Páchla na 2 metry a neustále plakala, říká o týrané Tonče (28) sousedka. Co dělala sociálka?
Příběh Tonči (28) z Vrážného na Novojíčínsku, o kterém Blesk Zprávy informovaly, vzbudil mezi čtenáři velký ohlas. Připomeňme, že dívka doma jedla odpad a táta jí sahal mezi nohy, pomoc našla nakonec díky ochráncům psů. Po vydání textu se ozvala sociální pracovnice, která chtěla přidat svůj díl do celého příběhu, nakonec ale ze svého vyjádření vycouvala. Další detaily ale přidala sousedka mladé ženy a její „zachránkyně“ Bára.
Po uveřejnění článku se redakci Blesk.cz ozvala sociální pracovnice Milena Mátlová, podle které probíhala záchranná akce trochu jinak. Mělo jít o druhý pokus záchrany. Když ale došlo na popis „akce“, tak ho žena odmítla s tím, že odbor se oficiálně vyjadřovat nebude. „Loni vyšel článek v Opavě, tam jsme se vyjadřovali ve smyslu, že chráníme zájmy klienta a právo na soukromí,“ uvedla pro Blesk.cz sociální pracovnice a dodala:
„Ano, tlapky (Toulavé tlapky, nabídnutím dočasného azylu, než se najde chráněné bydlení, pozn. red.) se na záchraně podílely, ovšem chráněné bydlení našla naše kolegyně,“ popsala pro Blesk.cz Mátlová. To později potvrdila i Barbora Tocauerová, ta Toničku vytáhla z pekla, které si prožívala.
Sexuální obtěžování a k jídlu odpad
Brutální a sexuálně predátorské chování svého otce potvrdila sama dívka. Na dotaz, s kým doma spala a jestli ji táta obtěžoval, řekla: „S taťkou. Hodněkrát už (na dotaz, zda se pokusil na dívku sahat a kam), mezi pohlaví, Beethoven ho ale rafnul. Měl potom strach. Beethovenek (Tončin pejsek, pozn. red.) mě bránil.“ Radost má teď i z takových věcí, že může jíst. „Ne jak doma, tam jsem nemohla jíst jablka, celkově ovoce ani zeleninu,“ zavzpomínala.
Celé video můžete vidět zde.
Sociální pracovnice: Podnět jsme nedostali
Podle Mátlové „sociálka“ nedostala žádný podnět k tomu, aby situaci v rodině začala prověřovat. A proto rozjela záchranu Toničky až Bára, která sem začala jezdit „na udání“ kvůli přemnožené psí smečce. Působí totiž jako dobrovolnice v Moravskoslezském spolku na ochranu zvířat.
Sama Bára nic o jiném pokusu o záchranu Toničky neví. Už před časem ale pro Blesk Zprávy uvedla, že sociální pracovníci na místo dorazili. Nikdy se prý ale nedostali dovnitř, což je podle ženy nepochopitelné, neboť ona se za branku dostala pokaždé, asi po půlhodině přemlouvání. To, že sociálka o případu věděla už dříve, potvrzuje i sousedka rodiny Ludmila Držtáková.
„Sociálka tam byla, soused je ale nepustil dál. My samy s dcerou jsme s jednou sociální pracovnicí mluvily, je to asi 10 let. Chtěly jsme, ať s tím něco dělají, že holka neustále pláče a křičí, že se tam něco musí dít a je to strašné,“ popsala žena pro Blesk Zprávy.
Dívku zachránily dvě ženy
Právě sousedka Ludmila navíc sehrála v Tončině případu dost podstatnou roli. Tonička se jí totiž chodila svěřovat. A právě Ludmila zavolala v osudný den Báru, která Tonče dopomohla k „prázdninám“ u Psích tlapek. Bára posléze vyhlásila pátrání po chráněném bydlení. V tu chvíli už pravděpodobně zafungovala „sociálka“, která bydlení sehnala.
A co Ludmila říká o Tončině rodině? „Žila tam v nehorázném nepořádku, chodila špinavá, dávali jsme jí čisté věci, ona je víceméně nenosila, protože jí je máma údajně vyhazovala. Táta - to je katastrofa. Je to úplný šílenec,“ popsala žena. Podle ní dívce nepomohla ani matka, spíš si ještě přisadila, nadávala Toničce do děvek.
Ochránci zvířat až v Tončině 26 letech upozornili na to, v čem dívka žije a co musí snášet. Z celé vesnice se o dění u rodiny zajímala jen sousedka Ludmila. Byla to také ona, kdo před pěti lety sepsal petici, protože se rodině na dvorku nekontrolovatelně množili psi.
„Měli nehorázné množství psů. Máme okna k nim a šel od nich velký zápach. Pokud jsme měli otevřená okna, tak to bylo hrozné,“ uvedla žena a dodala: „Když Tonička přišla ke mně na dvůr, tak už na dva metry páchla, buď ovcemi, nebo psy, nebo se neumývala. Byla katastrofálně zanedbaná.“
Sousedské vztahy se za tu dobu, kdy je pryč Tonička i psi velmi zlepšily. „Už nemají tolik psů. Když řeknu hodně, tak jich tam můžou mít deset. Je to nebe a dudy. Odvezli jim víceméně fenky, takže se to už nekontrolovatelně nemnoží. Sousedovi se vyhýbáme. Když ho vidíme na zahradě, tak tam ani nejdeme, protože on chodí po naší zahradě, my to berem s rezervou, on si pořád myslí, že to je jeho a přitom není,“ dodala žena.
Podle Ludmily byla Tonička chudák, azyl a následné chráněné bydlení pro ni prý znamenal jediné možné řešení situace. „Do dneška nezapomenu, jak ji odváželi ode mě ze dvora a ona se těšila, jak pojede pryč, jak už nebude u těch rodičů. Dodneška vidím, jak měla úplně radost v očích, jak se těšila, že půjde pryč,“ popsala Ludmila své poslední dojmy ze svého posledního setkání s dívkou.
To vše se odehrálo po jednom z větších incidentů, který Tonička doma prožila a utekla k sousedce. Ludmila pak zkontaktovala Báru a dívka konečně rodinu opustila.
Dneska je Tonča spokojená, chybí jí ale peníze
Podle Báry je smutné, že se sociálka ozvala až ve chvíli, kdy Tonička byla v náhradním domově, a bylo nutné na poště přepsat adresu, na kterou bude dívce chodit důchod. Mysleli prý, že si Bára chce „namastit kapsu“ na její úkor. Přitom šlo prý jen o to, aby měla u cizích lidí z čeho žít a nebyla tam „na dluh“. O tom, že by se „sociálka“ nějak víc starala, nemá Bára povědomost. Úřady se Blesk Zprávám už neozval a to ani po urgencích.
Tonča dostala materiální pomoc, peněz se jí ale nedostává. Má malý důchod a každá koruna navíc je pro ni znát. Ke všemu ještě musí platit asi patnáctitisícový dluh, který na její jméno otec udělal.
Teď se dříve zanedbaná a týraná dívka vzdělává, navštěvuje počítačové kurzy a sní o tabletu. Dalším jejím přáním je podívat se k moři. Ani na jedno z toho ale nemá v současnosti šanci našetřit.
..a vy budete doma ze zaprděného křesla oběma tiše závidět,vidte..