7°C
„Jediný Čech, který vylezl na K2 s rakovinou“: Honza (44) se odmítl poddat těžké nemoci
Jana „Trávu“ Trávníčka (44) označují média jako jednoho z našich nejúspěšnějších horolezců, vylezl už pět osmitisícových vrcholů včetně druhé nejvyšší hory světa - K2. Plzeňský cestovatel přesto upřednostňuje označení „kopcolezec“. Pokud se ho zeptáte na jeho největší úspěch, odpoví, že je rád, že žije. Kromě nástrah, které mu přinesly výpravy do hor, se od mládí potýkal s bolestivou kloubní lupénkou. Láska k horám byla ale vždy silnější než nemoc. A to i ve chvíli, kdy Honza zjistil, že má rakovinu močového měchýře. Jak řekl Blesk Zprávám, o chorobě se rozhodl otevřeně mluvit, aby ukázal nejen onkologickým pacientům, že nepříznivou diagnózou život nekončí.
Z Honzy vyzařuje optimismus a velká životní síla. A to i v momentech, kdy hovoří o tom, že zjistil, že má rakovinu močového měchýře.
„Když nádor vyndavali, tak podle velikosti zjistili, že mohl být tak čtyři roky starý. Datumově to vychází tak, že jsem asi jediný Čech, nevím, zda jsem jediný na světě, ale těch lidí, co vylezlo na K2 s nádorem, asi moc není,“ komentuje Honza zákeřnou chorobu se smíchem. A tento optimismus se snaží udržet po celý život a chce ho předávat dál.
Honza: Největší úspěch? Že žiju
Ačkoliv Honza zdolal už pět osmitisícových vrcholů, ohrazuje se proti označení horolezec.
„Já jsem ty osmitisícovky vyšel, já nikam nelezl, takže nejsem horolezec, spíš horochodec, ale zjednodušuji to na kopcolezec,“ vysvětlil Blesk Zprávám muž, který se také velmi často setkává s otázkou, jaký výstup byl pro něj nejtěží a co považuje za svůj největší úspěch.
„Největší úspěch je to, že žiju. Je totiž strašně obtížné, když máte před sebou cíl a je jedno, jestli je osmitisícový, či menší, si uvědomit, že ten cíl tam bude za týden a i za rok. A my jsme tady hrozně krátce, tak proč riskovat své životy. Pokud vím, že vrchol je pro mě hodinu cesty, ale ta hodina mě dělí od zimy, která přijde, až zapadne slunce, tak tam nepůjdu a zkusím to jindy,“ říká Honza.
Podle svých slov nedokáže Honza specifikovat, která hora mu dala nejvíce zabrat. „Nejtěžší je vyrovnat se s tím vším psychicky. Já znám spoustu lidí, kteří jsou na tom fyzicky lépe než já, ale nechtějí, nemají na výstup nastavenou hlavu. Je totiž hrozně složité si říci „tak a teď budu měsíc a půl trpět“, protože o ničem jiném výstup není,“ zmínil.
„Ano, jsou tam krásné výhledy z výškových táborů a vrcholu. Ale to nevyváží to, co všechno musíte obětovat předtím nebo během toho samotného výstupu. Takže nejobtížnější je říct si „ano, tak to chci“,“ přibližuje Honza to, co je podle něj pro všechny horolezce nejtěžší. A on sám zdolal vrcholy s mnoha zdravotními obtížemi.
S kloubní lupénkou na vrchol hory
Honza se od mládí potýkal s lupénkou, která ho příliš netrápila. Jenže k tomu se přidala revmatická psoriáza, tedy kloubní lupénka. „A to už mě omezovalo jak v běžném životě, tak v profesním. Měl jsem bolesti, nemohl jsem třeba sevřít ruku v pěst a bylo období, kdy jsem nemohl chodit, jak jsme měl oteklé klouby,“ vypráví Honza.
Ani v té době se Honza nevzdával toho, co ho baví. Volil takový sport, který dělat mohl. „Vždy hledám v životě věci, které jsou, v tom jsem šťastný,“ přiznává Honza a dodává, že život mu radikálně změnila biologická léčba.
Se svým prvním léčivým preparátem v injekcích se dokonce vydal i na výstup. „Injekce by se měly skladovat mezi pěti a patnácti stupni a to zkrátka nedáte. Veřejnost si myslí, že v horách je zima. Ano, je tam minus 40, ale když vysvitne slunce, tak je plus 40. Teploty se mění během hodiny třeba o 70 stupňů,“ odpovídá Honza na otázku, jak vypadá výstup s medikamenty.
Injekce měl po celou dobu schované v obyčejné termosce. Tu měl uprostřed batohu, když bylo horko. A v noci je měl zabalené ve spacáku.
„Jednou se mi stalo, že v hotelu v Káthmándú v Nepálu si všimli, že mám prázdnou termosku a nalili mi do ní horkou vodu. Kamarád si toho naštěstí všiml a vodu rychle vylil. Já jsem pak volal své lékařce a ta mi řekla, že pokud nejsou injekce zakalené, tak to tam mám „naprat“, směje se opět Honza.
Sražená krev při močení
„V minulém životě jsem si asi vysloužil rakovinu,“ začíná Honza vyprávění o svém zatím největším zdravotním boji.
„Pamatuji si přesně ten den, bylo to v roce 2016. Měl jsem za sebou několik náročných dní, jezdil jsem po přednáškách, nejedl jsem zrovna zdravě. Když jsem šel na záchod, začal jsem čůrat sraženou krev. Další týden jsem šel na kontrolu a pamatuju si tu paní na sonu, co mi řekla „je to blbý, vidím tam nádor“,“ zvážní Honza, následně ale vše odlehčí hláškou, že je zřejmě první Čech, který vylezl na obávanou horu s rakovinou močového měchýře.
„Prvotní reakce je klasická - proč já, co s tím budu dělat, umřu, neumřu, jak to ovlivní můj život,“ přibližuje statečný muž první chvíle po zjištění diagnózy.
„Nemám rád období, když nevím, co bude za měsíc. Sice si užívám, ale potřebuju mít život naplánovaný. Je blbý, když jdete na operaci a nevíte, co váš čeká, nevíte, jak velký ten nádor je a ta nejistota je strašná,“ připouští Honza obavy s tím, že tak to má zřejmě většina pacientů, nejen s rakovinou.
Překopané priority a přítelkyně jako opora
Honza se rozhodl s rakovinou rvát. Nejvíce mu pomohla jeho přítelkyně Mirka a také to, že se neuzavřel do sebe. O své nemoci začal otevřeně mluvit a snažil se dodávat optimismus i dalším pacientům, zejména spoluprácí s pacientskými organizacemi. Sám podstoupil pět náročných operací, protože nádor se neustále vracel. I když zvolnil své životní tempo, snažil se dál žít tak, aby byl šťastný. A to se mu vyplatilo.
„Nemoc mi překopala priority. Možná se zdám děsně „free“, ale někdy to tak není. Člověk se neustále učí a tohle jsou tam silné impulzy a najednou vidíte svět jinak. Je vám třeba jedno, že Viktorka prohrála ve fotbalu,“ přiznává Honza.
Honza onkologickým pacientům: Nevzdávejte to
„Je důležité se nesesypat a nevzdat to. Věřte tomu, že se uzdravíte. Nepálci mají rčení, že o cokoliv přijdete, či pokud něco ztratíte, tak dostanete něco dalšího a z našich životů tak odchází něco špatného. Takže ano, stalo se mi to, ale pojďme žít s úsměvem, já s tím můžu bojovat, a když se cítím psychicky dobře, tak i to tělo se snáze hojí,“ uzavírá Honza.
Momentálně se Jan Trávníček na jaře příštího roku chystá na pokus o výstup na další osmitisícovku, tentokrát nepálskou horu Makalu. V Nepálu, kam často jezdí a provádí turisty, navíc otevírá českou hospodu. S rakovinou, jak sám říká, má totiž nyní příměří. Poslední kontrola dopadla dobře a Honza doufá, že i další na podzim bude mít stejný výsledek.
Na celý rozhovor s Janem „Trávou“ Trávníčkem se podívejte zde:
