Zničí Zemi asteroid? „Třeba už letí,“ říká slavný český 100letý astronom

Dlouholetý propagátor astronomie v českých zemích i ve světě nám otvírá dveře svého bytu na pražských Vinohradech. Usmívá se, pevný stisk rukou, jiskra v oku. Pohybuje se pomalu, v chůzi se jistí hůlkou, ale je zjevně v pohodě. V obývacím pokoji narozeninové kytice od známých a příbuzných. A ochotně se nám svěřuje se svými vzpomínkami a názory. Humorem rozhodně nešetří.

Sto let je krásný věk, přijměte naše blahopřání! Jak se udržujete v tak obdivuhodné duševní formě!?

„Jen se snažím prodloužit tu dobu, kdy mozek ještě pracuje. Tak jsem se dal například na jednu takovou karetní hru, kterou si přehrávám, musím dost přemýšlet, kombinovat.“

Prostě pořád namáhat mozek.

„Ano, přesně tak. Mám těžkého soupeře, jmenuje se dementia senilis, proti tomu bojuju. Vím, že ten boj nakonec prohraju, ale budu se snažit, aby bitva trvala co nejdéle…“ (usmívá se)

Přispělo k vaší fyzické dlouhověkosti třeba i to, že jste se věnoval sportu?

„Je to možné, hodně jsem lyžoval, to mě opravdu bavilo, snad jsem podával i slušné amatérské výkony, ale nikdy jsem nezávodil. Rád jsem také jezdil na koni, k tomu mě stejně jako k lyžím přivedl táta. Za první světové války měl totiž v armádě na starosti zajíždění mladých koňů.“

Čemu se táta věnoval v civilu?

„Působil jako notář v Chotěboři na Vysočině a pak v Ledči nad Sázavou, kde jsem absolvoval obecnou školu. Když mi bylo asi deset, tak se rodiče rozvedli.“

Zůstal jste s mámou?

„Ne, ale ani s tátou. Skončil jsem v ústavu profesora Doubravy na pražském Perštýně. Šlo to se mnou z kopce, tak se mě pak ujal děda s babičkou (tátovi rodiče). Měli dům v Kodaňské ulici ve Vršovicích.“

Jak začala vaše budoucí vědecká dráha?

„Protože byli otec, dědeček i pradědeček právníci, tak jsem samozřejmě měl jít na práva. Nejprve mi děda vybral Jiráskovo gymnázium v Resslově ulici v Praze, osm let latiny, čtyři roky řečtiny. Maturoval jsem v roce 1937.“

A zapsal se na práva?

„Ne, na přírodovědeckou fakultu, na matematiku a geometrii. Matematika mně šla, a navíc jsem si na pohovory s profesory nastudoval Einsteinovu teorii relativity a ta mě hodně vzala. Proto jsem chtěl matematiku studovat. I když jsem nešel na právníka, tak mě dědeček na studiích finančně podporoval a motivoval mě tím, že za každou »odkolkovanou« hodinu mi vyplatil nějaké peníze. To mě hnalo vpřed. V roce 1939 jsem složil první státnici. Pak Němci zavřeli vysoké školy.“

Stoletý astronom Perek má jasno: Mars v budoucnu neosídlíme, je to drahé

Co jste dělal za války?

„Nechal jsem se zapsat na abiturientský kurz na elektrotechnické průmyslovce, takže jsem si udělal druhou maturitu. Samozřejmě díky finanční podpoře dědečka, to by jinak nebylo možné. A tři neděle před koncem války jsem se oženil. Vzal jsem si Vlastu, rozenou Strakovou, a s tou jsem pak byl celých 62 let, do roku 2007, kdy zemřela.“

Tehdy v květnu 1945 ale ještě nikdo nevěděl, že válka skončí za pár dní…

„To sice ne, bylo jen jasné, že skončí brzy. Ale přesně jak říkáte, konec války ještě nebyl. A když jsme jeli vlakem na svatební cestu do Všenor, začalo na soupravu nalétávat vojenské letadlo. Vlak zastavil, všichni jsme vystoupili a běželi na přilehlé návrší. A viděli jsme, jak letadlo rozstřílelo lokomotivu.

Do Všenor jste pak došli pěšky?

„Ano, a pak jsme tam strávili několik dní. Když jsme se vrátili domů do Prahy, tak jsem začal zase studovat. Bral jsem stipendium asi šest stovek, takže rodinu spíš živila Vlasta, která pracovala v pojišťovně. Pak jsem dostudoval, udělal jsem si doktorát a získal jsem pozici asistenta na Masarykově univerzitě v Brně. Tam jsme s manželkou přišli v roce 1946.“

Co jste dostal za úkol?

„Vybavit místní Astronomický ústav, který tehdy tvořila jedna velká místnost, kde bylo piano a bedna knih, jinak nic. To byl můj první úkol. Museli jsme začít vydávat naše publikace, a požádali jsme zároveň zahraniční ústavy, aby nám posílaly svoje. Všechno jsme vybavili a pracoval jsem tam až do roku 1955.“

Pak jste se vrátil do Prahy?

„Ano, dostal jsem totiž nabídku v nově ustaveném Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově. Tam jsem založil stelární oddělení. A za velký úspěch považuji, že se mi podařilo protlačit vybudování největšího teleskopu v zemi, s hlavním zrcadlem průměru dva metry. Byl zprovozněn 23. srpna 1967.“

Následujícího roku jste se stal ředitelem Astronomického ústavu.

„Ano, v té funkci jsem byl v letech 1968 až 1975. A velice jsem toužil po tom pracovat na mezinárodním poli. To se mi podařilo naplnit v roce 1976, kdy se uvolnilo místo v sekretariátu OSN v divizi pro záležitosti kosmického prostoru. A já to místo dostal, asi jsem měl docela dobré renomé.“

„Letím do vesmíru najít novou a lepší planetu,“ říká český vizionář

Čemu jste se tam věnoval?

„Především vesmírnému právu, stal jsem se vrchním pánem přes vesmír v OSN! (směje se) A v té době bylo přijato pět důležitých a dodnes platných zákonů ve formě mezinárodních smluv týkajících se vesmíru. Z nich čtyři ratifikovalo i Československo a jsou dnes součástí našeho právního řádu. Do OSN jsem přišel v únoru 1976 a odešel jsem v červenci 1980.“

Musel jste odejít?

„Ano, z Prahy mě odvolali, jedním z důvodů bylo, že jsem se prý zabýval špionážními technologiemi. Pracovali jsme totiž na dálkovém průzkumu Země a naše metody umožňovaly například z družicových snímků Ukrajiny vyvodit, jaká bude úroda. Přestože byly tyto metody přeceňované, Sovětský svaz nechtěl něco takového dopustit.“

Neuvažoval jste o emigraci?

„Ne, byl jsem sice v USA s manželkou, ale nechtěl jsem, aby byli perzekvováni naši příbuzní v Československu. A také rozjíždět kariéru v zahraničí v šedesáti letech… Každopádně když jsem se vrátil, nesměl jsem pak několik let vycestovat do zahraničí. “

Měli jste s manželkou děti?

„Ne, ale prožili jsme spolu krásných 62 let, bylo to moc hezké období. Dodnes mám hodně příbuzných hlavně ze strany sestry manželky, se kterými jsem často ve styku, a pomáhají mi.“

Jedna z vašich neteří se jmenuje Květa Dienstbierová (70), je to jen shoda jmen se známým politikem?

„Není, a to není všechno. Květa, rozená Vašková, si nejdříve vzala za manžela Ivana Havla, bratra našeho exprezidenta Václava Havla. S tím se potom rozvedla, nějak jim to neklapalo. A následně si vzala Jiřího Dienstbiera, našeho bývalého ministra zahraničí, toho, co symbolicky přestřihával dráhy na hranicích po pádu komunismu. S tím se také rozvedla. Dnes žije v Kunraticích v jednom krásném domě a často se vídáme.“

Evropská vesmírná mise: Vědci se těší na první český telefonát z Marsu

Do kolika let jste aktivně pracoval?

„Já jsem přestával pracovat pozvolna, opustil jsem postupně všechny funkce v mezinárodních organizacích, přestal přednášet a publikovat. Pomalu jsem přecházel na kratší a kratší pracovní úvazky, až se stal můj úvazek nulovým. A tak pět let už jen přijímám návštěvy, odpočívám.“

Koupil jste si prý pozemek na Měsíci, je to pravda?

„Že mám pozemek na Měsíci, to je pravda! Daroval mi ho jeden z mých prasynovců, investoval do toho 20 dolarů a já mám teď příslušný certifikát. A když slavil kolega Jiří Grygar osmdesátku, tak jsem mu nabídl, ať si na té mé parcele klidně postaví barák!“

Od odborníka na vesmírné právo slyšet takový humor, klobouk dolů!

„Samozřejmě že je to blbost, na Měsíci ani jiných tělesech v kosmu si nemůže nikdo oplotit a vlastnit nějaký pozemek. Může si tam postavit observatoř, technická zařízení, ale jen pro vědecké mírové účely.“

A co budoucí těžba nerostů, o které se dnes hodně mluví?

„To je složitější otázka, kterou upravuje Smlouva o Měsíci, kterou ale z velmocí ratifikovala jen Francie. Mimochodem my také ne. Smlouva totiž říká, že těžbu zaplatí ti, co to budou dělat, a užívat to budou všichni. Takže to zůstalo otevřené.“

Oslavili jsme 50 let od přistání na Měsíci, co říkáte teoriím, že to byl podvod?

„To je nesmysl, existuje mnoho vědeckých důkazů, že Američané opravdu 21. července 1969 a pak opakovaně stanuli na povrchu Měsíce. A myslím, že se tam zase vrátí.“

Sledují astronomové planety podobné Zemi v blízkém i vzdáleném vesmíru?

„Ano, sledujeme planety, které vypadají jako Země, a můžeme z porovnávání jejich vývojových stadií vykonstruovat historii Země. Což je důležité. Ale má to jednoho zakopaného psa, přesněji řečeno dinosaura!“

Katastrofy a neočekávané změny vývoje?

„Přesně tak. Před 50 miliony let, kdy se tady velice dařilo dinosaurům všech možných druhů, tak najednou nějaký větší objekt spadl na Zemi a rozkmital atmosféru. To následně zničilo sluchové orgány a plíce všech zvířat na Zemi. A vývoj se vydal jiným směrem. Takže vývojová stádia jednotlivých planet, které se podobají Zemi, jsou podrobena běžnému vývoji, ale ještě do toho zasahují náhodné jevy.“

Kdyby tehdy na Zem nedopadl obrovský asteroid…

„Nevíme, kam by se vývoj ubíral. Možná by se z těch zvířat vyvinuli nějací inteligentní dinosauři nebo lidi, kteří by spolu neválčili. Třeba konečně Homo sapiens. Protože sapiens je na Zemi velice řídký jev a toto jméno používané pro lidstvo by mělo spíš znít Homo confusus, člověk zmatený…“

Jak vysoká je pravděpodobnost, že ve vesmíru nejsme sami?

„To nedokážu odhadnout. A pokud nejsme? Může se ukázat, že mimozemské bytosti budou ve srovnání s námi obři, a to nejen fyzickým vzrůstem. A jaký budou mít názor na náš polointeligentní život na Zemi, to je těžké předvídat. Může se stát, že si na nás budou pochutnávat, jako my si dnes pochutnáváme třeba na vepřovém, kdo ví.“

Na ISS dorazila nová posádka. Čeká ji „výlet“ do otevřeného kosmu i experimenty

Kolik času ještě dáváte našemu vesmíru?

„Vidím to na nějaké miliardy let, ale to jsou všechno jen domněnky. My totiž neumíme předpovídat ani pět minut dopředu. Zatímco spolu teď mluvíme, už může letět a za 15 minut sem praštit takový meteorit, že po Praze nebude ani památky.“

Tak velký objekt by monitorovací observatoře po celém světě nezachytily?

„Není bohužel jisté, že úplně všechno zachytí. Našli jsme třeba dost velký objekt, který se už vzdaloval od Země! A také jsme nezabránili v roce 2013 tomu, aby meteorit nevytřískal 10 tisíc oken v Čeljabinsku. Kdyby to šlo kousek vedle, tak bylo 10 tisíc, možná i víc, mrtvých.“

Dokázalo by lidstvo po vzoru amerického filmu Armagedon vychýlit dráhu takového ničivého obřího asteroidu mířícího na Zemi?

„Vychýlit obrovské těleso je dost obtížná záležitost. Postavte se na kraj dálnice, kde se jezdí 130 km/hod. a více a zkuste vychýlit auto z dráhy, když máte k dispozici jenom ruce! To samé, když na Zemi poletí rychle velké těleso. Nedokážeme ho zabrzdit, to nejde, takovou energii nemáme k dispozici.“

Předpokládejme, že ten ničivý asteroid ještě neletí. Je něco, co jste ve svém životě nestihl a chtěl to ještě uskutečnit?

„Jsem spokojený člověk, povedlo se mi a stihl jsem toho v životě docela dost. A komu se splní úplně všechno, o čem sní? Podle mě jsem narazil na hraniční hodnotu toho, co jsem mohl kdy v životě dosáhnout. Na druhou stranu, vesmír je nekonečný...“ (usmívá se)