„Zbil mě a zavřel do tmy.“ Zbyšek o životě před ústavem. Experti: Dejte těmto lidem druhou šanci
Problémové dítě či spratek zrozen pro kriminál - i těmito výrazy jsou častováni lidé, kteří část svého života prožili v ústavní péči. Podle expertů z organizace Ratolest Brno si ale lidé často neuvědomují, že do ústavní péče jsou dávány děti nikoliv kvůli svému chování, ale spíše kvůli tristním podmínkám v jejich rodině. Osvětu o životě dětí z ústavů předávají prostřednictvím příběhů. Jeden z nich vypráví i o Zbyškovi, který dostával od otce jednu ránu za druhou.
„Když mě poprvé zbil, bylo mi asi pět let. Chodil jsem do školky a něco se mu nelíbilo, tak jsem se rozbrečel. Řval na mě před domem, že nemám bejt holka. Doma jsem to pěkně schytal, zbil mě a zavřel do komory, kde byla tma, a já měl strach. Nechal mě tam řvát asi půl hodiny, pak mě pustil a bil znovu, dokud jsem nezmlknul,“ popisuje Zbyšek jednu z prvních vzpomínek na agresivní a násilné chování svého otce.
Zbyšek je jedním z účastníků kampaně #JeToNaMně, kterou uspořádala organizace Ratolest Brno. Svůj silný životní příběh sdílel proto, aby se k lidem dostala pravda o tom, proč některé děti končí v ústavní péči, ať už v dětském domově či snad ve výchovném zařízení.
Cílem je de-stigmatizovat tyto děti, které si mohou do dospělého života odnést nálepku problémového člověka. „Příběhy a kampaň přináší sdělení, že někdy stačí nestabilní domácí zázemí, jedna neuváženost a život mladého člověka se může obrátit na ruby. Tato minulost ale nemusí definovat celou jejich budoucnost. Někdy jediné, co stačí, je dát jim druhou šanci a podat pomocnou ruku,“ vysvětluje cíle projektu koordinátorka Anna Kupcová.
Naštěstí podle pozorování nízkoprahových center a organizací není pro tyto lidi tolik problematické hledání práce, ale jak již bylo zmíněno, žijí s mnoha nálepkami. „Pobyt v ústavech může narušit samostatnost mladých lidí, především jejich finanční gramotnost, péči o domácnost a úklid, schopnost rozhodnout a nést za své rozhodnutí odpovědnost. Pokud je mladý člověk na pobytu ve VÚ, které je vzdálené od jejich domova, může to mít vliv i na jeho vztahy s okolím – je daleko od svých přátel z dětství, širší rodiny, což může vést k pocitu vykořenění a toho, že nemají domov,“ dodává pro Blesk Zprávy Kupcová.
Příběh Zbyška je jedním ze čtyř, které Ratolest Brna pustila do světa. Jeho prostřednictvím popisuje, jak se může z týraného dítěte rychle stát „floutek“, který nejde daleko pro ránu. „Když mi bylo 14 let, otec přišel o práci a bylo to stále horší. Bil mě i maminku (…) Začínal jsem nenávidět sám sebe, nevěděl jsem co se sebou,“ pokračuje ve vyprávění muž, který v současnosti pracuje jako truhlář a již má i vlastní děti.
„Probral jsem se nad zřízeným spolužákem, všude byla krev“
Čím více se situace u Zbyška doma vyhrocovala, tím častější byly i rvačky ve škole. Mladý muž se ale tehdy nechtěl stát svým otcem a docházel do nízkoprahového centra, kde se snažil svůj vztek ovládat. Ačkoliv šlo všechno dobře, jednou, když mu bylo 15 let, svou agresi nezvládl.
Na hodině tělesné výchovy přišel Zbyšek do konfliktu se spolužákem, který si z něj utahoval, strkal do něj a provokoval. Poté, co mu spolužák ještě podkopl nohy, se Zbyšek neovládl. „Probral jsem se, když jsem nad ním klečel se zdviženou pěstí, kolem mě bylo ticho jako v hrobě. Obličej kluka šíleně zřízený, krev kolem hlavy a zuby venku.“
Zbyšek po vleklých soudech skončil v ústavní péči ve výchovném ústavu. Podle svých slov mu ale tento pobyt v podstatě pomohl. Naučil se ovládat svůj vztek, po škole se vracel do nenásilného prostředí a ošetřovatelé ve „výchovňáku“ mu navíc pomohli vytvořit v době 18. narozenin životopis a naučili jej jak zacházet s penězi a jak si sehnat nájem.
Kupcová: Lidé se začali spontánně svěřovat
Dnes již pracující muž od rodiny uvádí, že se především nechce chovat ke svým dětem tak, jak se jeho otec choval k němu. Lituje také oné osudové rvačky. Spolužákovi totiž museli operovat čelist i zuby a doteď je podle něj znát, že ji měl kdysi přeraženou.
Podle koordinátorky osvětové kampaně měly představené lidské osudy - kam patří i Zbyškův příběh - obrovskou odezvu. Lidé se začali svěřovat i s vlastními zkušenostmi, proč se vlastně ocitli v ústavní péči a s čím se museli kvůli nepříznivé rodinné situaci potýkat.
„Nemusí to být otec, ale i matka. A jako malé dítě si myslíte, že si to vlastně zasloužíte, nebylo možné se na někoho obrátit pro pomoc. Podlitiny nikoho nezajímaly. Osvěta je potřeba, týrat psychicky i fyzicky dítě není normální,“ představuje Blesk Zprávám Kupcová jeden z komentářů. Vedle toho se otevřelo i téma psychického týrání či problémů rodičů s drogami a alkoholem.
Lidé se shodují na tom, že jejich chování v dětství a pubertě bylo hluboce ovlivněno agresí či chudobou a také odezvou ostatních dětí. Zjednodušeně řečeno každý jednotlivý výsměch ze strany spolužáka se podílel na uzavřenosti a „rebelského“ chování.
Přes 6 tisíc dětí v ústavní péči, dominují chlapci
Blesk Zprávy se obrátily na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které má k dispozici aktuální data k tomu, kolik dětí je vlastně v současnosti v ústavní péči. Do ústavní péče řadíme dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy a diagnostické ústavy.
Podle tabulek, které nám dala k dispozici mluvčí resortu Aneta Lednová, je nyní v ústavní péči 6 446 dětí, z toho 2 781 dívek. Většina z nich - 4 345 - je v dětských domovech a 1012 ve výchovných ústavech. Co se týče věku, tak 502 dětí ještě ani nezačalo povinnou školní docházku. Více jak 3105 dětí je mladších 15 let a zbytek se věnuje dalšímu vzdělávání. Nutno nyní podotknout, že umístění do ústavní péče je možné maximálně do 19 let.
Zajímavostí může být, že nejvíce dětí v ústavní péči a v dětských domovech hlásí Ústecký kraj. Právě tento kraj je dlouhodobě brán jako region, kde jsou lidi nejvíce ohroženi chudobou a kde je také velké množství vyloučených a problematických lokalit. Nejlépe je na tom naopak kraj Pardubický.
Z tabulek, které mají Blesk Zprávy k dispozici, také vychází, že počet dětí v ústavní péči oproti loňskému roku klesl. V letech 2019/2020 bylo hlášeno 6 553 dětí. O rok předtím to ale zase bylo méně - 6 394.
Do ústavu? Úkolem je dostat dítě do bezpečí
Nařízení ústavní výchovy je vždy reakcí na rodinné prostředí, upozorňují pak experti. Velice důležité je především to, že důvodem pro její nařízení je výlučně právě prostředí, kde dítě žije - vina tak ve valné většině případů není na straně dítěte.
Dle občanského zákoníku lze ústavní výchovu nařídit nejdéle na dobu 3 let. Jestliže však důvody pro její nařízení trvají, může ji soud prodloužit, nejdéle na další tři roky. Soud má povinnost každých 6 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro její nařízení.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.