Zemřel jeden z posledních vězňů gulagu. Michal (†98) přežil stalinské peklo
Příběh Michala Demjana (†98) byl živou historií Podkarpatské Rusi. Zažil rozpad první republiky, nesmířil se s nástupem maďarské diktatury, protrpěl si peklo stalinského gulagu a další ho čekalo v krvavých bojích na východní frontě. Jeho kniha života se zavřela 29. května, jak na svých stránkách v pátek informoval Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ústav připomněl, že Demjan byl jedním z posledních žijících Čechoslováků, kteří prošli sovětskými tábory.
Pracovníkům ÚSTRu se nedávno podařilo v ukrajinských archivech vyhledat spis NKVD vedený na Michala Demjana a jeho přátel, se kterými utekl do SSSR a byl následně vězněn v gulagu. Díky tomu se podařilo zrekapitulovat jeho příběh.
Narodil se a dětství prožil na Podkarpatské Rusi. Po jejím obsazení Maďarskem v březnu 1939 hrozilo, že bude muset narukovat do maďarské armády. „Nás byla parta mladých kluků, kteří jsme drželi pohromadě. A měli jsme blízko na sovětskou hranici. Tak jsme si řekli, že se tam vydáme a snad získáme možnost vyučit se nějakému řemeslu,“ řekl Demjan v rozhovoru pro ÚSTR.
Místo školy ho ale čekal trest za ilegální překročení hranice a pobyt v jednom z táborů Gulagu. Stalinské soudy tam posílaly politické vězně i zloděje a vrahy. „To byli mladí kluci a ti nás okrádali, jak mohli. Když jsme tam přijeli poprvé, tak nás soustředili v jednom baráku. A tam k nám tihle zlodějíčkové promlouvali. Říkali nám co a jak. A zatímco jeden mluvil, tak ostatní chodili okolo a kradli,“ vzpomínal Demajn na jedno z nejtěžších období svého života.
V roce 1942 byl Demjan amnestován, aby se stal jedním z vojáků válčících proti nacistickému Německu. Bojoval v řadách československé i sovětské armády. Účastnil se tankové bitvy u Kurska i krvavých bojů o Dukelský průsmyk. Po skončení války se rozhodl na Podkarpatskou Rus nevrátit a zůstal v Československu. Prakticky celý život se živil jako knihtiskař.
Michal Demjan zemřel 29. května 2019 ve věku 98 let.
Přesně!!! 
Zajímá mě vše kolem toho, kdysi jsem měla památník,s obrázky a věnováním, půjčila jsem ho na výstavu Osvětim, taková dětská kabelka, ušmudlané pohledy, hadrová panenka, pryč-stratilo se to, pokud to někdo má měl by to zveřejnit...