Norská sociálka: Nesmím za vnučkou, policie mě hlídá i na wc! řekla babička

Blesk.cz: Jak se cítíte poté, co vašemu synovi sebrali dceru, vaši vnučku?

Babička Jana: Strašně, ani se to nedá popsat. Myslela jsem, že zemřu, když mi syn volal. Děkuji bohu, že jsem nedostala infarkt. Je to naše prvorozená vnučka. Je to nádherné dítě. Nesmírně se podobá synovi, když byl miminko.

Co říkáte na chování Barnevernu?

Rozum mi zůstává stát nad chováním těchto lidí. Vždyť přece sociálka má pomáhat a ne ubližovat a odebírat děti. A vůbec nechápu, s čím chtěli pomáhat, vždyť jsou skvělí rodiče. Všechno zvládají, matka dítě kojila, syn vaří, malou koupe, když je potřeba nakrmit flaškou, tak nakrmí i přebaluje. Maxine je velký jedlík. To všechno jsou věci, které syn zvládne s úsměvem na tváři. Je spousta otců, kteří nedokážou přebalit půlroční dítě.

Připadá vám to, že 2,5 měsíce staré děťátko nemá s matkou oční kontakt a ona neslyší, jako dostatečný důvod k odebrání dítěte?

Hloupost, oční kontakt je naprosto v pořádku. Mohu říci, že malá tak jako každé dítě zkoumá svět očima, kouká po okolí, pozoruje rodiče a nádherně se směje. Vždyť i hlupák ví, že neslyšící lidé používají více oční kontakt při komunikaci. A ten matka využívá na 200 %, protože je to její jediný způsob komunikace, který má. Dítě hladí vlastním tělem a zamilovaným pohledem. Kdo chce dosáhnout toho, co si umíní, tak toho dosáhne. Klidně i násilím, kdy nehledí vlevo ani vpravo. To je Barnevern.

Co si myslíte o tom, že Maxine mohou rodiče vidět jen jednou za dva týdny? Viděla jste ji vy od té doby, co ji norská sociálka sebrala?

Maxine jsem naposledy viděla, když jsme byli na návštěvě u syna na dva týdny. Když jsem se rozhodla, že se vrátím do Norska, abych mohla pomoci, tak den před mým příjezdem malou sebrali rodičům. Barnevern mi nedovolil ani malou Maxine vidět, údajně nemám právo. Naposledy jsem musela při návštěvě sedět v místnosti s policí. Šli se mnou i na WC. Už to, že rodičům odebrali dítě násilím, a nebyl k tomu žádný závažný důvod, je porušování lidských práv. To, že dělají všechno pro to, aby matka nemohla nakojit dítě, je jedno z dalších porušení práv kojící matky. U nás ženy, které jsou trestané a odpykávají si trest ve věznici, mají právo na to, aby měly dítě u sebe a mohly kojit. A na to, že máma může dítě vidět jen za 14 dní, když jde o kojence, mám tuto odpověď: soudce, který takto rozhodl, nemá právo sedět v soudcovském křesle. Nemůže jít o střízlivě smýšlejícího člověka.

Věříte, že malou Maxine syn dostane zpět do péče?

Samozřejmě, že věřím. Maxine musíme dostat zpět. Pomáhá nám spousta lidí, úžasných lidí. Norský právník z Osla je jeden z těch uznávaných. Věřím, že se nám to podaří.

Sebrali jí dítě, protože ohluchla! Psychoteror norské sociálky dopadl i na Slovensko

Syn se přes to všechno, co ho zasáhlo, nenechal zlomit a bojuje o svou dcerku. Musí chodit i do práce, na úřady i za právníkem. Na jednoho člověka je toho až příliš.

Jaký máte vztah se snachou?

Synova přítelkyně je úžasná mladá žena. Obdivuji, co všechno zvládá ve svém životě. O tom, co všechno prožila ve svém životě, se nám ani nezdá. Málokdo by to unesl. Učí mě norsky znakovou řeč. Navzájem se podporujeme a věříme, že všechno dobře dopadne.

Kvůli pomoci s výchovou Maxine jste odjela do Norska. Zůstanete v zemi i nadále?

Ano, do Norska jsem odešla kvůli tomu, abych byla u dítěte a abych mohla pomáhat. Ano, určitě tu zůstanu i nadále.

Znáte případ Evy Michalákové?

Znám případ paní Evy Michalákové, hodně jsem o něm četla. Je to nechutné, co dělají s dětmi. Jak si někdo může něco takového dovolit v 21. století? Kde jsou úřady, ministerstva, když ony nás mají v první řadě zastupovat v cizině a pomáhat. A ne ještě házet klacky pod nohy paní Evě.