Drsné svědectví z okupovaného města: Rusové rabují, ničí! Lidé bez vody, elektřiny i léků
V okupovaných městech na jihu Ukrajiny pokračují boje proti ruské armádě. Do osad vstoupily ruské tanky a vojska Ruské federace a obsadili administrativní budovy. Navzdory okupaci však tisíce místních lidí denně chodí na shromáždění, na nichž požadují, aby ruská vojska opustila jejich města a nechali je žít ve svobodné a mírumilovné Ukrajině.
Blesk zjistil, jak to v současné době vypadá ve městech, dobytých ruskými vojáky. Co se v místech děje? Fungují veřejné služby? Mají lidé potraviny a léky? A jak se chová ruská armáda? O situaci v rozhovoru promluvil Askad Ašurbekov, tajemník oblastní rady Záporožské oblasti z dobytého města Tokmak. To leží v centru samosprávního celku jde o ekonomicky významné místo, které má také výhodnou geografickou polohu, nachází se totiž tam totiž mnoho důležitých silnic a železnic. V Tokmaku je také naleziště manganových rud.
Askade, proč jste se neevakuoval?
Měl jsem příležitost, ale rozhodl jsem se, že bude lepší, když v Tokmaku zůstanou lidé, kteří vědí, jak město funguje. Převzal jsem proto komunikaci s oblastní správou a s humanitárními organizacemi. Ve městě žijí moji rodiče i moje rodina. Všichni jsme se rozhodli zůstat v rodném Tokmaku.
Co se nyní děje? Jak žije okupované město?
Osm dní ve městě nebylo světlo ani voda. Veškeré komunikační spojení bylo po prvním ostřelování ruskými okupanty rozbombardováno a zničeno. Celé město bylo paralyzováno, nefungovali komunální ani sociální služby, ani policie. Lidé byli bez jídla, obchody, především lékárny, byly zavřené. Po osmi dnech se nám podařilo částečně obnovit chod města.
Nyní je to 14 dní od začátku okupace Tokmaku, stále jsme odříznuti od světa. Do města nikdo nesmí vstoupit, ani z něj odejít. Nepustí ani sanitky. Pokusili jsme se dostat sem ze Záporoží nějaké léky, ale nepodařilo se nám to.
Okupanti obsadili budovu městské rady, policejní stanici, kontrolují celé město a neustále hlídkují v ulicích.
Co se stalo s městskými zastupitely?
Společně s kolegy z městské rady jsme se přesunuli do oddělené místnosti. Tam je v současné době dočasný úřad městské rady.
Jak se chovají ruští vojáci?
Okupanti ničí vše na co přijdou. Okrádají podniky i obyčejné lidi. Berou všechno: peníze, jídlo, věci, jakýkoli majetek. Tam, kde si udělali základny všechno vyplenili a rozkradli.
Do jaké míry Tokmok trpěl bombovými útoky?
Oproti sousední Vasylivce a Mariupolu na tom nebylo naše město není tak hrozně. Na okraji Tokmaku jsou však domy zničené od výbuchů. Kolem města se vedli urputné boje, ruští fašisté v letadlech bombardovali klidné domy Ukrajinců.
Každý den svět vidí tisíce lidí, jak vycházejí v okupovaných městech do ulic s ukrajinskými vlajkami. Lidé beze zbraní vyhánějí Rusy. Nebojí se Tokmaku?
Lidé ihned začali chodit na hlavní náměstí s ukrajinskými vlajkami a hesly. Nejprve to byly malé skupinky, nyní jsou to však tisíce mužů a žen, což je na Tokmak hodně, celkový počet obyvatel je 25 tisíc. Část navíc odešla hned na začátku války. Obyčejní lidé požadují osvobození města od ruských okupantů a dávají Rusům najevo vše, co si o nich myslí. Neohroženě vykřikují, že chceme žít ve svobodném městě, na samostatné Ukrajině. Všichni hlasitě voláme do celého světa, že Tokmak je Ukrajina.
Vysvětlujeme ruským vojákům, že tady nikdo nikdy nebyl utlačován, že tady nikdy nebyly žádné problémy. Než přijeli, žili jsme tu v míru a šťastní. Říkáme jim, že nechceme žádné lidi zvenčí, kteří nám budou diktovat, jak máme žít.
Taková shromáždění se konají denně. Každý den ve 13:00 se celé město schází na hlavním náměstí. Jdeme na místo, kde se soustřeďují ruští vojáci, jdeme až k obrněným vozidlům a požadujeme, aby opustili město a nechali nás v klidu žít. Chceme svobodný Tokmak. Věřím, že díky našemu úsilí a úsilí ukrajinské armády ruští okupanti odejdou. Budeme svobodní a vrátíme se k našemu dřívějšímu šťastnému životu.
Tyto akce velmi sjednotily celé město. Panuje jednota na všech úrovních, v Tokmaku, v regionu, v celé zemi. Lidé s odlišnými názory na svět a s odlišnými politickými názory stojí nyní při sobě. Všichni společně toužíme po tom, aby naše země byla svobodná, aby Rusové odešli.
Jaká je humanitární situace ve městě?
Jsme odříznutí od všech zásob. Společně s přáteli a kolegy jsme vytvořili humanitární centrum, kam lidé nosí jídlo i oblečení. Navzdory tomu, že je Tokmak obsazen, lidé sdílejí vše, co mají. Vědí, že si nejspíš v blízké budoucnosti nebudou moci nic koupit, přesto jsou ochotni darovat jídlo těm, kteří jej nutně potřebují.
Je tu také vnější podpora, známí z jiných měst nám posílají peníze, abychom tady mohli v rámci možností koupit alespoň základní potraviny a rozdali je mezi potřebné. Lidem, kteří přišli o střechu nad hlavou, i těm, kteří nemohou domovy opustit. Všichni si pomáhají.
Snažím se využívat sociální sítě, abych informoval o tom, co se zde děje. Prosím také všechny, aby se postavili ruské informační propagandě. Všichni musí pochopit, že kromě bojů se vede také informační válka. Všemožně proto křičíme do celého světa: Tokmok je Ukrajina! Zde jsou všichni obyvatelé s proukrajinskými náladami. Toužíme a čekáme na osvobození od ruské okupace. Je důležité, aby si nás media všimla a ukázala situaci objektivně, totiž že všichni obyvatelé chtějí, aby odtud ruští vojáci odešli.