Šance pro postižené psy a kočky. V azylu jdou z klece rovnou do peřin
Dvounohé, třínohé, slepé, cukrovkáře a další zvířata s krátkodobými nebo trvalými potížemi najdete v azylu XY, který se na ně zaměřuje. Majitelé zvířat se o ně buď nemohli, nebo nechtěli postarat. Často se do azylu ale dostávají i zvířata z množíren s nádory nebo ortopedickými problémy kvůli neuváženému množení. V azylu navíc nenajdete ani jeden kotec. Psi a kočky tam z klecí putují rovnou do peřin.
„Nejsložitější je péče o jakkoliv ochrnutá zvířata, která potřebují specializované neurologické vyšetření a vyměňovat plínky. Nejčastěji máme ortopedické pacienty, kteří potřebují po operaci klid a několikrát denně rozcvičovat nohy, než je dokážou plně používat,“ uvedla pro Blesk.cz Nikol Schneiderová, předsedkyně organizace Pet Heroes, z.s., a koordinátorka projektu XY – Handipet Rescue.
Nejhorší jsou podle ní případy týraných zvířat, která přicházejí jako kosti pokryté kůží a putují rovnou na hospitalizaci a postupně je rozkrmují nebo řeší jejich zlomeniny. „Nejtěžší je to na začátku, potřebujeme stanovit diagnózu a zjistit, co zvířeti je. Potom ho čeká finančně náročná léčba. Nakonec za sebou máte spoustu příběhů se šťastným koncem. To nám dává smysl bojovat za každého z nich,“ upřesnila Schneiderová.
Fenka „dvounožka“ se s postižením sžila
Jedním z nich je i fenka Valentýna, která do azylu přišla s rozsáhlou infekcí v končetinách, která pronikla až do kostí. „Nohy se jí už zachránit nepodařilo. Musela prodělat amputaci a dnes je z ní dvounožka. Navíc má zlomenou páteř, takže neovládá stolici. Musela se se svým handicapem sžít, ale nakonec to zvládla,“ vypráví Schneiderová.
Těžký pohled byl i na Olivera, který přišel do azylu s několikrát zlomenou packou, ale dnes už je ve své nové rodině. Dalším příběhem s nejasným koncem byl i osud kočky Lily. Ta přišla od paní, které se v bytě rozmnožilo hodně koček a nakonec neměla už ani na jídlo. „Kočka byla hrozně vychrtlá a hlavně měla šílené průjmy. I ona už je dnes v nové rodině,“ popisuje Schneiderová.
Psi z množíren se krčí v koutě a kálí pod sebe
Vůbec nejčastěji se k nim dostávají psi z množíren. „Takové se snažíme umisťovat do dočasných péčí, kde je socializujeme, aby se přestali bát. Jsou to psi, kteří se krčí v koutě a kálí pod sebe, protože mají strach, že jim bude zase někdo ubližovat,“ upozorňuje Schneiderová.
Velmi častými jsou u nich například ortopedické problémy, které jsou i důsledkem neuváženého množení nemocných psů, jako například dysplazie kyčelního kloubu. Často řeší i záněty a nádory dělohy nebo mléčné žlázy u fen, které celý život rodily a sloužily jako továrna na štěňata.
Spolupracují ale i s mnoha útulky, kde nemají čas ani prostor postarat se o zvíře ve velmi špatném stavu. Dokonce jim volají i někteří veterináři, kterým lidé přinesou zvíře, o které se už nechtějí starat kvůli nově vzniklému postižení. „U některých lidí se změní životní situace a nedokážou se o své zvíře postarat, i takto se k nám může zvíře dostat. Každý příjem zvažujeme podle aktuálního místa v azylu a dostupných finančních prostředků,“ vysvětluje Schneiderová.
Z klece jdou v azylu přímo do postele
Zvláštností azylu je pak to, že v něm nejsou žádné kotce, ale zvířata spí u nich v posteli, aby pro ně čekání na domov bylo co nejpříjemnější. Když se u nich objeví problémy se zvládáním smečky nebo mají specifické životní požadavky, mají pro ně připravené individuální dočasné péče v bytech.
„S každým pacientem jezdíme ke specialistovi na určitou oblast, je to stejné jako u lidí. Když má pes problém s nohami, navštívíme ortopeda, se srdíčkem kardiologa, ochrnutí navštěvují neurologa, atp. Pro nás není handicapovaný pes nebo kočka méněcenný, všichni si zaslouží žít a dostat od života to nejlepší, hlavně po tom, co si prožili,“ uzavřela Schneiderová s tím, že někteří najdou domov do týdne, ale jiní si musí počkat.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.