Čtvrtek 18. dubna 2024
Svátek slaví Valérie, zítra Rostislav
Oblačno, déšť 10°C

Lidé s duševní poruchou jsou nedobrovolně sami. Odbornice o studu i rezignaci tisíce Čechů

Autor: Nikola Forejtová - 
29. září 2021
05:05

I Češi s duševní poruchou nebo fyzickým handicapem touží nalézt lásku a celoživotního partnera. Bohužel jsou často kvůli stigmatu ze své nemoci plni strachu a studu, jak zmiňují experti. Mnoho zcela zdravých Čechů se navíc může nemocným stranit, mnohdy jen z neznalosti toho, co vlastně duševní nebo fyzická porucha obnáší. Důležité je i to, jak nemocného vnímá okolí a jaké mu dopřává prostředí. Zaškatulkování mu totiž v hledání partnera nepomáhá. 

Podle údajů z Českého statistického úřadu z roku 2018 u nás žije přes 1,4 milionu zdravotně postižených lidí. V tomto případě je řeč především o fyzickém či mentálním handicapu. Pětina Čechů se pak podle odhadů navíc potýká s nějakou formou duševního onemocnění - výrazné trauma, hraniční porucha, maniodeprese apod. 

I tito lidé chtějí od života to samé, co ostatní. Většinou hlavně lásku, práci a střechu nad hlavou. Mnohdy se jim ale těchto věcí nedostává, a to ať už kvůli stigmatu, který na nich vidí společnost, tak i kvůli strachu jích samotných. 

Z výzkumu Národního ústavu duševního zdraví, který sdílel portál Hlídací pes, například vyplývá, že více než třetina Čechů by ani nechtěla bydlet vedle někoho, kdo má duševní nemoc. Stejně tak si myslí, že by neměli případně vykonávat žádnou veřejnou funkci. Mnoho, především mladších lidí, navíc dodalo, že by se do takového člověka nezamilovalo. 

Za svůj problém se lidé stydí

Odborníci také upozorňují na to, že lidí s psychickými poruchami bude stále více a více. A tito lidé bývají podle expertů nuceni prožít život v samotě kvůli povaze svého onemocnění. „O lidech s duševním onemocněním v naší společnosti panuje stále mnoho předsudků, které ale nejsou podložené a přetrvávají spíše ze strachu z neznámého,“ vysvětluje Kristýna Mertlová ze seznamovací agentury Date2K a Tvoje láska a dodává: „Z naší zkušenosti potvrzuji, že se tito lidé stále za svůj problém stydí a je pro ně těžké ho přiznat a otevřeně o něm mluvit, tím spíš, když se chtějí seznámit.“

Mlčení přitom není úplně nejlepším řešením před potenciálním partnerem. Znalosti o druhé osobě totiž pomáhají ke vzájemnému porozumění. A psychické obtíže jsou navíc hůře viditelné, než je fyzický handicap. 

„Je důležité, aby například na profilu na seznamce měli uvedeno, že nějaký handicap mají (...) Učím je, jak jej vyplňovat a co o sobě napsat,“ říká k tématu Blesk Zprávám vztahová koučka Iveta Gajdušeková, která pomáhá v již zmíněné seznamce Tvoje láska. Seznamka prvotně vznikla právě jako seznamka pro fyzicky a psychicky postižené. „Z 25  procent jsou našimi klienty lidé s fyzickým hendikepem. Co se týká lidí s duševním onemocněním, tak zde mluvíme o pouhých 14 procentech, zbytek tvoří lidé bez hendikepu,“ popisuje Mertlová.

Stejně nemocný člověk? Vztah klapat nemusí

Podle vztahové koučky se často stává, že si tito lidé hledají stejně nemocné osoby. Případně osoby s jiným postižením. „Když má někdo poruchu, tak si myslí, že když to má ten druhý také, tak se vzájemně chápou. Oni očekávají, že jak mají stejnou nemoc, že to bude fungovat. Mojí prací je jim vysvětlovat, že to tak být rozhodně nemusí,“ podotýká.

A ačkoliv mohou být vztahy s duševně či fyzicky nemocnou osobou složitější, pořád platí, že to jsou partnerské vztahy a ty nemohou podle koučky fungovat bez vzájemného pochopení. „Vztahy bez pochopení nefungují, i když budete úplně zdraví. Setkávám se s tím, že u handicapovaných pak vztah nevyjde a oni zcela zanevřou na okolí. Už vztah nechtějí, nevěří mu,“ myslí si dále expertka. 

Video  Bipolární afektivní porucha  - Videohub
Video se připravuje ...

Není ale zároveň pravidlem, že by vztah kvůli psychickému nebo fyzickému handicapu neklapal. Hodně důležité je podle koučky také to, jestli se člověk s poruchou již narodil, nebo k ní přišel během života. Mnohdy až v dospělosti. 

„Lidé, kteří s tím žijí delší dobu a žijí ve zdravém okolí, tak k životu a seznamování přistupují jinak. Ale lidi, které to postihne později, se s tím špatně vyrovnávají,“ míní. „Měla jsem klienta, který měl poruchu motoriky, se kterou se nenarodil. Je na něm vidět, že musí při chůzi vyrovnávat balanc. Předtím byl sportovec, lyžoval, chodil na túry. Hledal si přímo zdravou partnerku, která jej také jako zdravého bude brát,“ říká koučka.

Radí také, že takovému člověku musíte dát především prostor k tomu, aby se cítil v bezpečí a aby opravdu řekl, co jej trápí. Mnohdy totiž své obavy, stejně jako svůj handicap, považují za nepřekonatelnou slabost. 

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi