Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek slaví Marek, zítra Oto
Oblačno, déšť se sněhem 9°C

Miluška (40) ze Života se smrtí: Začala jsem uklízet, to mi pomáhá...

Autor: Saša Vetkovská - 
26. března 2014
05:39

V dokumentu účinkuje také prodavačka, dnes invalidní důchodkyně Miluška. Sama vychovává dvě děti. Diagnóza: Rakovina prsu. Prognóza nejistá.

První manžel jí zemřel na rakovinu. Druhý neunesl tíhu její nemoci a odešel za jinou ženou. Zůstali ale přáteli. Když se o své nemoci dozvěděla, rozplakala se. „V tu chvíli jsem šla do ledničky a vypila jsem velkýho panáka kořalky. Druhý den jsem se z toho vyspala a začala jsem uklízet. mi pomáhá,“ vzpomíná Miluška.

Dál chodila do práce, odmítá ze sebe dělat chudinku. Myslela si, že ji už nečeká nic jiného než smrt. „Abych nezatížila děti, tak jsem nachystala obálky, řekla jsem dceři, kam má vložit kopii úmrtního listu a ať to odešle na nadepsané adresy. Byly to pojišťovny, spořitelna a další instituce.“

lamis ( 27. března 2014 06:19 )

je to krsne napsane a ze vsim souhlasim, neni co dodat, muj tatinek me take zemrel v naruci, take rakovinu , obklopen rodinou a stastne se usmival, kdyz odchazel , drzeli jsme ho z ruce, hladili a povidali, az vydechl .....

popocatepetl ( 26. března 2014 06:04 )

Všechny palce nahoru české televizi, že se tohoto tabuizovaného tématu ujala. Všechny palce držíme lidem bojujícím se smrtí, aby jejich boj byl co nejméně bolavý, co nejdůstojnější a v co největším duševním vyrovnání. Moderní společnost posedlá mládím, krásou a užíváním si, vytěsnila umírání do LDNek a jiných zařízení, a myslela si, že je tím vytěsní ze svých životů. Ale každého z nás dřív nebo později dostihne, v nejbližší rodině, nebo ve vlastním případě, a ničemu a nikomu nepomáhá, když na to nejsme duševně připraveni, tak jako bývali lidé v minulosti.

Zobrazit celou diskusi