Zemřel Jiří Brady (†90). Přežil Osvětim, metál od Zemana kvůli dalajlámovi nedostal

Autor: ČTK - 
Aktualizováno -
12. 1. 2019
14:50
12. 1. 2019
13:59

V Torontu v noci na sobotu zemřel pamětník holokaustu a podnikatel českého původu Jiří Brady. Bylo mu 90 let. Za války prošel několika koncentračními tábory. V Kanadě žil od roku 1951. ČTK to řekl jeho příbuzný, bývalý ministr kultury Daniel Herman.

V roce 2016 vzbudila v Česku pozornost kontroverze kolem státního vyznamenání pro Bradyho. Podle Hermana, který byl v té době ministrem kultury, bylo vyznamenání pro Bradyho původně schváleno, ale po Hermanově setkání s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou zrušeno.

Podle prezidenta Miloše Zemana byl Brady sice několikrát nominován, ale on jeho vyznamenání nikdy neschválil, a proto nebylo co rušit.

„Kauza s vyznamenáním - nevyznamenáním nebyla pro mne nikdy nic na překonání, byla to spíš úleva, že nejsem v situaci, kdy bych měl přijmout vyznamenání z rukou člověka, kterého si nevážím,“ odpověděl loni v únoru Brady na dotaz, zda se už přes tehdejší události přenesl.

Brady ale po incidentu s Hradem získal v Česku řadu jiných ocenění, mimo jiné medaili Karla Kramáře, kterou mu udělil tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD). Bradyho ocenily rovněž Sněmovna, Praha, Brno či olomoucká Univerzita Palackého.

Přežil Terezín i Osvětim

Jiří Brady se narodil 9. února 1928 a rodiče vlastnili malý krámek se smíšeným zbožím. V roce 1941 byla Bradyho maminka deportována do koncentračního tábora v Ravensbrücku, o několik měsíců ji následoval i jeho otec. Ten zahynul v červenci 1942 ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi.

Jiřího i jeho o tři roky mladší sestru Hanu si k sobě vzal strýc Ludvík (katolík), v květnu 1942 ale dostali předvolání do transportu. „Bydlel jsem v Terezíně v jedné místnosti s kluky mého věku. Můj kamarád Petr Ginz se rozhodl, že budeme vydávat časopis Vedem. Taky jsem tam přispíval, ale brzy se naskytla šance, že jsem šel na práci, tak už jsem neměl tolik času,“ vzpomínal. 

Po dvou letech v Terezíně musel nastoupit do transportu směr Osvětim. „Vůbec jsem netušil, co je s mojí mladší sestrou. Až po válce jsem se dozvěděl, že odjela pár týdnů po mně, v Osvětimi ji poslali rovnou do plynu,“ doplnil Brady. Haně bylo 13 let. Brady se v táboře smrti dostal do skupiny lidí, kteří šli na práci do pobočného tábora Gliwice, odtud dále do bývalého zajateckého tábora Blechhammer. V lednu 1945 se mu podařilo během pochodu smrti uprchnout. Zůstal na cestě až do května, kdy se dostal k příbuzným v Novém Městě na Moravě, od kterých se dozvěděl, že jeho rodiče zahynuli.

„Trvalo mně rok, než jsem se rozhodl jak dále a uvědomil si, že nejlépe uctím památku na rodiče tím, že budu vést dobrý život. Věřím, že tam nahoře je někdo, kdo mne životem vede a pomáhá mi překonávat životní překážky,“ řekl k této smutné události.

Pomáhal exulantům a přednášel o sestře

 Brady vystudoval obchodní akademii a v roce 1949 emigroval, od roku 1951 žil v Kanadě. Zde založil úspěšnou instalatérskou firmu a vypracoval se ve váženého podnikatele. Oženil se a narodili se mu tři synové a dcera. Žil v Torontu a významně se angažoval v pomoci krajanům - exulantům. Celý život přednášel po celém světě a vydával svědectví o německé zrůdnosti během druhé světové války a hrůzách holokaustu. Po pádu komunistického režimu v Československu zorganizoval sbírku na tiskárnu pro Lidové noviny.

Angažoval se v projektu Hanin kufřík, který bývá srovnáván s příběhem Anny Frankové. V roce 1999 byl do muzea holokaustu v Tokiu převezen z Osvětimi kufřík Hany Bradyové. Ředitelka muzea Fumiko Išioková začala pátrat po jeho historii, zjistila, komu kufřík patřil, a spojila se s Bradym, na něhož sehnala adresu s pomocí terezínského památníku a pražského Židovského muzea. Na základě pátrání vznikla v Japonsku v roce 2001 putovní výstava o životním příběhu Hany Bradyové. Následně vyšla kniha Karen Levinové Hanin kufřík - Příběh dívky, která se nevrátila. Kniha vypráví příběh sourozenců na základě vzpomínek Bradyho a zjištění Išiokové. České vydání knihy je doplněno o úvod, který napsal Jiří Brady.

„Myslím, že jsem se celý život snažil žít čestně v souladu se zákony lidskými i božími. Pomohl jsem mnoha lidem. Jediná věc, kterou bych chtěl změnit, je osud mých rodičů a sestry,“ řekl loni Brady.

Doporučujeme
satanas ( 14. ledna 2019 10:10 )

NIkoho nezabil,,jsi si jist?

salto ( 14. ledna 2019 08:29 )

S tou medailí je to nějaké divné. Proč mu ji nedal ten člověk, který se omlouval Němcům? Přitom rozdával metály plnými hrstmi a času na to měl setsakra dost. Asi usoudil, že si ji pan Brady nezaslouží, no a pan Zeman pouze šel v jeho šlépějích.

salto ( 14. ledna 2019 08:20 )

Dobrý, ale to už známe, zkus takto skvěle rozebrat např. Marxův kapitál, Leninovy spisy, dobrý by byly i Nostradamovy věštby - materiálu je habaděj, tak neustrň jenom u jednoho ať nejsi za vosla

rego_senior ( 13. ledna 2019 16:26 )

Zdravstvujtě ♦zdenekk-qmur♦ Bible (z řec. τὰ βιβλíα ta biblia - knihy, svitky) je soubor starověkých textů, které křesťanství a zčásti i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem. Proto se nazývá také Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo. Přezdívá se jí také Kniha knih. Křesťanská bible se skládá ze dvou částí, které se označují jako Starý a Nový zákon.Ačkoliv nejstarší části Starého zákona snad pocházejí až z 9.−12. století před našim letopočtem, bible jako celek, jak jí známe dnes, je výsledkem dlouhého procesu kanonizace. Výběr i uspořádání jednotlivých knih nebylo kritické, dokud se psaly na samostatné svitky, kdežto ve vázané knize (kodexu) už muselo být přesně určeno. Vznik pevného kánonu židovské bible se obvykle klade do počátku 2. století. Nejstarší doklad kánonu Nového zákona je patrně tzv. Muratoriho fragment, jehož text se klade do počátku 3. století. Oficiální křesťanský kánon snad vyhlásil z podnětu císaře Konstantina I. tzv. Nikajský ekumenický koncil 20. května 325 ve snaze sjednotit různé náboženské proudy. Bible je nejpřekládanější a nejvydávanější knihou, první Gutenbergovo vydání z roku 1452 je první tištěnou knihou na Západě. První český překlad celé bible vznikl kolem roku 1360. Kumránský svitek s textem knihy Izajáš, 2. stol. př. n. l. Obsah 1 Označení 2 Starý a Nový zákon 2.1 Starý zákon 2.2 Nový zákon 3 Text bible 3.1 Jazyky 3.2 Závazný soubor knih (kánon) 3.3 Dělení na kapitoly a verše 4 Význam bible 4.1 Vztah církví 4.2 Poselství bible podle křesťanů 4.3 Kultura 5 Biblické překlady 5.1 Antické překlady 5.2 Moderní překlady 5.3 České překlady 6 Odkazy 6.1 Reference 6.2 Literatura 6.3 Související články 6.4 Externí odkazy 6.4.1 Biblické texty a překlady 6.4.2 Další odkazy 6.4.3 Biblický software 6.4.4 Historické bible Označení Řecká majuskulní bible Wulfilova bible v gótštině (6. stol.) Alcuinova latinská bible Zdenkkova bible(samý zvratky)

BABISE_NECHCEME ( 13. ledna 2019 14:41 )

Ten pán za nic nemůže, přišel k tomu jako slepý k houslím a všechno to byla akce Hermana.

Zobrazit celou diskusi
720p 360p
Další videa