I s červavou nohou: Lékaři musí přijímat bezdomovce, ti se k nim ale bojí
Zhnisané rány na nohou a v nich červi. I takové zdravotní komplikace mohou trápit bezdomovce, kteří si nezajdou včas k lékaři. Často se totiž bojí reakce zdravotnického personálu nebo jsou přesvědčeni, že nemají na ošetření nárok. To je ale mylná představa. I bezdomovci jsou totiž ze zákona pojištěni a lékař je může odmítnout jen ve výjimečných a zákonem definovaných případech.
Mají dluhy na zdravotním pojištění, bojí se reakce lékařů či dalších pacientů nebo jen neví, kam mají jít. Taková je často situace českých bezdomovců, kteří mají zdravotní problémy a potřebovali by navštívit lékaře. „Někteří se bojí, že nejsou pojištěni, jiní mají obavu, jak budou v ordinaci přijati, někteří mají špatnou zkušenosti s nepřijetím zdravotnickým personálem či dalšími pacienty,“ upozornil národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan F. Krupa.
Hlavní starost bezdomovců ale vyvrací mluvčí ministerstva zdravotnictví Ladislav Šticha. „Bezdomovci mají samozřejmě nárok na ošetření jako kdokoliv jiný a nemohou být odmítnuti z důvodu neplacení pojistného. Neodkladná péče je poskytnuta i ve chvíli, kdy není zřejmé, k jaké zdravotní pojišťovně jsou přihlášeni nebo dokonce ani poskytovatel neví, jak se jmenují,“ vysvětlil.
Krupa ale zároveň upozornil, že i když si někteří bezdomovci k lékaři zajdou, nemusí to mít vždy efekt. „Ve většině případů ta léčba nemá dobrý dopad, protože není trvalá. Ti lidé dostanou nějaké léky, ale přestanou je záhy brát a jejich zdravotní stav se zhoršuje,“ popsal. I proto chce v příštích letech systematičtěji podchycovat zdravotní péči právě pro bezdomovce.
Řešení: Ordinace jen pro bezdomovce?
„Rádi bychom v příštím roce otevřeli dvě ordinace praktického lékaře pro lidi bez domova, a to v Brně a Ostravě. Cílem je rovněž posilovat zdravotně ošetřovatelskou péči v terénu, tedy lidem, kteří si zkrátka nedojdou do ordinace, protože někteří například nevědí, kde ji hledat,“ uvedl Krupa.
V případě pacienta-bezdomovce nemá jeho situace odlišná zákonná pravidla od těch, kdy ordinaci navštíví běžní pacienti. Lékař tak musí nejprve zjistit, zda bezdomovec nepotřebuje poskytnout nutnou a neodkladnou péči, tedy takovou, která má zamezit bezprostřednímu ohrožení života a zdraví člověka. Pokud je taková péče vyloučena, může lékař odmítnout péči, jen pokud má plno, nemá smlouvu s jeho pojišťovnou, nebo bydlí pacient příliš daleko od místa poskytování lékařské péče.
V praxi to ale znamená, že by měl bezdomovce přijmout v podstatě v jakémkoliv případě, tedy i pokud zapáchá či si na jeho přítomnost stěžují ostatní pacienti. Ti mají samozřejmě možnost si poskytovatele zdravotní péče libovolně vybrat. V případě nepřijetí lékařem si může bezdomovec stěžovat u své pojišťovny či zřizovatele zdravotnického zařízení, případně se může obrátit na Českou lékařskou komoru nebo Českou stomatologickou komoru.
Havel jim zajistil lepší životní úrověň a takto dopadli.