Řešení narvaných věznic? Peněžité tresty, věří Bradáčová a promluvila o Rathovi
Čtyři roky od amnestie jsou věznice už opět plné. Soudy tak kolikrát sahají po podmínečných trestech u obžalovaných, kterým už jedna lhůta tohoto trestu běží. Podle vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové by měly více využívat peněžitých trestů, které mohou být kolikrát pro hříšníky mnohem větším postihem. V rozhovoru pro deník Právo navíc promluvila o kauze Davida Ratha, ve které nedávno vrchní soud rozhodl o zrušení odsuzujícího rozsudku a označil odposlechy, které byly stěžejním důkazem, za nezákonné.
Vleklá soudní rozhodování
Česká republika se v mezinárodním žebříčku vnímání korupce propadla o deset míst. Podle Bradáčové se do toho promítl fakt, že se soudům nedaří rychle a pravomocně rozhodovat, a veřejnosti se tak čekání na rozsudek zdá příliš dlouhé. „Když se podívám na případ doktora Ratha, tak tam probíhalo vyšetřování od podání obžaloby devět měsíců. Před soudem je to už několik let (od srpna 2013 – pozn. red.) a to rozhodnutí doteď není,“ upozornila Bradáčová v rozhovoru pro Právo s tím, že kauza byla před soudem velice složitá.
Přitom právě v tomto případě Bradáčová několikrát hovořila o rozhodnutí Senátu pražského vrchního soudu vedeného Pavlem Zelenkou jako o excesu, protože zrušil odsuzující verdikt a označil odposlechy, které jsou stěžejní důkaz případu, jako nezákonné. „Vybočil v podstatě z ústavní zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí a pro nás je to i těžko odborně akceptovatelné,“ upozornila Bradáčová. Ať už Nejvyšší soud stížnost akceptuje nebo ne, bude v kauze v každém případě opět rozhodovat soudce krajského soudu.
Čtyři roky od amnestie jsou opět věznice plné
Velký problém vidí i v otázce ukládání peněžitých trestů. „Máme čtyři roky od amnestie a věznice jsou znovu plné, na hranici své kapacity,“ podivila se Bradáčová s tím, že není neobvyklá praxe ukládání podmíněných trestů i přesto, že se obžalovaný už ve lhůtě tohoto trestu nachází.
Do trestního zákoníku se přitom dostala celá řada alternativ a možností, ale v praxi se to zatím neprojevuje. „Jestliže jsme v roce 2015 měli z celkového počtu uložených trestů 3,6 procenta peněžitých, tak se to dá hodnotit už téměř za patologický jev. Musíme se alespoň přiblížit našim sousedům, kde se to pohybuje v desítkách procent,“ vysvětlila Bradáčová.
Peněžité tresty jsou přitom pro odsouzené často větším postihem než nějaké podmínky či dva měsíce ve vězení. Bude se prý muset i velmi výrazně přehodnotit katalog trestných činů, pro které byly tradičně navrhovány peněžité tresty. „Přehodnotit to i v souvislosti s trestáním ve správních řízeních, kde je najednou ta sankce větší než ta, která vás postihne v trestním řízení. A takto nastaveno trestání být nemá,“ uzavřela Bradáčová s tím, že je přeci projev nespravedlnosti, když spácháte méně závažný skutek (přestupek) a jste mnohdy postižen přísnější sankcí, než když spácháte závažnější (trestný čin) a jste postižen trestní sankcí.
Tady je vidět, že státu, vedenému zloději, jde jen o peníze.