Na pohřbu Uhla (†80) nechyběl kníže, Bartoš a Špidla. Havlová vzkázala: Dovidenia
Rodina, přátelé, spolupracovníci a desítky dalších hostů se dnes odpoledne přišli do strašnického krematoria v Praze rozloučit s novinářem, bývalým disidentem a politickým vězněm Petrem Uhlem, který se celý život angažoval za svobodu a ochranu lidských práv. Zemřel 1. prosince, bylo mu 80 let. Poslední rozloučení se konalo symbolicky na Den lidských práv. Dlouholetí přátelé z dob disentu i kolegové z polistopadové éry na něj vzpomínali jako na odvážného, čestného a otevřeného muže, energického až pedantského diskutéra, který žil naplno a který byl pro své přesvědčení ochoten vzdát se i vlastní svobody.
Kromě vdovy Anny Šabatové a dcery Saši Uhlové dorazila řada známých osobností - mezi nimi bývalý šéf diplomacie Karel Schwarzenberg (TOP 09), expremiér Vladimír Špidla (ČSSD) nebo europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Přišel veřejný ochránce lidských práv Stanislav Křeček a s celou rodinou i šéf Pirátů Ivan Bartoš. Věnce poslali například prezident Miloš Zeman nebo Dagmar Havlová, manželka bratra bývalého prezidenta. Vzkázala na něm: Dovidenia, nashledanou.
Věnec poslalo také ministerstvo kultury, francouzské či slovenské velvyslanectví, polský Senát a další instituce z Česka i zahraničí. Během obřadu se na projekční ploše uvnitř obřadní síně i před krematoriem promítaly fotografie z Uhlova soukromého i veřejného života, zazněly písně Edith Piaf a Joan Baezové.
Uhl společně se svojí ženou, pozdější ombudsmankou Annou Šabatovou, patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Kvůli svému přesvědčení strávil za normalizace devět let ve vězení. S obhajobou lidských práv nepřestal ani po pádu komunismu.
„Petr byl neúnavný a nedostižný běžec za ideály, které nás spojovaly,“ řekla během obřadu Uhlova přítelkyně a bývalá chartistka Dana Němcová. Na Uhla vzpomínal také další signatář Charty 77, evangelický kněz Tomáš Bísek, zástupce polské Solidarity nebo novinář a levicový aktivista Ondřej Slačálek.
Uhl byl spoluzakladatelem, signatářem a aktivistou Charty 77, stál také u zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru, za které byl v roce 1990 zvolen jako člen Levé alternativy poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. Začátkem 90. let vedl Československou tiskovou kancelář, řadu let působil jako komentátor deníku Právo.
V 90. letech byl Uhl členem Občanského hnutí, mezi roky 2002 a 2007 byl ve Straně zelených, za kterou kandidoval do Sněmovny, poslancem se ale nestal. Za sociálnědemokratického kabinetu Miloše Zemana se stal vládním zmocněncem pro lidská práva.
Uhl se nikdy netajil svými levicovými postoji a zastával názory, které nebyly vždy populární. Jeho přátelé z dob disentu, kolegové, novináři, diplomaté i politici na něj vzpomínají jako na statečného a zásadového člověka, který své názory prosazoval bez ohledu na vládnoucí režim, následky a většinové mínění. Uměl ale podle nich respektovat i lidi s odlišnými postoji.
Uhl byl držitelem celé řady ocenění, například Medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Václav Havel, ale i vysokých vyznamenání polských, německých či francouzských. S Annou Šabatovou, která se také celý život věnovala ochraně lidských práv, měl tři děti.
Také bych se býval byl s ním rád rozloučil. Ale do Strašnic to mám strašně daleko a navíc to riziko, že bych cestou, či tam mohl chytit Covid je tak veliké, že se rozloučím tady slovy "Nazdar".