Většina Čechů zemře v nemocnici. Ty na péči o umírající nejsou připraveny
Díky moderní medicíně dokáží lékaři mnohdy bojovat s infarkty, mrtvicemi i rakovinou. Pokud ale nemoc nad pacientem vítězí, tuzemské zdravotnictví je do jisté míry bezradné. V Česku chybí komplexní systém paliativní péče, který by byl zajišťován nejen hospicy, ale i nemocnicemi. Přitom pravě v nemocničních zařízeních zemře až 70 procent lidí. Prvním krokem ke změně by mohl být nový grantový program „Spolu až do konce“, který nabízí nemocnicím na podporu paliativní medicíny 2 miliony korun.
Většina lidí si nepřeje zemřít v nemocnici, přesto až 70 procent pacientů prožívá poslední chvíle života právě tam. Jistou úlevu od duševních i fyzických strastí nabízí paliativní medicína.
„Paliativní péče přináší rozšířený pohled na to, co můžeme pro pacienty v závěru života udělat. Díky tzv. multidisciplinární povaze, kdy se v rámci paliativní péče o pacienty stará nejen lékař a sestra, ale také sociální pracovník, psycholog, duchovní a další členové týmu, je možné řešit potíže všeho druhu, nejen bolest a dušnost,“ uvedl pro Blesk.cz Martin Loučka, ředitel Centra paliativní péče.
Z řady studií podle něj vyplývá, že pacienti v závěru života považuji psychologické a sociální strádání za stejně důležité jako léčbu bolesti a dalších symptomů.
„Cílem palitivní péče je, pokud to mohu vyjádřit obrazně, to, aby lidé umírali v duchu ‚pan Novák věděl, že jeho nemoc není vyléčitelná, ale ošetřující tým zajistil, aby netrpěl bolestí a dalšími obtížemi. Díky tomu měl dost času a sil na to, aby si uzavřel své životní úkoly, rozloučil se se svými blízkými a chvíle, které mu zbývaly, strávil důstojně a tak radostně, jak to bylo v daných podmínkách možné',“ vysvětlil Loučka.
Díky tomu tak prý lze vidět v hospicích řadu krásných příběhů, kdy se po letech stihnout usmířit příbuzní, pacient ještě stihne zajít na fotbal nebo třeba do oblíbené hospůdky. A to vše aniž by trpěl nesnesitelnou bolestí nebo jinými obtěžujícími příznaky. S tímto přístupem nemá ale většina nemocnic zkušenosti.
V cizině běžné, v Česku rarita
Řešením problému by mohla být spolupráce mezi nemocnicemi a hospici, kdy by mezi nimi docházelo k předávání pacientů. „To se ale bohužel děje nepříliš často a většina lékařů má s hospicovou péčí velmi malou nebo žádnou zkušenost,“ popsal odborník.
Oficiální statistiky, kolik nemocnic paliativní péči poskytuje, prakticky neexistují. Některá zařízení tyto služby avizují, ale nemají pro ně vyčleněné oddělení. Oficiálně program funguje například v nemocnici sv. Karla Boromejského v Praze, v Krajské nemocnici v Ústí nad Labem, v LDN u Milosrdných bratrů v Brně či na Masarykově onkologickém ústavu v Brně.
Omezená nabídka služeb je dána především tím, že v Česku neexistuje systematická podpora paliativní péče v zařízeních „hlavního zdravotnického proudu“. I když stát částečně podporuje například lůžkovou hospicovou péči. V cizině se přitom nejedná o nic ojedinělého. V USA mají programy paliativní péče všechny velké nemocnice, v Německu je to více než 250 nemocnic, v Rakousku zhruba 40.
Nemocnice chtějí péčovat o umírající
Tuzemské nemocnice přitom zájem o paliativní medicínu mají. Nadační fond Avast zveřejnil v dubnu grantovou výzvu v rámci programu „Spolu až do konce“, kde nabízí zařízením na podporu paliativní péče až 2 miliony korun. Přihlásilo se více jak 100 žadatelů.
„Před vyhlášením aktuálního třetího ročníku našeho programu jsme byli zvědaví, jaký bude mít ohlas, protože reakci nemocnic nebylo možné předpokládat. Už teď ale v systému registrujeme více než 100 unikátních rozpracovaných žádostí (v ČR je 190 nemocnic a LDN) a tato odezva předčila naše očekávání,“ uvedla pro Blesk.cz Kateřina Hálová z Nadačního fondu Avast.
Předjímá ovšem, že investice do paliativních zařízení jsou pouze startem. Dále bude muset být systém financován do jisté míry státem či pojišťovnami, aby byl dlouhodobě udržitelný. Podle ní nicméně pro tento typ medicíny budou vždy klíčoví dárci ze soukromého sektoru.
