Špína a vzteklina: Podnikavci vozí toulavé psy z ciziny, pak žebrají o peníze

„Vědí, jaká je poptávka, že jsou to hlavně štěňata a psi malých společenských plemen, jejich kříženci a další, hlavně čistokrevná plemena,“ popsala dobrovolná spolupracovnice kralupského útulku Lesan Dana Bočková.

Organizace uveřejní dojemný srdcervoucí inzerát o stavu zvířete. O tom, že mu hrozilo utracení a teď potřebuje peníze na léčbu. „Pak takového psa nabízejí k adopci klidně za 5000 a více korun,“ pokračovala Bočková.

Syndrom černého psa není jen mýtus, říká expertka. Čeho se Češi bojí?

Na rozdíl od depozitů a azylů procházejí útulky častými kontrolami Krajské veterinární správy. Ač by podle zákona depozitum, útulek, azyl atd. mělo být vnímáno rovnocenně. „Běžně u depozit vídám, že karanténu nedodržují a ve svých smečkách okamžitě začleňují nové psy nebo kočky, pak je slýchám naříkat, že se třeba nemohou zbavit blech. V jednom takovém depozitu psi doslova umírali a byli drženi v zapáchajících kravínech, kde se nedalo ani otevřít oči pro silný pach čpavku,“ dodala Bočková.

Chybí očkování i péče

Něco jiného je podle odbornice, když si zvíře přiveze jednotlivec z dovolené, a něco jiného, pokud přijede dodávka plná psů, kterým v Česku bude organizace hledat nový domov. „Pokud si někdo jako soukromá osoba doveze zvíře, které si na dovolené zamiluje, tak je to v pořádku,“ uvedla Evelína Jahelková, vedoucí děčínského útulku.

„Je hezké zachraňovat zvířata, ale myslím, že bychom se nejprve měli postarat o svoje. Není možné naložit vagon psů v Rumunsku a přivézt si sem všechny možné nemoci včetně vztekliny, protože to tam nemají tak dobře proočkované,“ uvedla Monika Kolková, vedoucí kralupského útulku Lesan.

„Hromadné dovozy z cizích států a následné srdceryvné vydírání na sociálních sítích o tom, jak bude zvíře potřeba utratit, považuji za nešťastné. Vozí se sem třeba i psi, kteří nejsou očkovaní. V první řadě je potřeba apelovat na zákony v té dané zemi, ze které se zvířata vyváží. Takhle můžou mít pocit, že si to Češi odvezou a neřeší problém,“ vysvětlila Jahelková.

Veřejnost má pak dobrý pocit, že může být nápomocná. Kolem daného zvířete z ciziny se totiž prý strhne jakési přifouknuté drama. Noví páníčci tak snadno nabudou dojmu, že pomáhají účinněji, než kdyby si vzali zvíře z českého útulku. „Měli jsme i u nás psa se slovenským čipem, bohužel, žádných podrobností se v takovém případě nedopátráme,“ dodala Jahelková. 

Psi jsou často v nepřijatelných podmínkách. | Útulek Olomouc

Stohlavá smečka

Podobně velký problém je s lidmi, kteří doma nekontrolovaně množí psi a kočky. Mají potom i stohlavé smečky, ve kterých se zvířata páří mezi příbuznými. „Měli jsme takový případ například ve Štarnově, starší paní držela kolem stovky psů kříženců. Zvířata volně žila ať v domě nebo na zahradě. V takovém případě dochází k příbuzenské plemenitbě, zvířata se mohou narodit třeba bez nohou,“ uvedla Hana Dědochová, vedoucí olomouckého útulku.

Fenka Ajka uvázla v kanalizační šachtě. Celá ulice ji zachraňovala 4 hodiny

Podle Dědochové lidé hromadí zvířata podobně jako nejrůznější věci. „Bývají to většinou sociálně slabší a možná také trochu retardovaní lidé. Pokud si lidé hromadí věci nebo zvířata, tak to jde ruku v ruce s psychology, a označuje se to jako nemoc,“ dodala. Většina takových lidí ale tvrdí, že zvířatům pomáhají a mají se u nich dobře.

A proč vlastně lidé zvířata hromadí? U některých je to nevědomost, u jiných nemoc. Někdy se hromadění živých společníků může pojit i s hromaděním nejrůznějšího majetku.

Psi jsou často v nepřijatelných podmínkách. | Útulek Olomouc

„Je to posedlost sbíráním. Větší sklon k tomu mají muži, ale dokážou to i ženy. Jde o obsesi – nutkavou potřebu. Nejde o majetek nebo jeho hodnotu, ale o další a další kousky do sbírky. Je to taková sběratelská mánie, posedlost. Lidi to hodně mají jako náhradní životní program. Něco důležitého jim v životě chybí. Může tam být i potřeba mít něčeho víc než ostatní, vyniknout,“ uvedl psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl. Podle Kulhánka takoví lidí také často uvádějí, že by se jim posbírané věci mohly ještě někdy hodit.

Jeden zvířecí případ uvedl Kulhánek i ze své praxe. „Paní měla asi 50 koček v malém bytě. Neměla děti ani vnoučata, ale měla potřebu se o někoho starat. Tato paní trpěla i hromadící obsesí. Jakmile se někde objevila kočka, tak ji bez racionálního důvodu přibrala do smečky. Myslím, že jí dělalo dobře i množství koček. Vůbec nevnímala, že je byt zdevastovaný a kočky se mají špatně,“ dodal Kulhánek.

Hrůza na Opavsku: Rotvajler prokousl hrdlo důchodkyni (72)!

Problém není tedy jen v dovozu. „Všeobecně depozit a sdružení je teď opravdu hodně. Každé to depozitum by mělo dodržovat určitá pravidla jako veterinární zákony, zákony na ochranu zvířat a měly by mít transparentní účty. Ale dneska v tom není kontrola,“ řekla Jahelková.

„Znám taková depozita, která jsou v pořádku, problém je s organizacemi, které si naberou 20–30 psů, mají je v nevhodných podmínkách a žebrají na ně peníze. Někteří lidé si udělali jednoduše byznys z opuštěných zvířat. Například k nám si přijel člověk, že chce pejska a za pár dní jsme zjistili, že ho prodal na adopční list asi za patnáct set korun,“ dodala.

Evelína Jahelková také vidí pozitivní možnost v zákazu prodeje zvířat bez průkazu původu. Podle ní nemusí být účinné ani povinné čipování.

VIDEO: Jak to vypadá v útulku?