24°C
„Měli rodiny a sportovali.“ Velitel Daniel vzpomíná na tři padlé české vojáky
Zpráva o zabití tří českých vojáků hluboce zasáhla hlavně jejich domovskou jednotku. Rotný Martin Marcin (†36) a desátníci Kamil Beneš (†28) a Patrik Štěpánek (†25) byli příslušníky 42. mechanizovaného praporu z Tábora. Velitel Daniel Cekul na ně vzpomíná jako na schopné a svědomité vojáky, kteří se ve volnu věnovali hlavně svým rodinám. „Budou nám chybět,“ řekl v rozhovoru pro Blesk Zprávy.
Tři vojáci zemřeli o víkendu na misi v Afghánistánu, když hlídkovali v okolí základny Bagrám. Zaútočil na ně sebevražedný útočník. Na takovou událost se nedá připravit, řekl v rozhovoru jejich velitel, podplukovník Daniel Cekul.
Je to pro vás jako pro velitele první ztráta, kdy jste přišel o své vojáky. Co se vám honí hlavou?
Je to velice těžké. Už když velitel přijde o jednoho člověka, ale v momentě, kdy přicházíte o tři najednou, je to trojnásobně těžší. Budou nám chybět. Nejtěžší na tom bylo oznámit to rodinám, s tím ostatním se holt budeme muset vyrovnat později. Na řešení mých pocitů teď není prostor, je potřeba postarat o pozůstalé a o to, aby byly uskutečněny všechny pocty pro vojáky. A potom, až bude čas, tak si budu řešit své osobní pocity. Ale ten smutek tam je, a to u všech. Takže truchlíme, ale plníme u toho svou práci.
Dá se na to vůbec připravit? Počítáte s něčím takovým?
Ne. Každý z nás s tím samozřejmě počítá, přísahali jsme, že jednou za to můžeme položit život. Takže z tohoto hlediska ano, ale připravit se na to nedá.
Co si vybavíte při osobní vzpomínce na tyto tři zemřelé vojáky?
Znal jsem je všechny dobře. Nejvíce vzpomínám na rotného Marcina, protože on byl velitelem družstva, takže jsem ho často přímo viděl při činnosti. A počínal si velice dobře. Musím říct, že nám bude hodně chybět, stejně jako jeho dva kolegové. Všichni byli stateční, dobří vojáci a úkoly plnili svědomitě a se ctí. Projevili to i v ten osudný den, kdy se to stalo.
Čemu se věnovali, když zrovna nebyli na misi v Afghánistánu.
Plnili tu své povinnosti a každodenní výcvik. V osobním volnu se věnovali sportu, střelectví a svým rodinám.
Jaká panuje v jednotce nálada?
Jsme z toho všichni smutní, ale úkoly musíme plnit dále. Vojáci tu ztrátu nesou statečně a chtějí pokračovat v plnění svých povinností, tak jak je mají stanoveny.
Co se teď v nejbližší době bude v jednotce dít?
Teď musíme zajistit jejich přepravu s pomocí velení armády. Potom vzdáme hold na letišti, a pokud s tím budou pozůstalí souhlasit, tak vystrojíme vojenské pohřby se všemi poctami.
co tam tito vojáci vlastně dělají jsou zavřeni na své základně ,jezdí v obrněném autě, nesmí vystoupit a když vystoupí jsou to hrdinové, když se jim někdo nelíbí tak začnou stříle , všude kolem jsou místní, kteří je nenávidí a my tomu říkáme mírová mise , srovnejme to s opravdovými hrdiny odboje 2. svět války kteří bojovali s okupací zadarmo a riskovali život jen tím že museli emigrovat když chtěli bojovat a tyto veterány staví tento režim na roveň s dnešními žoldáky