9°C
Exvězeň Luboš promluvil o práci v ministerské kantýně. I Klausově amnestii
Pokud se v budově na ministerstvu spravedlnosti něco pokazí, je velká šance, že to opraví vězeň. Resort Roberta Pelikána (ANO) chce jít totiž příkladem ostatním a zaměstnává vězně ve výkonu trestu. Už rok navíc úředníci chodí na snídaně nebo pro občerstvení do kantýny, v níž pracují zase bývalí trestanci. Je to způsob, jak jim dát šanci zapojit se do běžného života, jinak by hrozilo, že se za mříže brzy vrátí. Více než polovina všech vězňů jsou totiž recidivisté a Česku se už roky nedaří tato čísla snižovat.
Luboš se dostal do vězení kvůli maření úředního rozhodnutí, protože opakovaně řídil bez řidičského průkazu. „Sloučili mi to na čtyři roky. Dva a půl roku jsem venku,“ říká v rozhovoru pro Blesk.cz. K práci se dostal už při výkonu testu a po celou dobu pracoval na stavbě. „Tam jsem byl víceméně po celý týden, takže to uteklo poměrně rychle,“ vzpomíná Luboš.
Když jeho trest skončil, dostal příležitost pracovat v kavárně, kterou provozuje sdružení Dismas. Toto sdružení funguje od roku 2014 a dává zaměstnání právě bývalým vězňům. Práci jim nabízejí většinou na rok, aby překonali nejnáročnější období, kdy jsou po propuštění na svobodu bez bydlení i peněz.
Ze zhruba třiceti, které zatím sdružení zaměstnalo, se více než polovinu podařilo vrátit do běžného života. „Polovina z nich pracuje a funguje, o čtvrtině lidí nevíme nic a pár lidí je zpátky ve výkonu trestu,“ uvedla ředitelka sdružení Kateřina Kalinová.
Lidé se k nim obracejí zády
Opakované tresty nejsou výjimkou a značná část propuštěných vězňů se za mříže brzy vrací. Vysoká recidiva je totiž problém, který Česko neumí dlouhodobě vyřešit. Podle dlouhodobých statistik Vězeňské služby si opakovaně odpykává trest více než polovina odsouzených lidí. Například v roce 2015 bylo v českých vězeních celkem 15 078 lidí, z toho více než 8600 jich tam bylo už poněkolikáté. Přes 1800 z nich si svůj trest odpykávalo dokonce potřetí.
Pokud čerstvě propuštěný člověk nemá rodinu nebo blízké lidi, kteří by mu pomohli s návratem do běžného života, je velká pravděpodobnost, že se to nepodaří. Jsou totiž bez peněz a získat práci není snadné, protože firmy často hledají lidi bez záznamu v trestním rejstříku. „Každý je odmítá, nemohou sehnat práci a lidé se k nim obracejí zády. Ne všichni mají rodinu, která je podpoří,“ myslí si Kalinová.
Potvrzuje to i bývalý vězeň Luboš. Řada jeho spoluvězňů, kteří se dostali na svobodu po amnestii Václava Klause v roce 2013, se totiž do vězení brzy vrátila. „Amnestie se mě netýkala, takže když šel díky ní skoro celý lágr domů, trochu jsem z toho měl slzy na krajíčku. Ale odhaduju, že snad až dvě třetiny z těch lidí se vrátily zpátky, a to ještě když jsem tam sám byl,“ vzpomíná Luboš.
I proto se sdružení Dismas snaží pomáhat. Jedinou podmínkou je, aby propuštění vězni chtěli pracovat. „Hlavním kritériem je motivace, tedy jestli chtějí fungovat ve společnosti a pracovat. Potřebujeme lidi, kteří vědí, že něco udělali špatně, odpykali si svůj trest, jsou s tím smířeni a chtějí s tím dále pracovat,“ vysvětluje ředitelka Kalinová s tím, že na druh provinění příliš nehledí. „Měli jsme i jednoho kluka, který byl odsouzený za vraždu. Ale většinou je to majetková trestná činnost,“ dodává. Odmítla by zřejmě jen ty, kteří byli trestání třeba za znásilnění nebo týrání svěřené osoby.
Kantýna pro ministerské úředníky
Loni dostalo sdružení příležitost provozovat kantýnu přímo v budově ministerstva spravedlnosti. Resort bezplatně poskytl prostory a sdružení platí jen za spotřebu energií. A spolupráce se zatím osvědčuje.
Podívejte se, jak to v kantýně vypadá:
„Navázali jsme spolupráci se sdružením Dismas už před rokem, od té doby tady provozuje ministerskou kantýnu, která je určená zaměstnancům a návštěvám,“ popsal Jakub Říman z tiskového oddělení s tím, že běžně se po budově pohybují i vězni. „Už léta zaměstnáváme osoby ve výkonu trestu v budově ministerstva za účelem různých údržbářských prací,“ dodal Říman.
V této kantýně několik měsíců pracoval i Luboš, nedávno se ale přesunul do nové kavárny, kterou sdružení otevřelo, aby mohlo přijmout další bývalé vězně. „Baví mě práce s lidmi, našel jsem se v tom. Je to příležitost pro každého, kdo šlápne vedle. Druhou šanci si zaslouží každý,“ je přesvědčen Luboš, který dnes pobyt ve vězení vnímá jako užitečnou lekci. Ale vrátit už se tam nechce.
Zvykli si úředníci na netypickou kantýnu? Podívejte se:
Témata:
Související
