Pavel v USA pro Blesk: Babylon v OSN i úchvatné výhledy. „Ale žít bych tady nedokázal“

OSN je trochu chaotická. Jak to zvládáte?

„Valné shromáždění je v principu takový Babylon a je to docela přirozené, když se tady sejdou všechny národy, které jsou sdružené v OSN, přijedou s nimi delegace a mají se tady účastnit několikadenního jednání, všechny je ubytovat, zorganizovat, nasměrovat je na spousty jednání, na která chodí. To ani nemůže vypadat jinak než jako Babylon. Takže někdo, kdo má rád věci zorganizované, že fungují přesně na minuty, a ví, co se bude dít za půl hodinky, tak ten by sem radši jezdit neměl, protože by se tady z toho zbláznil.“

Jsme v New Yorku. Dokázal byste si představit tady žít a není to město na vás moc chaotické?

„New York působí podobně (jako OSN). New York je opravdu město, které nikdy nespí. Já jsem tady neviděl hodinu, která by byla klidná, kdy by tady nebyla spousta aut a lidí na ulici, kdy by se všude nesvítilo. Člověk asi musí mít náturu na to, aby tady žil. Já bych tady žít nedokázal, ale navštívit to takhle jednou za rok, to mi nevadí, protože ono to má něco do sebe.

Většina lidí, kteří sem přijedou, mimo Newyorčanů, a je jedno, jestli jsou to Američani nebo ne, tak všichni chodí s hlavou nahoru, protože se koukají na ty úžasné výhledy a na mrakodrapy. Ti, co mají více času, tak se vyjedou podívat nahoru na mrakodrapy, protože New York z té výšky 400 m vypadá úplně úchvatně. Myslím si, že každý, kdo má možnost, tak by se sem měl alespoň jednou za život přijet podívat, protože to má něco do sebe.“

Pavel si v New Yorku prošel známý park. Na půdě OSN mluvil o ruském „pohrdání mírem“

Dneska jste vypadal dost energicky. Jak to děláte na takto dlouhých cestách? Podaří se vám vůbec na pár hodin usnout? Zažíváte tzv. jet lag (dočasná porucha spánku způsobená cestou přes více časových pásem)?

„Na mne jet lag moc nepůsobí. Protože jsme tady o šest hodin dřív než u nás, tak se třeba ráno vzbudím dvakrát až třikrát, ale nedělá mi problém se podívat na budík a vidím, že mám ještě před sebou čtyři hodiny spánku, a s radostí usnu znova. Pokud jde o tu energii, tak si říkám, že když už jedu takový kus cesty, tak bych tu cestu rád naplno využil. Proto ten program stavíme tak, že je opravdu nabitý od rána do večera.

Někdy to je únava, o tom není pochyb, protože když máte za den deset různých jednání, na každé se musíte připravit zvlášť, protože se každé týká úplně něčeho jiného, tak to není úplně jednoduchá věc. Ale já to beru jako součást toho, proč tu jsem, takže večer, pravda, už mi nezbývá moc energie na chození někde venku. Dneska si to chci užít, protože tady High Line je opravdu něco, co by člověk neměl minout, a já jsem tady ještě nebyl. Ale jinak večer většinou zalezu do postele, přečtu si přípravu na příští den a usnu jako malý dítě.“

Přece jenom se tu potkávají nejmocnější lidé na světě. Nejste občas nervózní na takové akci? Pociťujete nervozitu i před svými projevy?

„Já už jsem si zvykl. Už jsem jich měl tolik, že člověk už to tak nebere. Pravda je, že když jsem měl takové první vystoupení před několika stovkami lidí, z nichž většina byla zkušenější než já, tak jsem z toho trému měl.

Člověk si zvykne, že všichni jsme nervózní, všichni občas děláme chyby, a už to tak moc nebere. Já se snažím na každé jednání připravit tak, abych měl vždycky alternativy. To znamená, kdyby cokoliv vypadlo, jako třeba dneska Donaldu Trumpovi čtecí zařízení, tak abych si poradil i bez toho. Ale i kdyby to náhodou nevyšlo, tak nic se neděje, svět se nezboří.“

Na co se těšíte při návratu domů? A těšíte se vůbec? Jste totiž v krásném městě a hlavně daleko od české politiky.

„Vzít si na chvíli pauzu od české politiky, to rozhodně není na škodu. Ale já se domů těším vždycky. Nejenom za lidmi, které mám rád, prostředím, které mám rád, ale hlavně mi to přijde domácí, všechno známé a člověk se tam cítí úplně jinak než tady. Tady je to fajn, podívat se na to, ale asi bych se tady vždycky cítil jako cizinec.“

Pavlův projev v OSN: Jestli Rusko vyhraje, tak… Slova o brutální síle i nebezpečí pro Evropu