Vyvolá uprchlická krize dalšího Hitlera? Politici opakují chyby, říká psycholog

Čím to je, že se v souvislosti s migrační krizí v dnešní době tolik běžných lidí radikalizuje?

Když je v Evropě klid a blahobyt, je velký tlak na liberalismus ve smyslu ‚dělejte si všichni, co chcete‘. V okamžiku, kdy ‚dělejte si, co chcete‘ znamená výbuchy ve Francii, terorismus a radikální islám, pak se liberalismus, tedy tolerance k neškodným názorům druhých lidí, začíná obracet a lidé začínají být podráždění, protože druhý názor není tolerantní, není neškodný.

Zatímco doteď byla móda být liberální a šlo to, protože většina prosazovaných liberálních názorů byla neškodných, tak najednou se v rámci neškodného liberalismu otevírá Evropa názorům, které už zdaleka nejsou neškodné a které rozhodně nepřichází s bílým praporem nebo mírovým poselstvím.

Kanada otevírá náruč: Přijme 50 tisíc Syřanů, přednost mají ženy a homosexuálové

Je to tedy o strachu?

Nejen o strachu, ale o reálné hrozbě. Strach je emoce, reálná hrozba je o tom, jestli Evropa je, nebo není v reálném ohrožení. Je třeba si uvědomit, že Evropa je zranitelnější, než si většina lidí uvědomuje a politici sem pouští miliony lidí bez jakéhokoli dalšího rozmyslu. Když si vzpomenete na Francouzskou revoluci, ta začala přesně takhle – státníci měli kupu neřešených problémů, neuvěřitelným způsobem narůstala administrativa a zákony. Zhroutilo se to na tom, že politici si vždycky hráli na svém písečku a díky tomu zařval celek. Pro své privátní zájmy obětovali zájem celku a v tomhle stavu je momentálně Evropa, je to jenom kousíček od zhroucení.

Pokud se na to ale podíváme z psychologického hlediska, může být radikalizace ve společnosti prospěšná? Může třeba dojít k nějaké katarzi?

Je to velice nebezpečné, a to z tohoto důvodu: V okamžiku, kdy si vezmete někoho do domu, tak se k němu musíte chovat jako k hostu. V okamžiku, kdy se chováte k vlastním lidem, kteří bydlí ve vašem domě nebo státě, jako buran a agresor, tak lidé pak nejsou vaši spojenci, ale jsou spojenci někoho jiného.

Klaus tepal Brusel za uprchlíky: Evropští lídři sami pozvali migranty

Můžete uvést nějaký příklad?

Například když se rozdávala půda šlechticů za Rakouska-Uherska, všem občanům Československé republiky se dalo, ale jen za podmínky, že nemluvili německy, takže čeští občané německy mluvící nedostali nic. Za první republiky se u nás dělo to samé, co po sametové revoluci, tedy divoké podnikání, a v této době přichází Hitler a těmto německy mluvícím Čechům, kterým Češi řekli ‚My si s vámi hrát nebudeme,‘ řekl: ‚Hele, ale my vás máme rádi‘. A najednou Češi zjistili, že uvnitř mají třetí kolonu, která jde proti nim. My jsme tady ve stejném problému. To samé říkáme cikánům: ‚My vás tu nechceme,‘ a chováme se k nim opravdu špatně, stejně tak se budeme chovat k Arabům – s despektem. V tom okamžiku si tady vyrábíme třaskavou pumu.

K čemu to může až dospět?

Můžeme udělat dvě věci, buď si toho hosta do baráku nepustit, nebo když už si ho pustíme, tak se k němu chovat podle pravidla host do domu, Bůh do domu.

Měla by tedy přijít čistě politická odpověď, nebo by i běžní obyvatelé měli nějak změnit svůj postoj?

Především sem nesmíme vpustit menšinu, kterou nejsme schopni zvládnout a nejsme schopni ji inkulturovat. Jestliže nejsme schopni zvládnout romskou menšinu, tak si sem nemůžeme vpustit arabskou menšinu, se kterou si už vůbec nevíme rady.

Jak se kšeftuje v Islámském státu: Hurá do Evropy za 37 tisíc

Odráží se v radikalizaci společnosti i role davu?

Samozřejmě čím víc budou tito lidé naštvaní na politiky, tím víc půjdou do ulic. Proč lidé šli do ulic, když byla sametová revoluce? Protože byli nespokojení s politiky. Politici si jeli svůj svět a kašlali na lidi, pak se všichni divili, že skončilo sametovou revolucí, přesněji řečeno čekali jsme na ni jako na smilování.

Teď se čeká na nějakou podobnou revoluci?

Ano. Nedivil bych se, kdybych se toho dožil. Společnost se velmi destabilizuje a lidé se bojí. Hitlera vytvořila Francie tím, že naprosto ožebračila Německo a lidé, když byli v bídě, začali volat po radikálním řešení. Tady se děje něco podobného, politici kašlou na potřeby lidí a společnosti se radikalizuje, jak to odpovídá její nespokojenosti. Jak jsem řekl: Když je klid a blahobyt, lidé volají po liberalismu. V okamžiku, kdy liberalismus selhává, lidé volají po radikalismu.