Anketa mezi Čechy: Pro mladé je srpen ′68 pravěk. „To bylo něco s komunisty?“
Pro jedny silná vzpomínka, pro jiné dávné historie, které nemá smysl se věnovat. Blesk Zprávy vyrazily do českých ulic a zjišťovaly, jaké povědomí panuje mezi Čechy o vpádu sovětských vojsk na území Československa z 21. srpna 1968, od kterého v úterý uplynulo 50 let. Zatímco starší generace si události pamatuje s přesností, mladší lidé ne vždycky tuší, co se tehdy událo. Někteří dokonce považují invazi za osvobození.
„To fakt netuším.“ „Vůbec nevím, kdybych to věděl, tak rád odpovím.“ „To bude něco s těmi komunisty, že?“ Tyto a podobné odpovědi zněly od mladých lidí, když byli dotazováni, co že se 21. srpna 1968 stalo. Někdy bylo zřejmé, že datum je jim známé, jen si nepamatují událost, jindy netušili vůbec.
Zato starší generace věděla přesně. Odpověď ze sebe chrlil jeden dospělý za druhým – vpád sovětských vojsk do Československa. A vysvětlení, jak pravila jedna z dotazovaných paní, je prosté: „Jsem dost stará na to, abych to věděla.“
Byť odkaz sovětské okupace je v českém prostředí stále silný, pro mladší generaci už se stává něčím vzdáleným, historií podobnou napoleonským válkám nebo Karlu IV. To potvrzuje i lektor českých dějin Jan Adamec z Vyšší odborné školy publicistiky. Mladí podle něj okupaci vnímají jako něco hodně vzdáleného.
Existují ovšem i lidé, kteří událost z 21. srpna 1968 považují za osvobození. „Přišli nás zachránit naši soudruzi“ – i tato slova v anketě zazněla. Podle Adamce jsou ale podobné názory ojedinělé, a hlavně nepravdivé. „Tehdy to drtivá většina lidí za osvobození nepovažovala. Prostě okupace proti vůli Československa,“ komentoval lektor.
Co se přesně během okupace stalo
Těsně před půlnocí 20. srpna 1968 překročily armády států východního bloku československé hranice a bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadly na území státu. Invaze armád Varšavské smlouvy tak v podstatě ukončila tzv. pražské jaro - pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří". V Československu poté začalo dlouhé normalizační období, které ukončil až listopad 1989.
Akce s krycím jménem Dunaj se zúčastnila vojska Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska a Polska, u východoněmeckých hranic byly připraveny i jednotky armády Německé demokratické republiky, ty ale podle historiků nakonec do Československa i kvůli možným reminiscencím na druhou světovou válku nevstoupily. V prvním sledu vstoupilo na území ČSSR zhruba 100 000 vojáků, 2300 tanků a 700 letadel. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750 000 vojáků a 6000 tanků.
Již první den okupace bylo zabito nebo smrtelně zraněno 58 československých občanů včetně osmileté dívky. Nejvíce obětí bylo v Praze - 22, z toho 17 v okolí budovy rozhlasu na Vinohradech. V přímé souvislosti s pobytem vojsk Varšavské smlouvy na území tehdejšího Československa zahynulo od 21. srpna 1968 do konce roku 1968 celkem 108 lidí.
Zatímco vojáci Maďarska, Bulharska a Polska se z československého území po krátké době stáhli, pobyt sovětských vojsk byl naopak legalizován smlouvou o jejich pobytu, kterou Národní shromáždění schválilo 18. října 1968. Tím se jejich „dočasný" pobyt prodloužil na 23 let. Poslední sovětský voják, kterým byl velitel Střední skupiny sovětských vojsk Eduard Vorobjov, odletěl z Prahy 27. června 1991.
Srpnovou invazi na svém dresu připomíná i česká hokejová legenda Jaromír Jágr
včera jsem v televizi zaslechl "názory" několika děcek. Ta jejich "moudra" mě docela vytočila. Papouškovaly to, co slyší ve škole, to od rodičů mít nemohou. To, jak dnešní škola vykládá dějiny, to je do nebe volající. Takhle prznit dějiny se ani komunisti neodvážili.