Češi nejsou sami, pakt OSN o migraci odmítlo již 9 zemí. V Belgii však rozložil vládu
O globálním paktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci OSN by měly rozhodnout státy OSN na schůzce v marockém městě Marrákeši, která začíná již v pondělí 10. prosince. Pakt česká vláda odmítla. A není zdaleka sama. Problémy způsobil v Belgii, kde tamní premiér Charles Michel oznámil, že jeho vládu opouští největší koaliční strana, která nesouhlasí právě s podpisem paktu.
Belgickou vládu opouští Nová vlámská aliance (N-VA), která nesouhlasí s rozhodnutím premiéra Michela podepsat příští týden globální pakt OSN o migraci, ke kterému se odmítá připojit několik zemí včetně Česka. Kabinet bude pokračovat jako menšinová vláda, uvedla dnes agentura Reuters. Nacionalisté po premiéru chtěli, aby svůj plán podepsat počátkem příštího týdne v marocké Marrákeši migrační pakt zrušil, a hrozili ukončením koaliční spolupráce.
Předčasně odešli z večerní schůzky
Krizové zasedání vlády, které bylo svoláno na sobotní večer, skončilo předčasně, když dva představitelé Nové vlámské aliance, ministr vnitra Jan Jambon a státní tajemník pro migraci a azyl Theo Francken, ze schůzky odešli. Premiér Michel na tiskové konferenci prohlásil, že na jeho rozhodnutí odcestovat do Marrákeše se nic nemění a že Nová vlámská aliance vládu opustí. Již také uvedl, kým dosavadní ministry N-VA nahradí.
Belgickou vládní koalici, která byla zformována v roce 2014, tvořily kromě Michelova liberálního Reformního hnutí (MR) a N-VA ještě dvě menší strany. Vlámští nacionalisté ale mají ze všech čtyř stran nejvíce poslanců. Parlamentní volby jsou plánovány na květen příštího roku a pozorovatelé podle agentury Reuters neočekávají, že by se tento termín měl změnit.
Kvůli paktu se migrace zvýší?
Globální pakt o migraci má zlepšit mezinárodní řešení uprchlické problematiky, jeho cílem je podpora bezpečné, řízené a legální migrace a snížení počtu případů pašování lidí a obchodování s lidmi.
Podle kritiků hrozí, že pakt zvýší migraci do Evropy. Rezoluci podporující přistoupení Belgie k migračnímu paktu OSN tento týden schválil belgický parlament. Zatímco N-VA předem avizovala, že její poslanci budou hlasovat proti, na stranu premiéra se postavila část opozice.
Právně nezávazná dohoda má řešit mj. to, proč lidé migrují, jak je chránit, jak je v nových zemích integrovat nebo jak umožnit jejich návrat domů. Jednání o globální dohodě začala v důsledku migrační krize v Evropě v roce 2015, která vyvolala napříč Evropou strach z cizinců a nacionalistické nálady.
Pakt přitom vyzývá k poskytnutí kapacit pro přesídlení deseti procent celkového počtu uprchlíků ve světě ročně. Zpráva na druhou stranu připouští, že vlády mají právo vrátit osoby, jimž byl zamítnut azyl a které v zemi pobývají bez patřičného povolení.
Uprchlíci a migranti mají respektovat zákony zemí, kam přichází
Uprchlíci a migranti mají podle dokumentu stejně jako všichni ostatní povinnost respektovat zákony země, ve které se nacházejí. Státy mají právo určit, kdo může vstoupit a zůstat na jejich územích.
Podle OSN je ve světě 257,7 milionu migrantů, což představuje 3,4 procenta světové populace. Oproti roku 2000 jde o nárůst o 49 procent. Téměř 50 procent tvoří ženy, 14 procent osoby mladší 20 let, zbytek jsou muži. Průměrný věk migrantů je 39 let.
Kvůli válečným konfliktům, násilí a pronásledování bylo podle zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v loňském roce na útěku asi 68,5 milionu lidí. což je téměř o tři miliony více než v roce 2016.
Odkud je nejvíc uprchlíků? V přijetí běženců vedou Turci
Ze svých domovů i vlasti muselo odejít 25,4 milionu lidí, což je téměř o tři miliony více než v roce 2016 a kolem deseti procent všech migrantů. Více než pětina uprchlíků jsou Palestinci a ostatní jsou především z pěti zemí: ze Sýrie, Afghánistánu, Jižního Súdánu, Barmy a Somálska. Asi 40 milionů lidí opustilo své domovy, ale zůstali ve své zemi. Těchto „domácích běženců“ má nejvíce Sýrie, za ní pak je Kolumbie, Kongo a Afghánistán. O 300 tisíc, na 3,1 milionu lidí, stoupl počet těch, kteří na konci loňského roku čekali na udělení statusu uprchlíka.
Z pohledu absolutních čísel nejvíc uprchlíků přijalo Turecko, na jehož území je 3,5 milionu běženců, hlavně Syřanů. Z pohledu poměru k domácí populaci je uprchlíky ale nejvíce zatížen Libanon. Následuje Uganda a Pákistán (v každé z těchto zemí je 1,4 milionu běženců).
Pakt si vytyčil celkem 23 cílů. Patří k nim také například snaha o minimalizování vlivů, které nutí lidi opustit svou zemi, záchrana životů migrantů, zajištění přístupu migrantů k základním službám, hledání alternativ pro detenci migrantů, spolupráce na zajištění bezpečných návratů nebo zajištění podmínek pro přenositelnost nároků na sociální zabezpečení.
USA proti paktu. Odpor řady zemí včetně Česka
USA se z jednání o paktu stáhly už loni v prosinci, protože dohoda je podle nich neslučitelná s jejich migrační politikou.
Ve druhé polovině července ohlásilo odchod z jednání Maďarsko. Uvedlo, že pakt jde zcela proti bezpečnostním zájmům země a že ta dohoda pro svět představuje „hrozbu“. Také rakouský kancléř Sebastian Kurz a vicekancléř Heinz-Christian Strache 31. října oznámili, že Rakousko pakt nepodepíše. Podle nich ujednání nepomáhá řešit krizi a ohrožuje rakouskou suverenitu ve věcech migrační politiky a stírá rozdíly mezi legální a nelegální migrací.
A přišla i další odmítnutí, včetně toho českého. Lídři bulharských vládních stran se 12. listopadu shodli na tom, že dokument ohrožuje národní zájmy. Česká vláda pakt odmítla 15. listopadu. Podle stanoviska, které připravilo ministerstvo zahraničí, vadí Česku na dokumentu to, že se do něj nedostaly některé jeho priority, mimo jiné jasné rozlišení mezi legálními a nelegálními migranty nebo označení nelegální migrace za nežádoucí.
Česko přitom na konferenci do Marrákeše nevyšle žádného zástupce. V Maroku však byl nedávno premiér Andrej Babiš, který nadále odmítá přijmout byť jediného migranta v rámci jejich přerozdělování v EU.
Odmítli i Poláci a Slováci
Také polská vláda 20. listopadu v oficiálním prohlášení uvedla, že pakt nepodpoří, protože spíše zhorší migrační krizi. Ve stejný den oznámil odmítnutí paktu také izraelský premiér Benjamin Netanjahu, kvůli ochraně hranic Izraele. O den později pakt odmítl také australský premiér Scott Morrison, podle kterého je dokument v rozporu s přísnou imigrační politikou a ohrozil by bezpečnost státu.
Devátou zemí, která jasně pakt odmítla, se stalo Slovensko, jejíž parlament schválil 29. listopadu usnesení odmítající pakt. Po rozhodnutí parlamentu podal demisi slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák, který ji ale později stáhl. Ve středu 5. prosince pakt odmítla i vláda.
O připravovaném paktu se stále hlasitěji debatuje také v Německu, kde je proti Alternativa pro Německo (AfD). Kritické hlasy se ale ozývají také z vládní CDU, kde v čele skončila kancléřka Angela Merkelová. Německý parlament 29. listopadu schválil usnesení na podporu paktu, které navrhly vládní strany CDU/CSU a SPD. Zároveň zdůrazňuje, že pakt je nezávazný, a požaduje spravedlivější rozdělení uprchlíků.
hejhej...
