Komentář Petra Holce: Proč Ukrajinci nemají co slavit?

Tak si to určitě nepředstavovala ani EU, když mluvila o demokratizaci a modernizaci země. Nechápejte mě špatně: uprchlý ukrajinský exprezident a kleptoman Viktor Janukovyč, jenž našel exil kde jinde než v Rusku, si samozřejmě nezasloužil nic jiného než ostudný pád; rozkradenou zemi, již předtím zradila už jedna demokratická revoluce, vykrádal do poslední hřivny – před proměnou v bezcenný papír národního platidla.

Západ nicméně dostal na Ukrajině další lekci z naivity a pokrytectví. Zločinně podcenil politickou odhodlanost a vojenskou sofistikovanost Ruska, jež světu předvedlo, jak vypadá supermoderní hybridní válka. Je to ironie, ale právě od Ruska se teď učí modernímu válčení NATO, které po jeho vzoru začalo na Ukrajině oficiálně natáčet vlastní propagandu, již umísťuje na webové kanály jako Youtube.com. A to jsme věřili, že nás právě před Ruskem ochrání.

Západ navíc uvěřil, že Rusko už není Rusko, takže po anexi části území Moldavska a Gruzie nepředvede to samé i strategicky mnohem významnější Ukrajině. Stejně naivní bylo i vydávání tisíců Ukrajinců na Majdanu za reprezentanty celé země, zatímco se spousta jejich východních krajanů považuje spíš za Rusy; byť si jich podle průzkumů většina nepřeje připojení k Rusku, ale pouze něco na způsob duálního ukrajinsko-ruského statutu. Podobné nápady bohužel končí spíš válkou než demokracií, jak z historie dobře víme i my Češi.

Pokrytectví Západ ukázal ve své upřímné víře, že jen on může měnit hranice evropských zemí: Vladimir Putin to evidentně vidí jinak. Nechci být cynik, za jedno ale Majdanu přece jen vděčíme: mnohým snad otevřel oči. Přinejmenším do jejich dalšího oslepení.