Vyloučené děti pomáhá vzdělávat Uličník. Přijít můžou do upravené dodávky

„Chceš poznat nový lidi?“ nebo „Potřebuješ pokecat?“ Na taková hesla láká vozidlo, které jezdí po Česku. A které se společně s kontaktními sociálními pracovníky z Diakonie Eliškou Kolářovou a Ondřejem Nebehajem věnuje vyloučeným dětem. Ty si do klubu chodí jen tak popovídat, ale i vzdělávat se nebo hrát se svými kamarády. „Náš klub je pro děti ve věku od 6 do 20 let, ale chodí k nám i mladší,“ zmínila Kolářová pro HateFree.

Dětskému centru v Plzni chybí pěstouni: »Problematické« děti odchází do zahraničí

Speciálně upravená dodávka pojme deset lidí, vedle dvou pracovníků ji tedy může přijít naráz navštívit až osm dětí, které si samy vybírají, jakou aktivitou budou trávit odpoledne. Autobus totiž funguje jen od 12 do 17 hodin, aby dětem nenarušoval školu.

Čas od času připraví pracovníci navíc vzdělávací workshop, jehož cílem je připravit návštěvníky na nástrahy současného světa. Teď například připravují workshop o sociálních sítich a jak se na nich bezpečně pohybovat. „Budeme děti seznamovat s nástrahami Facebooku a budeme se bavit o tom, jaké fotografie nebo fotky na Facebook dávat a podobně,“ popisoval Nebehaj.

Oblasti, kde nikdo jiný nepomáhá

Klub včetně jeho okolí, kde zrovna parkuje a kde děti s pracovníky vykonávají sportovní aktivity, podléhá přísným pravidlům. Ničení majetku je striktně zakázáno, podobně jako vstup se zbraní nebo rvačky. Přesto ke konfliktům občas dojde, například u deskových her. Sociální pracovníci jsou proto na podobné situace speciálně vyškolení a ovládají streetwork – práci v přirozeném místě rizikových skupin.

Omezuje je mentální retardace i Downův syndrom. Tomáš i Tereza ale našli práci

„Streetwork je metoda, která umožňuje dosáhnout na nedosažitelné. Takže se snažíme vymyslet způsob, jak dosáhnout na ty děti, mladé lidi, ale i dospělé, které jiná služba jiným způsobem nemůže oslovit,“ zmínila pro HateFree Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. „Děti a mladí lidé, které chceme oslovit, žijí ve vesnicích nebo v lokalitách, kde by ani nebylo efektivní nějakou kamennou nebo velkou službu zakládat, protože jich je tam málo a ty lokality jsou často proměnlivé, lidé se často mohou stěhovat jinam,“ dodala.

Lokality, ve kterých Uličník působí, jsou proto vybrány zcela záměrně. Jde o místa, kde žádný jiný program pro děti a mládež nepůsobí a ti tak nemají co dělat, s kým si povídat, a často se jen tak „poflakují“, čímž jim hrozí hlubší sociální vyloučení.

Vybudování důvěry trvalo dlouho

Místní obyvatelé jsou z klubu nadšeni. Speciálně si ho chválí Hynek Říha, starosta Poběžovic – jedné z vesnic, kam autobus pravidelně jezdí. „Určitě bychom byli rádi, aby tu klub Uličník byl častěji než jen jednou týdně, ale chápeme, že to je otázka financí a možností, jaké Diakonie má,“ zmínil Říha. Na klub přispívá, aby programu pomohl.

Romka Mária našla byt pro rodinu se dvěma dětmi. Předtím je nikde nechtěli

Čím déle a častěji klub do určitých oblastí jezdí, tím víc se zde zvyšuje jeho popularita. Děti vodí kamarády. Vybudování důvěry ale chvíli trvalo - jak u dětí, tak u rodičů. S nimi pracovníci komunikují stejně jako s dětmi a nabízejí jim například dluhové poradenství. S mladistvými zase mluví spíše mimo klub. V září představí Diakonie Západ druhý mobilní klub, možnosti jak pomoci vyloučeným dětem se tak ještě rozšíří.

Český unikát

Podobný projekt jako Uličník v Česku ještě nikdy neexistoval. Diakonie se inspirovala v zahraničí, konkrétně v Holandsku, kde její pracovníci vzali koncept autobusu upraveného jako prostor pro děti, jenž pomáhá v potřebných oblastech a upravili ho pro české potřeby.

Ze začátku se ale objevil problém, jak vestavbu vymyslet nenákladně a funkčně. Do interiéru vozidla bylo třeba zavést adekvátní osvětlení, elektřinu, WC, tekoucí vodu nebo kuchyňku. Naopak vybavení k výuce – sezení kolem stolu, projekt, plátno, notebook a herní pomůcky, stálo minimum úsilí.

Ostravská škola nepřijala dva romské předškoláky: Je to diskriminace, řekl soud