Zpověď Čecha, který přežil tajfun: Měl jsem štěstí!

S potápěčem Karlem Zámečníkem jsme se setkali v pátek na Letišti Václava Havla, když z místa neštěstí přiletěl. V letištní hale ho vítala jeho těhotná přítelkyně, která byla ráda, že se jí její partner vrátil živý a zdravý. Po krátkém přivítání nám Zámečník líčí počátek jednoho z nejsilnějších tajfunů všech dob, který zničil na Filipínách 245 tisíc domů a zabil zhruba 3600 lidí.

Zásoby

„Letěli jsme se potápět 2. listopadu na souostroví Palau. První dny proběhly bez problémů, ale 6. listopadu, když jsme se vraceli na základnu, úřady hlásily, že se blíží tajfun, který bude dosahovat rychlosti až 160 km/h,“ vzpomíná Zámečník. Oznámení přišlo osmnáct hodin předtím, než větrná smršť udeřila. Tento čas využil Zámečník s ostatními potápěči k tomu, aby si nakoupili zásoby. Každý si pořídil balení vody a čokoládové tyčinky a poté už se museli schovat do hotelu.

Smršť

Tamější obyvatelé to měli horší. Ti se snažili chránit svoje obchůdky a živnosti, které provozují v chatrných domečcích. Aby jim stavby neodletěly, přivázali je lany k navrtaným skobám v betonu nebo střechy chatrčí zatížili pneumatikami. U betonových budov zabednili okna dřevěnými prkny. Tajfun mohl přijít. „Po dvaceti minutách, co to začalo, vypadla elektrika. Setmělo se a venku se zvedal vítr. Kolem budov létaly větve, plastové židličky, palmy se ohýbaly až k zemi a některé stromy praskaly. Měli jsme absolutní zákaz vycházení a modlili se, aby všechno dobře dopadlo,“ popisuje Zámečník.

Zákaz vycházení

Ráno byla situace klidnější, ale o to horší byl pocit, když si pustili televizní zprávy. „Obří lodě vyhozené na břeh Filipín, létající auta, tisíce mrtvých. Když jsem tohle viděl, chytil jsem se za bradu a říkal jsem si, že kdyby to začalo jinde a k nám teprve dojelo, mohli jsme dopadnout stejně,“ uvědomuje si svoje štěstí Zámečník. „Druhý den v podvečer jsme vyšli ven, abychom se porozhlédli, jaké tajfun napáchal škody. Viděli jsme zbořené dílny, poničené lodě, ulítlé střechy. Když nás spatřili policisté, odvezli nás zpátky do hotelu,“ říká a dodává: „Naštěstí nikdo neumřel. Za pár měsíců poletím právě na Filipíny. Tak doufám, že už si počasí vybralo svou daň.“