Záchranáři z Pardubic pomáhají na Ukrajině: Když mámy prosí o jídlo pro děti, je to těžké, říká jejich šéf
Lokalizační záchranáři mají za sebou už devět cest do válkou zmítané Ukrajiny. Do země se snaží dovážet zdravotnický materiál. Převážně však zachraňují vážně zraněné pacienty, které poté převážejí do České republiky. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky náročnou práci popsal pro Blesk.cz šéf záchranářů Jan Doucha.
První sanitka dobrovolných záchranářů z Pardubic vyjela do ukrajinského Lvova 3. března. „V médiích a od místních kontaktů jsme zjistili, že v dané oblasti můžeme pomoci. Když jsme se s kolegy začali připravovat na to, že vyrazíme, tak nás kontaktovali s prosbou o transport dívenky v Kyjevě,“ vypráví pro Blesk Doucha. Nakonec dívku přepravila Báňská záchranná služba.
Pak ale přišlo několik dalších žádostí o pomoc. „Tak jsme tam vyrazili, těch maminek s dětmi, které potřebují pomoc, je tam neskutečné množství. Jezdíme tam furt v domnění, že jich pár odvezeme,“ doplnil s tím, že aktuálně mají za sebou devátou cestu. V pondělí ráno se vrátili z té poslední ve Lvově. „Na Ukrajinu zatím plánujeme jezdit do té doby, dokud to bude třeba.“
Přepravují vážné zraněné
Z Pardubic to mají na Ukrajinu asi 750 kilometrů. Zatím vše financují ze svého, podařilo se jim ale sehnat pár sponzorů. „Na místě už spolupracujeme s nemocnicemi a humanitárními centry. Nejdřív musíme vytipovat nějakého pacienta, který tu cestu zvládne a jestli ho vůbec potřebují,“ vypráví.
Celá země se navíc potýká s extrémním nedostatkem zdravotnického materiálu. „Setkáváme se tam s tím na každém kroku. Když vybíráme pacienta, kterému musíme během cesty podávat léky, tak si je musíme zařídit sami. Je to tam velmi náročné,“ říká Doucha s tím, že ne každý může cestu zvládnout. Materiál se ale stále snaží přivážet.
Maminky prosí o jídlo pro děti
Cesta je pro všechny záchranáře velmi těžká, jak psychicky, tak i fyzicky. „Daří se nám se na cestách střídat, máme teď pár nových dobrovolníků. Ty cesty jsou ale velmi vyčerpávající. Jedno kolo vychází až na 35 hodin,“ popisuje náročnost jejich dobrovolnické práce.
„Psychicky to je hodně náročné. Když přijedete na nádraží do haly a jsou tam ubytované maminky s dětmi a jedna z nich vás tahá za rukáv, jestli nemáte nějaké jídlo pro to dítě, tak je to fakt složité. Nebo když ty lidi převážíme, tak nám ukazují fotky jejich zničených domovů. Je to válka, co to znamená, jsem se dozvěděl až při těchto cestách,“ dodává v rozhovoru.
Milé poděkování
Doucha na závěr poprosil o poděkování pro mladou slečnu z Ukrajiny, která se stala částí jejich týmu. Jde o Olenu Izmailovou. „Rád bych jí moc poděkoval, je původem ze Lvova a studovala v Čechách. V tuhle chvíli nám pomáhá jako koordinátorka, je neskutečně schopná a šikovná. Moc si její pomoci vážíme,“ chválí dívku.
Přiznává, že bez ní by nedokázali tolik co doposud. „Dokáže komunikovat jak s nemocnicemi, tak i se státní správou. Je na ní vidět, že jí na její zemi a obyvatelích záleží. Ta holka si zaslouží obrovské poděkování,“ dodává.
V současnosti je dívka v České republice, kam se jim ji podařilo evakuovat. Mladá Ukrajinka kromě své práce po nocích pomáhá Lokalizačním záchranářům z Pardubic. „Původně jsme na ni dostali kontakt jako na tlumočnici. Moje ruština je dost chabá a tenkrát jsme jí zavolali ve dvanáct v noci, vyběhla z baráku a začala pomáhat,“ zakončuje Doucha.
Bývalý starosta Chersonu Volodymyr Mykolajenko (65) strávil více než tři roky v ruském zajetí, kam se dostal v dubnu 2022 po únosu ruskými jednotkami. Nejprve byl držen v Chersonu, poté na okupovaném Krymu a nakonec ve věznicích a trestní kolonii u Moskvy. Jeho každodenní realitou byly bití, elektrošoky, psychický teror a hlad, kvůli němuž zhubl 25 kilogramů. Přesto odmítal nabídky na spolupráci s okupanty a snažil se povzbudit ostatní vězně.
Na svobodu se dostal až při výměně zajatců 24. srpna 2025, symbolicky na Den nezávislosti Ukrajiny. Podle serveru Slobodna Evropa věnoval první telefonát své matce, která den poté oslavila 91. narozeniny. Dnes se chce zapojit do obnovy zničeného Chersonu a do snah o propuštění dalších ukrajinských vězňů. Jeho myšlenky denně patří těm, jenž zůstávají v ruském vězení.
Bezpilotní letouny se staly klíčovou součástí ukrajinského boje za svobodu. Od prvních dnů ruské invaze v roce 2022 přinášejí ukrajinským silám levnou a účinnou možnost, jak se bránit silnějšímu protivníkovi. Aby dokázali čelit přesile, museli Ukrajinci rychle inovovat a vyvíjet nové způsoby jejich nasazení.
NATO se snaží z války na Ukrajině vytěžit zkušenosti prostřednictvím centra JATEC v polské Bydhošti, které podporuje spolupráci aliančních a ukrajinských jednotek. Důležitou roli hraje i sdílení znalostí ukrajinských veteránů – v Polsku se o své zkušenosti s dronovou válkou podělili s vojáky z Velké Británie a USA. Video s bývalým ukrajinským operátorem dronů zveřejnilo NATO na síti X.
Ruský politolog Alexandr Morozov, který od roku 2013 žije v Česku, tvrdí, že Kreml se už řadu let systematicky připravuje na mnohem větší válku. Podle něj se v generálním štábu od roku 2005 šířil názor, že k rozsáhlému konfliktu dojde kolem let 2030–2035, a válka na Ukrajině je jen zkouškou. Putin prý mezitím využívá propagandu i militarizaci společnosti, aby udržel obyvatelstvo v přesvědčení, že Rusko je stále velmoc.
Podle serveru Aktuálně.cz Morozov zároveň zdůraznil, že ruská kultura a vzdělávání jsou dnes plně podřízeny militaristické ideologii a lidé si v ní jen těžko hledají alternativu. „Společnost se podřídila ideologii zášti,“ říká a dodává, že putinismus se opírá o směs ukřivděnosti, pocitu nadřazenosti a neustálého boje se Západem.
