KLDR vydírala Jižní Koreu: 250 miliard a půl milionu tun jídla, nebo...

První setkání vůdců obou korejských států se uskutečnilo v roce 2000, kdy se sešel jihokorejský exprezident Kim Te-džung se severokorejským diktátorem Kim Čong-ilem.

Kim Te-džung se za to dočkal ocenění, že výrazně přispěl ke zlepšení mezikorejských vztahů, a získal také Nobelovu cenu za mír. Později byly však tyto úspěchy poskvrněny, když byl Kim Te-džungův blízký spolupracovník usvědčen, že přiměl firmu Hyundai poslat krátce před summitem do KLDR 450 milionů dolarů, uvedla agentura AP.

I Mjong-bak, který stál v čele Jižní Koreje v letech 2008 až 2013, ve svých memoárech připravovaných k vydání příští týden píše, že konání dalších summitů znemožnily požadavky KLDR na podobnou platbu.

V seznamu podmínek daných Jižní Koreji pro konání summitu bylo mimo jiné předání 400 000 tun rýže, 100 000 tun obilí, 300 000 tun hnojiv a desetimiliardový kapitál, který chtěla KLDR použít k zřízení banky.

"Dokument vypadal jako jakýsi běžný 'účet za summit', který zahrnoval seznam pomoci, již musíme poskytnout, a program schůzky," konstatoval I Mjong-bak, který poskytl výňatky ze své autobiografické knihy s předstihem novinářům.

Podle I Mjong-baka vysoký představitel severokorejské rozvědky tajně navštívil v roce 2010 Jižní Koreu, aby zjistil možnosti konání summitu, a stejným způsobem vyslal také Soul svého agenta do KLDR. I Mjong-bak uvedl, že vyslanec Pchjongjangu, který byl toho roku v Soulu, byl později po návratu na Sever veřejně popraven.

Kim Čong-il se po prvním historickém summitu z roku 2000 sešel v roce 2007 také s Kim Te-džungovým následníkem Ro Mu-hjonem a pokračoval ve snaze prosadit další takovou schůzku za zmíněných podmínek až do své smrti v roce 2011.

Překážkou uspořádání nové vrcholné schůzky se kromě požadavku na poskytnutí obří finanční a potravinové pomoci stalo i potopení jihokorejské korvety Čchonan s 46 námořníky na palubě z roku 2010, které podle mezinárodní komise způsobilo severokorejské torpédo. Schůzka se neuskutečnila, protože Pchjongjang svůj podíl na útoku popřel, píše ve své vzpomínkové knize I Mjong-bak.

I Mjong-bak rovněž v díle konstatuje, že politika sbližování, při níž jeho země poskytovala KLDR štědrou pomoc za minimální ústupky, nebyla správná - Severní Korea totiž značnou část humanitární podpory použila k rozvoji svého jaderného a raketového programu.