Šoféři, pozor: Hrozba o Dušičkách má jméno »sváteční řidič«!
Řidič venkovský, řidič pražský, řidič sváteční. To jsou podle psychologa tři typy šoférů, kteří se o Dušičkách setkávají na českých silnicích. A výsledek? Zvýšený počet karambolů!
Rušná doprava, špatné počasí a emoce za volantem. To všechno způsobuje, že se svátky zesnulých mnohde mění na svátky naštvaných šoférů.
Na silnice kvůli svátkům vyjíždějí i šoféři, kteří jinak skoro po celý rok ukrývají auto v garáži. Je to znát. Nevyježdění sváteční řidiči lehce způsobí nehodu a u otrkanějších šoférů zase mohou zapůsobit emoce za volantem, které sníží jejich pozornost.
„Doporučil bych, aby se řidiči hlavně vzájemně tolerovali,“ radí dopravní expert Stanislav Huml. „Sváteční řidiči by si měli zkontrolovat technický stav vozidla, zopakovat pravidla silničního provozu a na silnici být opatrní. A co platí pro všechny: pokud se na to necítím, tak nevyjíždět,“ vysvětluje Huml.
Tři typy českých šoférů
Pražský řidič
„Typické pro provoz velkého města je, že ten člověk je otrkanější,“ říká dopravní psycholožka Pavla Rymešová. Kvůli hustotě dopravy je zvyklý na méně prostoru, je obratnější v parkování a dostane se s menšími obtížemi do malé mezery.
Pražský řidič akceptuje, když se na něj někdo »lepí«, protože ví, že pokud ho vyloženě neohrožuje, tak je to jediný způsob, jak se dostat v přeplněné dopravě z pruhu do pruhu. Když ale tohle udělá ve venkovském prostoru, řidiči z venkova se může zdát, že je ten »Pražák« drzý.
Sváteční řidič
Obvykle je poznáte tak, že jezdí pomalu a plouží se kolem krajnice. Bývají starší a autem vyjíždějí jen na prázdniny a právě na Dušičky. Vytrácí se jim řidičská bystrost a pro ostatní účastníky provozu mohou být nebezpeční, protože jejich reakce na silniční provoz jsou nepředvídatelné. Obvykle si nepřezouvají pneumatiky na zimní, protože doufají, že na sněhu nebudou muset nikdy vyjíždět.
Venkovský řidič
Venkovský řidič neumí tak rychle reagovat na některé dopravní situace, může se ztrácet v rozlehlejších a složitějších křižovatkách, může na něj být přetlak značek, na který není zvyklý. Ale když se pohybuje v tom svém prostoru, tak zase bývá zpravidla předvídavější. Ať už z hlediska počasí, nebo střetu se zvěří.
Více si i kontroluje stav vozidla. »Pražák« těžko zjistí, že mu nesvítí světlo. Ve městě mu všude svítí lampy. „Na vesnici, když si nerozsvítíte, tak to poznáte velmi rychle kvůli tmě, protože nevíte, kam jedete,“ vysvětluje dopravní psycholožka Pavla Rymešová.
Mnohem horší jsou ti puberťáci od 18 do 26 let!!!! Machrují a předvádějí se jak umí rychle jezdit, ubožáci a pak se sejdou v kremaci nebo nemocnici.