8°C
„Ráno mě ve čtyři vykopne z postele, a kdybych se neměla ke vstávání, tak tříská a pořvává. I vzhledem k tomu, že bydlíme v paneláku, se ho snažím uklidnit,“ popisuje matka denní realitu výchovy syna, který trpí nízkofukčním autismem. Kvůli jeho agresivnímu chování ho odmítli hned v několika sociálních službách. Nejednou kvůli němu museli volat i záchranáře. „Napadal nás takovým způsobem, že jsme tři měli co dělat, abychom ho udrželi. A kdo držel nejmíň, šel volat sanitku,“ vzpomíná.
Autismus v roce 1988 proslavil film Rain Man, ve kterém Dustin Hoffman ztvárnil autistu s velkým matematickým nadáním. Ve skutečnosti je ale extrémně nadaných autistů, kteří mají unikátní schopnosti nebo talent, jen zlomek. Podle terapeuta Hynka Jůna z organizace Nautis, jsou jich ve světě řádově desítky až stovky.
Demolují, co jim přijde pod ruku
Vedle nich jsou autisté, kteří se často nenaučí mluvit nebo počítat. Mají jak mentální handicap, tak agresivní chování. „Je tady skupina lidí, vykazují souběh těžšího mentálního handicapu, autismu a těžkého problémového chování,“ říká Jůn s tím, že v Česku jsou jich tři až čtyři tisíce.
A právě o nich pojednává zmíněný dokument, který natočila Česká televize. Ukazuje děti, které zraňují sebe i své rodiče, křičí a nečekaně demolují vše, co jim přijde do cesty.
Podívejte se na život s problémovými autistickými dětmi:
Příprava natáčení byla náročná, už jen dostat se do rodin s problémovými dětmi vyžadovalo od tvůrců velkou trpělivost. „Získat důvěru rodin je strašně těžké, protože ty situace jsou velmi intimní. Je bolestné ukazovat, že vaše dítě se tluče do tváře, až mu teče krev. Nebo že napadá rodiče,“ říká v rozhovoru pro Blesk.cz Aneta Müllerová, kreativní producentka dokumentu. „Museli jsme je hodně přemlouvat,“ popisuje s tím, že některé rodiny natáčení úplně odmítly.
„Brečela jsem,“ přiznává otřesená producentka
„Režisérka přinesla mnoho hodin materiálu, a když jsem to viděla, tak jsem z toho byla úplně otřesená, brečela jsem u toho,“ vzpomíná Müllerová, jak bylo velmi náročné vybrat části, které se nakonec v dokumentu objeví.
„Řešili jsme i to, že některé scény jsme ukázat nemohli, protože byly velmi drastické,“ říká s tím, že záběry jednoho z chlapců, kterého dokumentaristi natáčeli, se nakonec do filmu vůbec nedostaly. Byl totiž velmi agresivní, útočil na ostatní a neustále křičel.
Drastické scény jsme museli dát pryč, říká producentka Müllerová v rozhovoru pro Blesk.cz:
Dokument chce současně poukázat na to, že rodiče těchto dětí mají od státu jen zanedbatelnou podporu. „Když se někdo zraní, tak je u nás výborná péče kolem záchrany života. Ale potom, když je kvůli úrazu nebo nemoci potřeba neuropsychologická rehabilitace a sociální péče, je u nás co dohánět,“ zmiňuje Müllerová, která si sama zažila těžké chvíle, když její syn utrpěl zranění mozku.
