít mámu. Promiň, že to říkám takhle, ale jsem to buď já, nebo teta.“ Vita nakonec svou dceru poslechla a s kamarádkou nasedla na autobus směrem do Moldavska, odkud odcestovaly do Izraele. Díky kamarádčině židovskému původu obě získaly dočasné vízum. Na místo okamžitě přiletěla i Sofia, která doufá, že matku bude moct brzy vzít s sebou zpět do Spojených států.
Vita nyní podle dceřiných slov bojuje se silnými pocity viny. „Nevím, jestli si to někdy odpustí,“ řekla novinářům. „Ale tohle je přesně to rozhodnutí, před které válka lidi staví: Který život si vybrat.“ Seniorčino sousedství denně bombarduje nepřátelská armáda, úřady proto Vanyu přesunuly do nedalekého pečovatelského zařízení.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra v brzkých ranních hodinách. Přejeme vám dobrou noc.
„Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil oznamuje, že Kupjansk je pod kontrolou ukrajinských obránců,“ uvedl podle Reuters ukrajinský generální štáb ve večerním bulletinu. „Rovněž nepravdivá jsou tvrzení, že bylo obsazeno 80 procent Vovčansku v Charkovské oblasti a 70 procent města Pokrovsk,“ dodala armáda.
Kromě ovládnutí Kupjansku Gerasimov oznámil, že ruské jednotky obsadily 80 procent Vovčansku u hranice Charkovské oblasti s Ruskem a 70 procent strategicky důležitého města Pokrovsk v Doněcké oblasti.
Podle analytiků z projektu DeepState blízkého ukrajinské armádě Rusové drží jižní část města, zbytek označují jako takzvanou šedou zónu, kdy dané území neovládá ani jedna ze znepřátelených stran.
