Šifra císaře Rudolfa II.: Nejzáhadnější kniha konečně rozluštěna?

Rukopis nese jméno po obchodníkovi se vzácnými knihami polsko-litevského původu Wilfridu Voynichovi. Odkoupil jej roku 1912 z chudnoucí jezuitské knihovny v Římě. Dnes má knihu v trezoru Yaleova univerzita, jež na internetu zpřístupnila digitální kopii. Zachovala se většina, asi 240 stran. Žádnou ale nelze přečíst.

Text vypadá jako nějaká cizí abeceda z 20–25 znaků, jenže žádný lingvista ani kryptograf z ní není moudrý. Počítačové analýzy však ukazují, že to není náhodné plácání ani snad šifra. Skladba slov i vztahy mezi nimi odpovídají skutečnému jazyku – spíš asijskému než evropskému. Ostatně středověcí misionáři vymýšleli pro orientální jazyky přepisy jednodušší než onen rozsypaný čaj.

Pražský hrad otevírá zahrady: Roste v nich tis, pod kterým sedával Rudolf II.

Podivné rostliny

Čitelné jsou jen ilustrace. Rozpoznatelný je zvěrokruh, matou naopak kresby rostlin. Nepřipomínají existující byliny, často se jeví spíš jako kombinace částí různých rostlin. Kresby různých udělátek zase neodpovídají tehdejšímu náčiní alchymistů. Obrázky žen také moc neřeknou, jsou nahé, takže nelze nic soudit z jejich ošacení. Před osmi lety vědci v Arizoně vyvrátili spousty teorií, když poměrně přesně určili dobu vzniku rukopisu. Radiokarbonovou metodou svazek datovali mezi roky 1404 a 1438.

Rudolfova záhada

Doloženo je, že se tajemná kniha v 17. století vyskytovala v Praze, a věřit se snad dá i zmínce, že ji zakoupil císař Rudolf II. (1552–1612). Roku 1637 o rukopisu psal pražský alchymista Georgius Barschius (cca 1585–1662, česky Jiří Barš) do Říma. Domníval se, že by mohlo jít o koptské písmo, jež tou dobou rozluštil Athanasius Kircher. „Zbytečně mi zabírá místo v knihovně,“ napsal mu o tajemné knize. Po jeho smrti ji získal lékař Jan Marcus Marci, rektor Karlovy univerzity a přítel jezuity Kirchera – a tomu ji nakonec celou poslal.

V Jelením příkopě na Hradě pobíhali lvi: Víme, komu patřili

V doprovodném dopise tvrdil, že si svazek původně pořídil Rudolf II. za 600 zlatých dukátů (přes 2 kg zlata). Od něj ji dostal jeho dvorní chemik a lékař Jakub Hořčický, také jezuita. Ostatně alchymie se tehdy nebrala jako šarlatánství a mnozí adepti své pokusy »balili« do křesťanského hávu. Hořčického podpis se na knize později potvrdil. V majetku jezuitského řádu kniha zůstala až do začátku 20. století, zřejmě zapomenuta.

Tři nejnovější teorie badatelů

1) OSOBNÍ DENÍK

Amatérka Irena Hanzíková z Nové Paky se o rukopisu dozvěděla, když faksimile (kopii) vydalo nakladatelství Cad Press. Tvrdí, že během spousty bezesných nocí už dost stránek vyluštila. Prý se jedná o staročeštinu a knihu podle ní napsal Jiří III. z Lichtenštejna (1360–1419), moravský šlechtic, který to dotáhl na biskupa v italském Tridentu. „Jde o velmi citlivý soukromý deník duchovního,“ řekla v září deníku Právo. S Jičínským deníkem se podělila o malý úryvek ze svého překladu: „Zlo odporné si říká ctěné. Stačí se krásně vycítit, sžít ve prospěch. Poté málo se daří dravý odpad přemoci. Dávat se padlým, nestřežit své statky a světem být rozdrcen…“

2) ŽIDOVSKÉ LÁZNĚ

„Jediné místo, kde byste v Evropě viděli ženy se takto koupat pohromadě, byly očistné lázně ortodoxních židů – mikve,“ argumentuje britský historik Paul Skinner. A kniha je buď židovská, nebo kacířská – jinak by musela obsahovat křesťanskou symboliku. Jedna z kreseb pak prý obsahuje architektonický prvek, jaký měly jen hrady na severu Itálie v 15. století. A zrovna italští židé měli dobré znalosti medicíny i rostlin.

Koury, šlaše, varmuže: Inspirujte se recepty ze 400 let staré kuchařky!

3) GYNEKOLOGICKÉ ZKRATKY

Nicolas Gibbs, britský všeuměl a záhadolog, zase prohlašuje, že nejde o písmena, nýbrž zkratky celých slov. Příručka lékařství a gynekologie prý byla určena pro nóbl dámy. „Ve vědeckých lékařských textech byly zkratky normální,“ zdůrazňuje Gibbs. „Řešení jsme měli před očima, ale kryptografové nebyli odborníky na lékařské texty středověku.“

VIDEO: Otevřeli reprezentační prostory Pražského hradu: Zde Česko hostí krále a prezidenty!