Dívku sexuálně zneužíval bratranec. Chtěla ho potkat a zničilo ji, jak to dopadlo, říká psycholožka

Ve Sněmovně se tento týden řešily dopady sexualizovaného a domácího násilí na jednotlivce i celou společnost. Na kulatém stolu o následcích sexuálních traumat promluvila psycholožka Martina Venglářová. Mluvila o traumatizaci obětí, ale i o jejich setkávání s pachateli.

A to ve druhém bloku akce, na které v úvodní části vystoupila mj. poslankyně STAN Barbora Urbanová či advokátka Lucie Hrdá. A také oběť znásilnění Karolina P., která detailně popsala svůj příběh.

Karolina zažila peklo: Po znásilnění kolabovala ve špitále. Pachatel dostal jen půlroční podmínku

„Pracuji 20 let s oběťmi většinou velmi těžkého sexuálního násilí. Dostávají se ke mně většinou v dospělosti, když jejich psychika, situace, problémy v životě dostoupí takové míry, že potřebují vyhledat pomoc,“ uvedla Venglářová.

Setkává se prý s tím, že „méně dramatické násilí vyvolá úplně devastující zásah do duše toho dítěte, dospívajícího či dospělého člověka právě proto, že s pachatelem měl nějaký vztah“. „Samozřejmě i pokud je útočníkem cizí osoba či lehce známá, tak i tehdy mohou ty dramatické zásahy být,“ poznamenala psycholožka.

Psycholožka: Oběť touží po dobrém konci...

Psycholožka Venglářová uvedla, že se setkává mj. s tím, že oběti během terapií polemizují s tím, zda by se měly setkat s pachatelem. „Bohužel je to často doprovázeno tím, že v nějaké fázi vyprávění svého příběhu ta oběť touží po dobrém konci. Touží se setkat s pachatelem, přeje si, aby on uznal, co způsobil, aby se omluvil,“ říkala psycholožka s tím, že se to však za její praxi nestalo.

Situaci komplikují i momenty, kdy je pachatelem právě rodinný příslušník. „Častokrát se stává, že se opakovaně oběť setkává s tím, že je to bagatelizováno, že nedostane žádné zastání a že se třeba vyhýbá rodinným setkáním, kdy je přítomen pachatel - a myslím, že se moc nemluví o bratrech, já mám spoustu klientek, které zneužil či dlouhodobě zneužíval bratr - tak oběť je ta divná, která se vyhýbá setkáním a přichází do terapie s tím, že se s tím chce vyrovnat, aby vyhověla rodině a mohla se zúčastnit,“ podotkla Venglářová.

Chtěla se setkat s bratrancem, který ji zneužil

Setkání s pachatelem, byť pečlivě připravené, má svá nemalá úskalí. „Při setkání s pachatelem, když ho plánujeme, tak se snažíme mírnit naděje oběti. Mně se teď v létě stalo, že jedna mladá dívka, která chodí rok a půl terapie, mně žádala, jestli bych moderovala její schůzku s ní a jejím bratrancem, který ji zneužíval a ona to nedávno rodině oznámila, protože to pro ní bylo už nesnesitelné,“ uvedla psycholožka. Klientce vysvětlila, že k tomu budou muset sjednat někoho jiného.

„Po prázdninách přišla a byla úplně zničená s tím, že jeho to vůbec nezajímá. Myslela si, že se jí omluví, protože to je normálně fungující mladý muž, v té rodině vypadá jako úplně v pohodě,“ pokračovala Venglářová.

Kampuschová, Fritzlová nebo Hornbeck: Tyto děti strávily roky v zajetí!

Psycholožka přiblížila i případ zneužívané ženy, která se chtěla s manželem a dětmi setkávat s dědečkem, který ji v minulosti zneužíval.

„Mám zkušenost s mojí klientkou, která přišla asi ve 42 letech do terapie s tím, že potřebuje mou pomoc, aby se ona, on a jejich dvě děti setkávali s dědečkem, který ji zneužíval. Tam to nějak bylo vyšetřováno, rodina o tom věděla a argumentovat: vždyť on už je starej, on už nic nedělá. Jediný manžel, který říkal: no, to je pro mně naprosto nepřijatelné, abys ty nebo moje děti za ním jezdily... tak vypadal, jako že je divnej,“ uvedla na půdě Sněmovny Venglářová.

Tabuizace u mužů?

Jako u obětí z dětství, tak i dospělé oběti mohou mít problémy, které se týkají vztahů, sexuality či přístupu k vlastním dětem.

„Je třeba typické, že chodí klientky v době, kdy se třeba rozhodují, že budou matkami, nebo se chtějí vdát a obávají se, jaké důsledky to, co zažily, bude mít na jejich další život. V drtivé většině případů se jedná o ženy. Muži, kteří by byli v dlouhodobé terapii - ke mně chodí lidi spíš rok a více, než se zvládnou ty následky traumatu - tak muže velmi závažně traumatizované v dětství jsem zažila jenom dva. Myslím si, že tam ta tabuizace a obava vyhledat odbornou péči je ještě daleko větší, než u žen,“ poznamenala Veglářová.

V rámci ochranné léčby měla možnost pracovat i s pachateli - agresory, na skupinové tereapii s 10 či 15 agresory si na vlastní kůži uvědomovala, „jaká hrůza musí být v člověku, která se utká tady s těmihle jedinci“, ačkoliv byla v porovnání s oběťmi ve velmi zvýhodněném postavení.

„Pro mně je v té práci nejtěžší pracovat s tím, že někdo nepomohl, protože se mi jen velmi málo stává, že by ti lidé říkali, že to nikomu neřekli. Často to bývá matka, která je první, komu to dítě říká, jsou to rodiče u dospívajících, kamarádi pak spíše v dospělém věku. Ta reakce pro mně často bývá velmi zdrcující,“ uvedla Venglářová.

Dcery se budou zamykat doma, překvapila matka

Reakce, které přitom mohou nastat, jsou skutečně různé. „Matka, se kterou jsme pracovali, protože otec dvou dcer, které zneužíval, se měl vrátit z výkonu trestu a snažili jsme se doporučit té rodině opatření, aby ten náraz z toho návratu nebyl takový, tak matka nám při jednom setkání vítězoslavně sdělila, že už to vymyslela, že je to v pořádku a že nás nepotřebuje, protože než ona přijde domů a dcery už doma budou, tak ony se vždycky zamknou v dětském pokoji, aby byly v bezpečí. Tady vidíme, jak zásadně vyšinutý je celý systém, kde se takové násilí děje a jsou normalizovány věci, které jsou pro nás naprosto neuvěřitelné a nepřípustné,“ poznamenala psycholožka.

Za zásadní změnu však považuje Venglářová to, že se mnohem více o problémech mluví a do terapie přichází i rodinní příslušníci.

„Když je traumatizace závažná, tak se snažíme horko těžko vrátit kvalitu života oběti. Myslím, si, že není možné, aby se úplně ztratily ty následky, ale mohou se výrazně zlepšit a myslím se, že i takhle to má smysl,“ dodala Venglářová. 

Stali jste se obětí sexuálního či domácího násilí. Na tyto organizace se můžete obrátit:

proFem

sídlí v Praze, má pobočky v Berouně, Příbrami a Benešově, tel.: 608 22 22 77, e-mail: poradna@profem.cz

Persefona

sídlí v Brně, tel.: 737 834 345, e-mail: poradna@persefona.cz

Bílý kruh bezpečí

má pobočku ve většině krajských měst, tel.: 116 006 (bezplatná linka), e-mail: bkb.praha@bkb.cz

ROSA

sídlí v Praze, tel.: 602 246 102, e-mail: poradna@rosa-os.cz