„Je to peklo, opravdové peklo.“ Lidé se při útěku z města Irpiň brodí troskami
Ukrajinská Irpiň se před několika dny stala dalším terčem ruských vojáků, okupanti neváhají střílet do řad civilistů a útočit na hustě zabydlené oblasti. Z města se denně snaží utéct stovky vyděšených rodin, senioři a matky s malými dětmi navíc musí na své cestě překonávat nemalé překážky. Prodírají se troskami a řeku překračují po úzkých prknech. Podmanění Irpině situované 26 kilometrů od Kyjeva by pro Ruskou federaci znamenalo další krok na cestě ke svržení hlavního města.
„Všechno je rozbombardované,“ řekla pro server BBC Valentina, která opustila svůj milovaný domov s jedinou taškou přehozenou přes rameno. „Už dva nebo tři dny nesvítí žádná světla, není tam elektřina, plyn ani internet. Lidé sedí ve sklepech a jsou tam nemocné děti.“ Město ochromují hlasité rány, vojáci na město vypouštějí rakety a občas jde slyšet palba ze zbraní. Nepřátelské síly se navíc nezaměřují jen na místní armádu, ale i na prchající civilisty.
„Část Irpině si podmanili okupanti, ale část města bojuje a nevzdává se,“ řekl ve videu zveřejněném na sociálních sítích starosta Oleksandr Markušin. „Ruští vojáci střílejí na naše místní civilisty. Zemřela rodina. Přiletěla střela a před mýma očima zemřeli dva dospělí a dvě děti.“
Tanky v ulicích a sestřelené domy nevinných
Mnozí Ukrajinci i po několika dnech a nocích plných násilí odmítají Irpiň opustit, ačkoli je teď už jasné, že se ruští vojáci přiklání ke strategii postavené na terorizování právě nevinných civilistů. Ty chtějí jednou pro vždy vyhnat z města a obec prohlásit za svou. Někteří místní prosí západní státy o uzavření vzdušného prostoru nad Ukrajinou, které by ale podle odborníků vyvolalo jen další vyhrocení už tak napjaté situace.
„Řekněte všem, ať uzavřou oblohu, urgentně. Potřebujeme to,“ prohlásil Andrej utíkající z města se svým pudlem. „Uzavřete oblohu, prosím. Je to peklo, je to vážně peklo. Ruští vojáci bombardují domy civilistů. Nebojují s armádou, bojují s kýmkoliv.“
Andrejovi bylo jasné, že nastal čas opustit město, jakmile se Rusové objevili v jeho ulici. „Kousek od našeho domu jsme viděli ta obrněná vozidla. Projela dál, tank pak zastavil a odstřelil dům nedaleko ode mě. Myslím, že máme velké štěstí, že jsme tady,“ dodal. Andrej nastoupil spolu se skupinkami vyděšených místních do minibusu. Ty mají za úkol převážet civilisty a jejich mazlíčky k nádraží v Kyjevu, odkud se mohou dostat dál na západ země.
Přes řeku po prknech
Cesta k minibusům ovšem není procházkou v růžovém sadě. Na ulicích se hromadí trosky domů, balvany, kovové tyče a odpadky. Jsou to přitom právě odpadky, které místním pomáhají dostat se přes irpiňskou řeku. Ukrajinští vojáci ve snaze Rusům zkomplikovat vnik do města odstřelili most, senioři a malé děti tak přecházejí přes kluzká prkna, na kterých podjela noha nejednomu starci.
Prchající Ukrajinci se musí po cestě často skrývat před palbou. Křičící děti uklidňují místní vojáci, lidé si navzájem pomáhají hledat kryty, starají se o seniory o holi a střeží kočárky s naříkajícími batolaty. Ačkoli se mnoha místním podařilo z města utéct a armádní jednotky dál odhodlaně bojují za záchranu Irpině, váleční experti se obávají, že odstřelení mostu Rusy na jejich trase ke Kyjevu nezastaví.