8°C
Češi nevěří neziskovkám. Expertka: „O šizení nejde, krade kdekdo. Vadí pomoc uprchlíkům.“
Podle posledního průzkumu veřejného mínění lidé neziskovým organizacím jednoduše nevěří. Občas se ozývají slova jako „ziskové neziskovky“ a podobně. Organizace se ze všech sil snaží mínění napravit, je to ale složité. Bez nich by se přitom řada českých občanů ocitla bez pomoci. Expertka Martina Berdychová podotýká, že na negativním vnímání mají lví podíl politici, kteří na kritice neziskového sektoru - převážně za pomoc uprchlíkům - nahánějí laciné body.
Podle zprávy Sociologického ústavu AV ČR lidé neziskovým organizacím nedůvěřují. Tři procenta dotazovaných uvedla, že neziskovkám rozhodně důvěřuje, 29 procent jim spíše důvěřuje, 32 jim spíše nedůvěřuje a 24 procent jim rozhodně nedůvěřuje. Dvanáct procent neví, k jaké variantě by se přiklonilo. Hůře než neziskové organizace dopadla už jen televize, tisk a církve.
Podle předsedkyně Asociace neziskových organizací Martiny Berdychové k tak obří nedůvěře není důvod. Kradou prý všechny právnické osoby. Neziskovky se s nimi podle jejích slov spíše vezou.
„Myslím si, že různé zákony a dotace zneužívají a porušují veškeré právnické osoby. Neziskovek je mezi nimi nejméně. Šidí kde kdo, ale protože některé zahraniční lidsko-právní neziskovky se začaly věnovat přesouvání migrantů, tak se to hrozně hodí do úst různých populistů. Lidé na to ze strachu slyší,“ uvedla pro Blesk zprávy Maritna Berdychová.
Být transparentní je složité
S kritikou se podle ní svezou všechny ty, které poskytují nenahraditelné veřejné služby, hlavně pak v sociální oblasti, ve vzdělávání, nebo ve zdravotnictví. Lidé, kteří v tomto sektoru pracují, jsou prý vůbec nejhůře placeni, protože když stát navyšuje dotace, tak se na neziskovky nedostane.
Dodržet adekvátní transparentnost je podle Berdychové těžké v tom smyslu, že financování neziskovek dotačními systémy je samo o sobě velmi netransparentní. Neziskovky mají podle expertky daleko horší ekonomicko právní podmínky než každý jiný ekonomický subjekt v České republice.
Rozpočet, který neziskovky dostávají od ministerstva nebo od krajů, je podle ní navíc potřeba utratit tak, jak mají nakázáno. „Peníze jdou na titul právnické osoby a ne na danou činnost, kterou se zaobírají. Pokud se nezisková organizace dopustí chyby, tak také může celoroční dotaci vracet,“ dodala Berdychová. Kontrol prý je požehnaně.
U nás je podle ní problém také s tím, že v České republice dárci běžně financují například zdravotní, nebo sociální služby. To prý není běžné nikde v Evropě. Například - pokud v zahraničí nemá rodina pacienta peníze na to, aby mu službu zaplatila, tak ji hradí stát. Podle Berdychové je problém i to, že stát nemá dobře nastavenou síť financování.
Konkrétní pomoc konkrétním lidem
Jak se s takto nastaveným systémem dá bojovat? O to se snaží například dobročinný projekt „Fandi mámám“, který sbírá pro matky samoživitelky materiální pomoc. Ten dotace nepotřebuje. Co ale potřebuje, jsou štědří dárci.
„Od začátku byl princip projektu jasný, chtěli jsme materiální pomoc, protože máme pocit, že se dneska peníze posílají kde kam a nevíte, co se s nimi ve skutečnosti děje, takže tady jde o konkrétní pomoc, konkrétní mamince,“ vysvětlila pro Blesk zprávy jedna ze zakladatelek Petra Květová Pšeničná.
Upřímnost na prvním místě
Vždycky jednou za dva měsíce zveřejňuje projekt pětici maminek, které mají pět přání, na která nemají finance. Jsou to samoživitelky, které se ať už vlastní, nebo nevlastní vinou dostaly do tíživé situace. Podle zakladatelek projektu Žanety Slámově a Petry Květové Pšeničné je potřeba, aby ženy byly vždycky co nejupřímnější v popisu toho, co se jim stalo a proč jsou vůbec v nepříznivé situaci.
„Je pro nás důležité, aby maminky psaly příběhy pravdivě a otevřeně. Takže i když jsou třeba v dluhové pasti, do které se dostaly samy, tak chceme, aby nám to napsaly. Bojí se například odsouzení, lidé to ale naopak pochopí, mají pocit, že si to uvědomila a chtějí jí pomoci v novém startu,“ prozradila Žaneta Slámová.
Zrovna dluhy jsou častý problém samoživitelek. Mohou se například rozvést, hledají nové bydlení a vybavení, nemají příliš mnoho peněz, a tak se snadno a rychle můžou i zadlužit.
Když pomoc od dárců (respektive dárkyň, protože se obvykle jedná o další maminky) dostanou, tak ji vyfotí a pošlou na důkaz, že věci vážně doputovaly na místo a někdo si jen „nenamastil kapsu“.
Témata:
Související
