Válečné zločiny a jejich trestání: Co bude po Ukrajině a kdo to bude řešit?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil útok na mariupolskou porodnici a dětskou nemocnici za „válečný zločin“. Jak podotýká Mezinárodní výbor Červeného kříže, i válka má svá pravidla. Ta jsou obsažena ve smlouvách zvaných Ženevské úmluvy a v řadě dalších mezinárodních zákonů a dohod. Mezi ně patří například konvence, že na civilní obyvatelstvo nelze úmyslně útočit, ani na infrastrukturu, která je nezbytná pro jeho přežití. Všechny okolnosti ale nasvědčují tomu, že v probíhajícím konfliktu byla tato pravidla ruskou stranou porušena.
Některé zbraně jsou zakázány kvůli nevybíravému nebo strašlivému utrpení, které způsobují - například protipěchotní miny a chemické nebo biologické zbraně. O nemocné a zraněné pak musí být postaráno - včetně zraněných vojáků, kteří mají práva válečných zajatců. Další zákony zakazují mučení a genocidu, tedy úmyslný pokus o vyhlazení určité skupiny obyvatel, píše BBC.
Závažné trestné činy během války, jako je vražda, znásilnění nebo masové pronásledování určité skupiny, se označují jako „zločiny proti lidskosti“. V Evropě v druhé polovině minulého století se jejich nejkřiklavější příklad odehrál během války v Jugoslávii, ale i v několika dalších konfliktech.
Jaká obvinění byla vznesena na dnešní Ukrajině?
Státní úřady uvedly, že ruský letecký útok na porodnici a dětskou nemocnici v Mariupolu byl válečným zločinem. Tři lidé, včetně dítěte, byli zabiti a 17 zaměstnanců a pacientů utrpělo zranění. Objevily se také zprávy, že ruské jednotky se zaměřovaly na prchající ukrajinské civilisty.
Přibývá navíc důkazů, že kazetové bomby - tedy munice, která se rozděluje na velký počet samostatných bomb - zasáhly civilní oblasti Charkova. Přestože Rusko ani Ukrajina se ke celosvětovému zákazu jejich používání nezavázaly, i tyto incidenty by mohly být považovány za válečný zločin.
Podle britského ministerstva obrany Rusko použilo termobarické výbušniny, které vysáváním kyslíku vytvářejí obrovské vakuum. Tyto ničivé výbušniny nejsou sice výslovně zakázány, ale jejich úmyslné použití v blízkosti civilistů znamená porušení pravidel války.
Mnozí odborníci navíc tvrdí, že už samotná invaze je zločinem podle konceptu agresivní války.
Každá země má v neposlední řadě povinnost vyšetřovat podezření z válečných zločinů. Některé země tak činí více než jiné. Ve Spojeném království nabídli vysocí policejní důstojníci pomoc při shromažďování důkazů o možných zločinech na Ukrajině.
Jak mohou být podezřelí z válečných zločinů stíháni?
Od druhé světové války existuje řada jednorázových soudů - včetně tribunálu pro válečné zločiny spáchané po rozpadu Jugoslávie.
Byl také zřízen orgán pro stíhání některých osob odpovědných za genocidu ve Rwandě, kde hutuští extremisté v roce 1994 během 100 dnů vyvraždili 800 000 lidí.
V současné době úlohu strážců pravidel války plní Mezinárodní trestní soud (ICC) a Mezinárodní soudní dvůr (ICJ).
Mezinárodní trestní soud (ICC) rozhoduje spory mezi státy, ale nemůže stíhat jednotlivce. Ukrajina u něj proto zahájila řízení proti Rusku kvůli invazi.
Pokud by ICC rozhodl v neprospěch Ruska, připadl by úkol vymáhat tento rozsudek Radě bezpečnosti OSN. Rusko - jako jeden z pěti stálých členů RB OSN - by však mohlo jakýkoli návrh na uvalení sankcí vetovat.
Mezinárodní trestní soud (ICJ) pak vyšetřuje a stíhá jednotlivé válečné zločince, kteří nestojí před soudy jednotlivých států. Je to moderní a trvalý nástupce Norimberského procesu, který v roce 1945 stíhal nejvýznamnější přeživší nacistické vůdce. Právě Norimberk upevnil zásadu, že se státy mohou dohodnout na zřízení zvláštního soudu, který bude prosazovat mezinárodní právo.
