Mrazák místo rakve: Po smrti zmrazili i Julii (†21), studentku z Prahy!
Oddálení smrti, šance na vyléčení, které dnešní medicína neumožňuje, i touha nahlédnout do budoucnosti. Takové jsou motivace lidí, kteří se místo kremace či uložení do hrobu nechávají zmrazit. Věří, že je oživí v budoucnu, až věda pokročí.
Vlnu pozornosti k tzv. kryonice obrátil soudní verdikt z Londýna. Čtrnáctiletá J. S. věděla, že umírá na rakovinu, nechtěla se ale vzdát naděje, byť bizarní. „Nechci být pohřbena pod zemí,“ zveřejnila emotivní dopis. Jenže jako nezletilá potřebovala souhlas rodičů. Zatímco matka souhlasila, rozvedený otec věc dohnal k soudu. Ten ale jeho stížnost odmítl. „Prodávají falešnou naději těm, kteří se bojí smrti – zneužívají zranitelné lidi,“ řekl otec listu Mail on Sunday. Přece jen ale poslední vůli dcery ustoupil…
A tak krátce po své smrti jako 143. v pořadí podstoupila v Kryonickém institutu tzv. kryoprezervaci, tedy zamrazení těla tekutým dusíkem. Další tisíce lidí se do budoucna registrovaly, podle údajů Cryonics.org i tři Češi!
Jednu českou stopu jsme ovšem našli i v příbězích těch, jejichž těla již leží v michiganských mrazácích! Julia Vertelecká (†21) byla výjimečná studentka. Pocházela z Ukrajiny, už na střední šla své nadání rozvíjet do Ameriky. Pro univerzitní studia si vybrala Prahu, a to Vysokou školu ekonomickou.
Plynně vládla šesti jazyky, od šesti let hrála na piano, zálibu nalezla i v tanci, focení a sportu. Jenže ten jí přinesl smrt: 19. prosince 2012 si při bruslení poranila nohu. Vzniklá krevní sraženina doputovala do srdce a to se zastavilo. Okamžitá smrt!
Její bratr Max pohotově zavolal do Kryonického institutu a poradil se s jejich experty. Následně zarazil pitvu, aby uchoval sestřiny orgány, a nechal Julii uložit na suchý led. Po komplikacích s převodem peněz z Ukrajiny mohli konečně klientku převézt do sídla institutu v Detroitu. 4. ledna byla hluboce zmrazena v tekutém dusíku. Jako 108. pacient tamní laboratoře. Od té doby čeká, až medicína budoucnosti najde způsob, jak ji jako Šípkovou Růženku zase probudit k životu.
Koho lze uchovat, jak a za kolik?
Koho?
Člověk musí být klinicky a právně považován za mrtvého. Dal-li souhlas, pak jeho tělo může sloužit vědě – třeba právě ke kryoprezervaci. Je však potřeba ho připojit na přístroje podobně jako pacienta s infarktem.
Jak?
K uchování tkání nestačí jen tak si někde lehnout na Sibiři a zatuhnout v bahně jako mamut. Mrazí se obvykle tekutým dusíkem, -196 °C pod nulou.
„Šedesát procent vody z buněk se nahradí ochrannými chemikáliemi – kryoprezervanty, které zabrání vytváření krystalků. Ty by tkáně poškodily,“ vysvětluje web Kryonického institutu.
„Cílem je prakticky zastavit pohyb molekul, čímž se buňky a tkáně uchovají v původním stavu nekonečně dlouho.“
Kde?
V USA fungují dva takové ústavy – ve Scottsdale a v Detroitu, posledním takovým zařízením je KrioRus na předměstí Moskvy.
Za kolik?
Vyjde to na desítky až stovky tisíc dolarů (cca od čtvrt milionu Kč do pěti milionů); účtenka zahrnuje přípravu a rychlý převoz, samotné zmrazení, ale také náklady na nekonečné uchování. Výrazná sleva se poskytuje, pokud se rozloučíte s tělem a uchová se jen vaše hlava.
Rizika?
Probuzení v budoucnu nikdo nemůže garantovat, nikdo neodhadne, jak bude svět v budoucnu vypadat, jak mu klient bude (nebo spíš nebude) rozumět, jak v něm obstojí.
Podobné praktiky může zakázat třeba náboženství, zaručit nelze ani to, že nedojde k delšímu výpadku proudu a těla se nezničí (už se stalo v Kalifornii, roztálo a rozložilo se jim devět klientů)…
Názor profesora Luboše Petruželky: Uzdravení po rozmrazení? Nulová pravděpodobnost
Podle předního českého onkologa profesora Luboše Petruželky je krajně nepravděpodobné, že by se nemocný člověk po rozmrazení uzdravil. „To si opravdu nedokážu představit. Zmrazení má podle mě význam například v případě, že se po roztátí těla bude v budoucnosti pracovat jen s částmi biologického materiálu. Ten se může dál vědecky zkoumat a testovat. Ale »zázračné« probuzení a uzdravení po sto letech se mi vskutku nejeví jako reálné.“
První: Průkopníkovo jubileum
Prvním takto zmraženým je kalifornský profesor psychologie James Bedford (†73). Přihlásil se jako dobrovolník, když věděl, že má nevyléčitelnou rakovinu. Výzkumníkům věnoval sto tisíc dolarů (manželka pak utratila mnohem víc za soudy, protože další příbuzní s profesorovou závětí nesouhlasili).
Nemoc jej přemohla 12. ledna 1967. Není jisté, zda se dočká oživení – tehdy použité přípravky se dnes pokládají za nefunkční. Ale nesmrtelnost získal: datum si příznivci kryoniky připomínají jako Bedfordův den, za pár týdnů tedy oslaví už půl století.
Nejmladší: Dvouletá s nádorem
Nejmladším, koho zmrazili, je teprve dvouletá Matheryn Naovaratpong z Thajska. V roce 2015 ji zabil 11centimetrový tumor v mozku. Stala se v pořadí 134. pacientkou arizonské organizace Alcor.
Rodiče Matheryn věří, že až medicína pokročí, bude holčička rozmrazena, vyléčena z rakoviny a oni se s ní opět shledají. Oba se chtějí také nechat zmrazit.
Nejslavnější: Baseballová legenda
»U ledu« skončil i legendární baseballista Ted Williams (†83) z bostonských Red Sox. Když v roce 2002 podlehl leukemii, odvezla ho rodina do Alcoru, kde mu oddělili hlavu a hluboce ji zmrazili.
A to navzdory tomu, že v závěti Williams trval na kremaci! Jeho syn a mladší sestra ale rozhodli, že s pozůstatky naloží jinak… Kvůli nedodržení poslední vůle se pak rodina dokonce i soudila.
Je pravda, že pokus se zmraženou žábou se kdysi podařil a žába znovu ožila, ale u lidí není jisté, že to bude fungovat, protože pokud člověk nejdříve zemře, vlivem zastavení oběhu a tedy neokysličení hlavy dochází už během cca 15 min k nenávratnému poškození mozkových buněk, i kdyby v této fázi znovu nahodili srdce, mozek už neoživí, když jsou jeho buńky poškozené. Člověka by museli zmrazit ihned po smrti (jako tu žábu) a to se ani v jednom případě nestalo. Navíc je známý případ, že nějaké zmražené tělo už se pokoušeli rozmrazit a přivést k životu - pochopitelně bezúspěšně.