S rasismem se setkávám odmalička, říká Gipsy. Úspěch kapely Ortel chápe
Radek Banga alias Gipsy vzbudil pozdvižení při loňských Slavících, když během ocenění kapely Ortel opustil sál. Vadí mu její xenofobní a rasisticky zaměřené texty. To ale prý neznamená, že by popularitu uskupení Tomáše Ortela nechápal. Podle něj do jisté míry reflektuje problémy společnosti a strach i nejistotu řady lidí.
Setkáte se s nenávistí i z očí do očí?
Musím říct, že zřídkakdy z očí do očí, spousta těch lidí by to do očí neřekla. S nenávistí se člověk jako umělec setkává neustále, ne třeba v takové míře. Většinou to tak bývá, že realita a realita internetu jsou hodně odlišné prostory.
Ale už se stalo, že jsem se potkal s jedním pánem, normálně jsme si to vysvětlili a skončilo to vesměs dobře. Je vidět, že zdravá debata je vlastně potřeba.
Setkal jste se s Tomášem Ortelem osobně, promluvili jste si?
Myslím, že by nebyl důvod se s ním scházet, jeho názory jsou dané, já znám ty jeho, on zná moje. I když upřímně můžu říct, že bych se nebránil nějaké debatě v nějakém pořadu, ale myslím, že v tuhle chvíli je to zbytečné a řeklo se dost. Myslím, že kdybychom se potkali někde z očí do očí, tak by to nedopadlo nějak extrémně pozitivně, naše smýšlení je diametrálně odlišné.
VIDEO: Radek Banga ve Studiu Blesk
Čtete nebo sledujete, co vám lidé píšou?
Ve finále je lepší to nečíst a nevěnovat se tomu. Hodně často z těch lidí čiší jenom čistá frustrace a v tom vzteku a falešném pocitu anonymity lidé napíší hrozné bláboly, strašné nesmysly, které ani nedávají smysl. Nemá smysl s těmi lidmi ztrácet čas.
Musím říct, že když vidím komentář, který mi připadá věcný, nebo má hlavu a patu, tak byť se mi nelíbí, odpovím na něj. Ale pokud vám někdo nadává a ptá se na nesmysly, tak to nemá cenu. Ale na některé jsem odpovídal.
Jaké byly pocity z ceny Františka Kriegla? Bylo to třeba zadostiučinění?
Nedá se říct, že by to bylo zadostiučinění, já si Nadace Charty 77 vážím, ale přistupoval jsem k tomu opatrně, říkal jsem, že by tam mohla stát spousta dalších lidí.
Ale nesmírně si toho vážím, mám pocit, že v tom občanském postoji nejsem sám, protože lidí, kteří mají podobný přístup jako já, je celá řada. Je to třeba David Koller, který se vůči skupině Ortel vymezil mnohem tvrději než já, Dan Bárta, Vojta Dyk, Lucka Myslíková – studentka skautka. Nejsem sám, jsou další desítky a stovky lidí. Jsou lidé, kteří se mě na internetu i zastali. Debatují s těmi lidmi. Na tom místě při tom předávání cen by mohl stát kdekdo.
Jak hodnotíte českou společnost? Zklamala vás?
Abych řekl pravdu, tak se nemůžu zlobit na českou společnost. Úspěch skupiny Ortel, nebo tohle napětí, ty nálady, to je jen odraz toho, co se ve společnosti děje. Nějaké problémy tu prostě jsou, lidi jsou v napětí, mají strach, mají otázky a nedostávají na ně odpovědi. V každé takhle kritické chvíli je nutné k lidem mít trošku pochopení, někteří jsou trochu naštvaní.
Já znám tolik lidí, kteří jsou fajn, nejsou xenofobové, nedívají se na lidi skrze prsty, nebo dle barvy pleti a těch je obrovské množství, můj pohled na českou společnost se nezměnil a s rasismem se setkávám od malička. Všude se někdo takový potká.
Je kyberšikana dostatečně legislativně ošetřená? Mělo by se postupovat tvrději?
Není ošetřená, ale není ošetřená dostatečně nikde. Do toho můžu vstoupit jako ajťák – pro policii je těžké dohledávat ty lidi, dokazovat to. Společnosti typu FB, nebo Apple moc nespolupracují. Když je teroristický útok, tak tam už dveře otvírají, nebo pedofilie, u tadytěch opravdu nejhorších věcí to Apple nebo Facebook řeší. Jinak ne.
Je to odraz i toho, že internet je až příliš svobodná technologie. Jednou dojde k tomu, že identifikaci toho člověka bude potřeba zajistit, ale zatím nikdo neví jak. Nicméně to, že se lidi takhle vypíšou, je tím, že mají pocit totální anonymity. Samozřejmě, že anonymní nejsou, ale je to pro českou policii a legislativu velmi těžké. Nicméně ty nejhorší případy policie nakonec dohledá.
VIDEO: Banga o Ortelovi i ceně Františka Kriegla
Právě kvůli nenávisti a kyberšikaně vznikl song „Hater“?
Jedním z hlavních impulzů byly události, které se staly po Slavících. Ovšem už když jsme s Lukášem Pavláskem byli ve StarDance, tak tam zažíval docela silné „hejty“, jen protože postupoval dál, tak mu lidé byli schopni vyhrožovat smrtí. Už tenkrát jsme se bavili o tom, že bychom na tohle téma měli jednou udělat vtipnou písničku. Zažívá to každý – umělci, herci, ale i děti na škole, takže písnička byla tolik aktuální, že nastal čas toho Hejtra natočit. Takže první nápad vzniknul už v roce 2015. Zrealizovali jsme to až po dvou letech.
Hejtr jako videoklip nebyl jenom jednorázová věc. Zmínili jsme tam stránky itymuzes.cz, které vznikly k tomu tématu hejtování a ty se jím celkem vážně zaobírají, klip naznačil, co si o tom myslíme. Já jako preventista teď šikanu nebo kyberšikanu s žáky probírám, ale myslím si, že udělám celý program.
Jak jste se dostal k prevenci?
To vzniklo v dobách, kdy evropské napětí začalo vznikat a my jsme si s přáteli a rodinou říkali, co proti tomu můžeme udělat a shodli jsme se, že je potřeba začít na základních školách, kdy je ještě možné ovlivnit názor, nebo dodat alternativní názor.
Začali jsme s prevencemi, protože jsme přesvědčeni, že největší problém je dysfunkční rodina, ze které vzniknou další patologické jevy. Tak jsme nejprve dělali vyloučené lokality a sociálně slabší základní školy, dneska už děláme gymply, střední školy, dětské domovy. Škála dětí, které potřebují pomoct, je široká. Navíc to není jen prevence, ale také motivace, aby žáci pochopili, že i z těch nejtěžších životních situací se lze dostat.
Jak probíhá takový program?
Program probíhá tak, že je to v podstatě přednáška, je to proložené debatou, kdy děti se mnou komunikují, mezitím slyší tematické písničky, aby to nebylo jenom povídání, protože program má dvě hodiny a to myslím, že by děcka nevydržela, kdyby tam nepadla nějaká písnička a zábavička.
Máme to založené na takové polohumorné formě, ale vždycky to spadne do toho tématu a snažím se vážně zaobírat nějakým bodem. Máme tam všechno své, nikdo nás nějak nepodpořil, spíš jsme si všechno tak nějak postavili sami. Proto jezdíme, jak se nám zachce. Takže když je čas, nemám nějakou koncertní šňůru, nebo těžké období, tak jezdím. Když to dopadne dobře, tak i dvakrát, třikrát do týdne.
Máte od nich zpětnou vazbu?
S některými udržuji facebookové vztahy, oni mi napíšou, když je to třeba hodně nakopne. Nebo se může stát, že řešíme konkrétní problém. Třeba se může stát, že nějaká slečna má doma tatínka alkoholika, tak se ptá, co by mohla dělat, já ji odkážu dál, nebo předám svoji zkušenost.
Komunikace funguje, na Facebooku mě sleduje asi 20 tisíc dětí. Když už cítím, že je to za čarou a cítím, že daný problém by měla řešit policie, tak já to neudělám tak, že bych je „naprášil“, ale snažím se ty žáky přesvědčit k tomu, že by tu věc měl řešit už psycholog, psychiatr nebo policie.
Takže kdybych vycítil, že dochází k nějakému extrému doma, ať je to násilí, nebo zneužívání, tak pak to samozřejmě začnu řešit a propojovat ty lidi. Zatím si myslím, že problémem jsou spíš nefunkční vztahy mezi rodiči a dětmi, dále ten alkohol, to je takové nejčastější.
