14°C
Příběh uprchlíka: Šli jsme pěšky 50 dnů, jsme bez peněz
Krátce před polednem dostane člen polní stráže v maďarském Ásotthalomu Barabáš Herédi hlášení do vysílačky, že na okraji tohoto města u hranic se Srbskem se pohybují uprchlíci. Strážník v terénním voze Lada Niva vyráží k louce u rodinných domů, kde spatří trojici mužů. Migranti nekladou odpor a společně čekají na příchod policie. Na opačném konci města mezitím policisté zadrží skupinu 25 lidí z Afriky. Během jednoho dne jde o další zadržené migranty, kteří tento týden nelegálně překročili srbsko-maďarskou hranici, jež je zároveň vnější hranicí Evropské unie a schengenského prostoru volného pohybu osob.
Maďarsko je spolu s Itálií a Řeckem nejpostiženější zemí v rámci stávající migrační krize v EU. Do Maďarska letos dorazilo několik desítek tisíc uprchlíků z různých států.
„Denně zadržíme tři až čtyři stovky uprchlíků,“ řekl ČTK Herédi, který se spolu s dvěma kolegy z místní polní stráže střídá ve dvanáctihodinových směnách a policistům hlásí odhalené migranty. Coby rodák z Ásotthalomu terén v okolí města včetně tamních osad dobře zná. Dokáže tak pomoci policistům, kteří byli do regionu povoláni z jiných koutů země s cílem pomoci zvládnout nápor migrantů. U polní stráže, která byla původně určena k ochraně místních osad před vykrádáním, začal šestadvacetiletý vyučený cukrář Herédi pracovat loni. V poslední době se spolu s kolegy ale věnuje prakticky jen uprchlíkům.
Zmiňovaná trojice zadržených mužů mezitím sedí v trávě na okraji silnice. „Jsme ze severu Afghánistánu. Nemáme žádné peníze. Pěšky jsme šli 50 dnů,“ říká lámanou angličtinou jeden z nich, Muhammad Núrí. Tvrdí, že jejich cílem je Německo. Na sobě mají obnošené rifle, na zádech batoh a chodidla v teniskách si před vlhkostí chrání igelitovými sáčky.
Svoboda! Svoboda! Uprchlíci se vzbouřili
Po asi hodině přijíždějí dva uniformovaní policisté s dodávkou. Uprchlíky, kteří z kapes vytahují mobilní telefony, cigarety a nůž, podrobí osobní prohlídce. Pak je odvezou do provizorního tábora blízko hranice se Srbskem. Právě v tomto azylovém středisku vypukly ve čtvrtek nepokoje, když uprchlíci požadovali, aby byli propuštěni na svobodu. Na místě zasahovali policisté, migranty pak převáželi do uprchlických táborů v jiných částech země.
„Pohybuji se po hranici. Když narazím na migranty, hlásím je policii. Někdy to trvá hodinu až dvě, než přijedou,“ řekl Herédi. Uprchlíci se podle něj nechovají agresivně, někteří se ale nechtějí „vzdát“.
Při následném přesunu k hranici čekají u silnice na odvoz do azylového tábora další více než dvě desítky migrantů, kteří podle oslovených policistů pocházejí z Konga.
V lesích u maďarsko-srbské hranice lze spatřit deky a odpadky, které tu patrně zanechali uprchlíci. Navzdory náporu migrantů hranice u Ásotthalomu nepřipomíná přísně střeženou vnější hranici EU. Strážníky není během dne vidět, na některých místech jsou postaveny stožáry s kamerami. Hranici mezi Srbskem a Maďarskem v zarostlém terénu vyznačují kameny, v jejichž okolí jsou vychozené stezky, které migranti využívají na cestě do Maďarska. Maďarská vláda vyvolala pozornost svým nedávným návrhem postavit na hranici se Srbskem 175 kilometrů dlouhý plot.
Starosta Ásotthalomu László Toroczkai si stěžuje, že situace ohledně uprchlíků se za uplynulé měsíce zhoršila. „Změnila se i sestava těch, kteří přicházejí. Kosovany vystřídali Afričané a Asiaté, jde o lidi z Burkiny Faso, Bangladéše nebo Konga. Početně je to oproti minulosti nesrovnatelné,“ uvedl Toroczkai, který je členem radikální strany Jobbik. Dodal, že jediné možné řešení vzniklé situace je postavení plotu na hranici se Srbskem.
Přímo v Ásotthalomu žije kolem 2000 lidí, zhruba stejný počet bydlí v okolních osadách. Místní obyvatelé si již na uprchlíky zvykli. „Připadá mi to normální. Policii jsem nikdy nevolal,“ říká k vlně migrantů v obci její obyvatel Ferencz Bozsó. Podle něj by ale policie měla uprchlíky chytat přímo na hranici.
Témata:
Související
, máme tu dost co dělat s jiným "etnikem" 
Tedy, rozhodně je potřeba říci, že Schengen je náš životní prostor. A je naprosto nutné aby se na ochraně hranic tohoto prostoru podílely všechny země. Tedy i ty, které nemají hranici s žádnou zemí mimo Schengen. To se týká i České republiky. Ta pomoc musí být nejen politická a finanční, ale i materiální. Žijeme v době, kdy je třeba Schengen oplotit a hlídat armádou. Tak, jako je například oplocena a střežena americko-mexická hranice. Nebo ještě líp. Tak jak byla střežena totalitní ČSSR. Odborníků z té doby. Máme k disposici v armádě do dnes dost.