Fronty na chléb a vybrakované obchody. Ukrajinci čekají i na narukování či odběry krve
Rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu změnila životy mnoha lidí v zemi. Jaká je současná situace ve Lvově na samém západě země? Situaci zmapoval reportér Deutsche Welle Oleksandr Kunyzkyj.
Lvov je známý úzkými uličkami, historickou architekturou, útulnými kavárnami a rušnými bulváry. Tak vypadá Lvov stále a na první pohled se zdá, že život tu funguje vcelku normálně. Teprve poplach sirény, která vyzývá lidi, aby šli do bunkru, najednou dává jasně najevo, jak se situace skutečně má. V mžiku je možné spatřit strach na mnoha tvářích ve frontách před bankomaty nebo odběrovými místy krve.
Mnohem horší je situace v Kyjevě, kde se boje rozjely od prvního dne invaze. Obchody zejí prázdnotou a sehnat základní potraviny je téměř nemožné. „Čekala jsem hodinu ve frontě, v obchodě už téměř nic zbylo. Podařilo se mi koupit jen banány, čokoládové sušenky a křupky,“ popsala své strasti pro Al Džazíru krymská Tatarka Zachida Adylova, která žije v Kyjevě.
Její jedinou útěchou je sledování vojenských úspěchů Ukrajiny na sociální síti Telegram. „Spousta přátel ze zahraničí nabídla ubytování pro mě a rodinu, ale je nemožné z města odjet. Cesty jsou rozbombardované a čerpací stanice nemají benzín,“ vysvětluje bezvýchodnost své situace.
Jiní se přesto vydali na cestu. Ruský vojenský útok na Ukrajinu už donutil tisíce civilistů opustit své domovy a buď odejít do zahraničí, nebo na západ země – například do západoukrajinské metropole Lvov, píše server Deutsche Welle.
Útočiště na západní Ukrajině
Podle Kateryny, která pracuje jako realitní makléřka, však již není dostatek volných bytů pro příchozí. „Co se týče dlouhodobých pronájmů, nedokážu to přesně říct, možná ještě nějaké budou. Ale byty, které si můžete krátkodobě pronajmout, už vůbec nejsou,“ říká Kateryna pro Deutsche Welle. „Uprchlíci si totiž nepronajímají byty na rok, ale jen na týden nebo měsíc v naději, že válka brzy skončí a oni se budou moci vrátit domů.“
Na turistických platformách, jako je booking.com, proto nabídku krátkodobého ubytování ve Lvově nelze najít. Pár apartmánů se ještě dá sehnat přes Airbnb, ale jejich cena začíná na 600 eurech (zhruba 15 109 Kč) za týden.
„To je velmi drahé,“ shledává makléřka Kateryna. Ta obvykle nabízí byty za zhruba 6000 hřiven, což je v přepočtu asi 4500 korun měsíčně. Pouze v létě, během turistické sezóny, má Kateryna apartmány ve vyšší cenové kategorii. Zvyšování cen kvůli válce důrazně odsuzuje a nechce s ním mít nic společného.
Mezitím se stále více občanů Lvova hlásí jako dobrovolníci do územní obrany a ozbrojených sil Ukrajiny. Od začátku války se před úřady každý den tvořily fronty. „Od chvíle, co jsem sem přišel, jsem se prostě cítil lépe. Je těžké tohle všechno sledovat jen z domova,“ říká Dmytro ze Lvova. Do územní obrany se hlásí především proto, že tam chce získat základní vojenský výcvik. „Chci vědět, jak používat kulomet, jak z něj střílet. To je teď povinnost každého muže. Sedět doma je prostě nemužné,“ říká pro Deutsche Welle Dmytro.
„Chci jen, aby okupanti nepřicházeli do našich oblastí, aby nedocházelo k sabotážím, aby nadále panoval řád. Předpokládám, že to udělají i lidé v jiných městech a že to bude mít dopad,“ říká další dobrovonlík Andrij. Stejně jako Dmytro by bránil nejen rodný Lvov, ale v případě potřeby i další města na Ukrajině.
Také jednapadesátiletý Erfan, který v Kyjevě provozoval malou kavárnu s tatarskými specialitami, nedokázal jen tak nečinně sedět. „Zavřel svůj podnik a jal se bránit Ukrajinu,“ neskrývá hrdost jeho bratr Zachida.
Vjačeslav Mordik, designér ze Lvova, přišel, protože chce narukovat do ukrajinských ozbrojených sil. I on se chtěl nejprve hlásit na územní obraně. „Pak jsem se ale rozhodl vstoupit do ukrajinských ozbrojených sil. Účast je velká, je mnoho mužů, i mezi mými známými, kteří to chtějí. Nechci sedět doma a sledovat válku ve zprávách, zatímco ostatní brání můj stát a mou svobodu.“
Velká ochota města pomáhat se projevuje i dárcovstvím krve pro zraněné vojáky. Před příslušnými místy ve Lvově se tvoří fronty. Mnozí přicházejí darovat krev poprvé v životě.
Lina, která dobrovolně pomáhá při odběrech, je ráda, že je tolik lidí ochotno tento krok udělat. „Jen půl hodiny po otevření už čekalo ve frontě 100 lidí. Větší počet odběrů krve v jeden den nemůžeme přijmout,“ hlásí Lina. „Mnoho lidí je naštvaných, když je musíme odmítnout. Ale jsme hrdí na každého, kdo chce pomoci.“ Dárcovství krve od žen bylo vždy odmítáno. „Bylo nám řečeno, že ženy by měly zpočátku zůstat v záloze. Protože krev můžete darovat pouze každé dva měsíce,“ uzavírá pro Deutsche Welle Lina.
