Mirko (70) o své rakovině a blížící se smrti: Do rakve nechci ponožky!
Drsná pravda nebo »milosrdná« lež? Říct pacientovi, máte rakovinu, zbývají vám týdny možná měsíce života, nebo neříct? Názory se různí. Mirko (70) v dokumentu ČT Život se smrtí pravdu znát chce. Svůj život chce mít až do konce pod kontrolou.
Mirko, veterán vietnamské války, odešel do Ameriky v roce 1965. Když před časem zjistil, že rakovina nad ním vítězí, vrátil se do Prahy zemřít. „Nechtěl jsem, aby tím rodina trpěla,“ říká.
S blížící se smrtí je srozuměn. Kamarádkám, které o něj pečují, předal scénář svého pohřbu. Bude s kremací a obřadem. „Já jsem obřad nechtěl, ale dámy si myslí, že by měl být,“ objasňuje.
Jasno má i v oblečení. „To, co vždycky nosím – černý texasky, černou košili, černý boty a ne ponožky, nemám je rád,“ dodává. Na rakev chce položit vlajku amerických mariňáků, u nichž sloužil, a zahrát si přeje píseň America‘s Song of Remembrance.
Po pohřbu mejdan
Po obřadu bude mejdan. „Mejdan bude platit jedna kamarádka. Když to bude víc, než co má na kontě, tak druhá kamarádka to doplatí,“ má jasno Mirko. Přítelkyně chystají malé skleněné urničky, do nichž si Mirkova dcera, syn, manželka a ony dvě odsypou trochu popele. „Až děti přijedou, vysypou mě na Kampě do Vltavy. Doufám, že je nikdo nechytí,“ dodává Mirko.
Říct nebo neříct?
MUDr. Ondřej Sláma, PhD., onkolog z Masarykova onkologického ústavu v Brně, říká: „Většinou je užitečné, aby pacienti diagnózu věděli. Když je jim situace, v níž se nacházejí, srozumitelná a chápou, co se s nimi děje, mohou se spolupodílet na rozhodnutích, jak by rádi závěr života prožili. V praxi vidím, že informovaní pacienti tuto těžkou fázi život zvládají mnohem lépe.“
..všechno víš..všechno znáš..všude si byla ..od všeho máš klíče ..tebe je tady na tom debilním plesku škoda bábo prrdlavá..