7°C
Šéfka uprchlického tábora: „Být Němcem už neznamená mít blond vlasy a modré oči“
Nejen uprchlíci, ale i Evropané by se měli změnit. To alespoň uvedla ředitelka jednoho z azylových domů v Německu v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Lidé by podle ní měli pochopit, že být „Němec“ už není o blond vlasech a modrých očích, ale daleko víc záleží na toleranci vycházející z vlastní zkušenosti.
Azylový dům, ve kterém je Susan Hermenauová ředitelkou, poskytuje momentálně útočiště asi třem stovkám uprchlíků z Blízkého východu, Jugoslávie i severní Afriky a stále přicházejí další. Do Berlína jich každý den mělo dorazit na sedm stovek. „Nebyli jsme na to připravení, takže jsme nemohli vybudovat nové ubytovny, museli jsme pracovat s volnými budovami, které už existovaly,“ uvedla pro Hospodářské noviny Hermenauová.
Většinou se připravuje celé sousedství, které je informováno o použití domu a o tom, kdo v něm bude ubytován. Na nic z toho ale v posledních měsících neměli čas. Její zařízení se s tímto problém vyrovnávat nemusí. Funguje totiž už od roku 2013. „Tady jsme měli čas lidi připravit. Natiskli jsme letáky a pozvali obyvatele na prohlídku, aby věděli, co chystáme. Máme se sousedy velmi dobré vztahy, chodí k nám spousta lidí, kteří nám chtějí pomáhat nebo darovat peníze či oblečení,“ vysvětluje Hermenauová.
Silvestrovské útoky nic nemění
Tamní sousedé nepodléhají předsudkům, takže se jejich vztahu nijak nedotkly silvestrovské útoky na ženy v Kolíně. V minulém roce přišlo do Berlína podle údajů ministerstva vnitra kolem 80 tisíc uprchlíků a přes 50 tisíc z nich v hlavním městě zůstává.
„Když jsme dům otevřeli, poskytovali jsme přístřeší především lidem z Bosny, Srbska a Makedonie. Pak se tu začali objevovat lidé z Albánie a Kosova. Teď přichází Syřané, Iráčané a Íránci, Afghánci. Je pravda, že lidé se tu mění, ale ne zase tak moc. Mění se tu asi jedna rodina týdně,“ upřesňuje Hermenauová.
Mezi jednotlivými národnostmi je cítit frustrace
Zatímco Syřané, Íránci a Eritrejci mají téměř 100% jistotu na přijetí, šance lidí z bývalé Jugoslávie je skoro nulová. Vznikají mezi nimi různé malé konflikty. „Třeba si navzájem vyčítají, že jsou jejich děti příliš hlasité. Nebo že ušpinily kuchyni. Neřeknou přímo: ‚Závidím ti, protože ty budeš moct zůstat a já ne‘,“ míní Hermenauová.
Momentálně se příliv uprchlíků kvůli zimě zpomalil. Pokud se na jaře zase zvýší, bude to prý obzvlášť v Berlíně hodně těžké. Není tam totiž dostatek volného místa a můžou tím narůstat i konflikty s tím spojené. Navíc se bude prodlužovat reakce úřadů na žádosti uprchlíků. „Nemám představu o tom, jestli to Německo zvládne,“ uzavřela Hemenauová.
