8°C
České dráhy: Naše jídelní vozy nejsou bagetárny
Denně sedm tisíc vlaků, půl milionu cestujících. Co nového zavádějí České dráhy? Jak moc rozdílná jsou přání lidí? A jak vidí spor o předání plošiny pro nástup vozíčkářů Správě železniční dopravní cesty (SŽDC)? Odpovídal náměstek generálního ředitele ČD pro osobní dopravu Michal Štěpán.
Loni cestovalo vlaky Českých drah 170 milionů zákazníků, meziročně letos za první tři měsíce přibylo zhruba 300 tisíc cestujících. Čím to je?
„Nafta a benzin šly dolů a autobusů taky neubylo. Takže lidé zjevně vyhledávají pohodlí, rychlost a bezpečí. Jezdí se hlavně na delší vzdálenosti. Pendolina, railjety, InterPantery i modernizované vozy toto všechno nabízejí. Roste i příměstská doprava.“
Jak se i kvůli tomu mění služby Českých drah?
„Neustále rozvíjíme servis. Jedna věc jsou nová vozidla, další je kvalita personálu či služby na palubě, následuje jednoduchost odbavení. Na jednu jízdenku s námi můžete přejet celou zemi, vozíme psy, umíme ve velkém přepravovat jízdní kola. Jídelní vozy v našich vlacích nejsou bagetárny, ale dobré restaurace na kolejích.“
Vzpomenete si na konkrétní změny z poslední doby?
„Vylepšili jsme oblíbenou mobilní aplikaci Můj vlak, koženkové soupravy na rychlících do Brna jsme nahradili úplně novými InterPantery, brzy spustíme aktualizovaný web s novým e-shopem a instalovali jsme wi-fi do railjetů. Skvělou odezvu má rozšiřování služby donášky občerstvení na konkrétní místo.“
Co dalšího se zavádí?
„Třeba rozšiřování směnáren na pokladních přepážkách, vybavování půjčoven ČD Bike elektrokoly nebo objednávkový systém přepravy pro imobilní cestující.“
Čím víc zákazníků, tím víc různých přání? Ale co stížnosti?
„Denně s námi cestuje až půl milionu lidí ve více než 7 tisících vlacích. Byl by asi zázrak, kdyby se neobjevila nějaká chyba. Snažíme se ji ale rychle napravit a neopakovat. A skutečně musíme poskytovat služby všem, ne jen části zákazníků, třeba mezi Prahou a Ostravou. Nese to organizační náročnost, ale také vyšší finanční náklady. Zatímco babička na venkově potřebuje nízkopodlažní vlak, kde sveze kolo nebo psa, mladí chtějí wi-fi a klimatizaci.“
To ale může služby prodražovat, má to smysl?
„Ovšem že má. Proto tu musí být národní dopravce, aby se staral o rozvoj kvality v celé síti a jejich komplexní propojení. Že je to náročné, si zjevně uvědomují i alternativní dopravci, proto chtějí obvykle jen vybrané linky. Vytvoří jednoduchý produkt, jezdí sem a tam a mnohdy nemusí nic dalšího řešit.“
Máte na mysli něco konkrétního?
„Třeba jejich požadavek, abychom předali SŽDC své plošiny pro nástup a výstup vozíčkářů a ty aby jim byly, nejlépe bezplatně, k dispozici. Léta jsme plošiny nakupovali ze svého a sháněli pomoc u jiných subjektů. Teď by chtěl někdo přijít k hotovému, navíc za burácení médií. Kdybych začínal s provozem vlaků, řešil bych určitě předem i otázku, jak budu převážet handicapované, a s náklady na tyto služby bych kalkuloval v obchodním modelu.“
Ale když už tady plošiny jsou, nemohly by sloužit všem?
„Proč ne? Jejich provoz, údržba a obsluha nás ale stojí peníze. Mluvíme o stovkách tisíc korun. Na všechno jsou přísné předpisy včetně požadavků na obsluhu. Když si budete chtít půjčit sousedovu věc, zeptáte se na podmínky. Pokud vám vyhovují, jdete do toho. Když ne, zařídíte se po svém.“
Kolik vozíčkářů přepraví ročně České dráhy?
„Loni jich bylo hodně přes pět tisíc. Mluvím jen o těch, kteří potřebují při cestování pomoc a využijí náš nový rezervační systém. Další stovky imobilních přepravujeme nízkopodlažními vlaky, zejména v příměstské dopravě, bez nutnosti využít objednávkový systém. Ještě před pár lety bylo takové číslo nemyslitelné.“
