Příběh politika z éry komunismu: Dubčekův konec zavinil Brežněv!
Málokterý politik vzbudil ve své době tolik nadějí jako Alexander Dubček. Pamětníci konce šedesátých let minulého století jistě potvrdí, že tak masovou podporu a spontánní souhlas s tím, co hlásal a prosazoval, zažilo Československo jen výjimečně.
Když se slovenský komunista s plachým úsměvem stal prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa, znamenal především naději. Socialismus s lidskou tváří byl alespoň zpočátku v jeho podání tím, co lidé opravdu chtěli.
Rodina
Stačilo, kdyby se Dubčekovi rodiče jen trochu zdrželi v USA, kde jeho otec jako vyučený tesař pracoval, a malý Alexander mohl mít americké občanství. Takhle ale v maminčině lůně přeplul oceán a na svět přišel roku 1921 v malé obci Uhrovec na středním Slovensku.
Když mu byly čtyři roky, rodiče – přesvědčení stoupenci socialismu – s ním odjeli s družstvem Interhelpo do tehdejšího Sovětského svazu, do Kirgizie, pomáhat budovat »nový svět«. Žili tam třináct let a pak se vrátili, protože podle tamních zákonů by museli přijmout jediné občanství, ruské. Alexander se v Dubnici nad Váhom vyučil strojním zámečníkem a v roce 1939 vstoupil do Komunistické strany Slovenska. Bojoval ve Slovenském národním povstání a po válce byl vyslán do Moskvy na studium politických věd. Jeho spolužákem byl i Michail Gorbačov.
Politika
V Moskvě zažil rehabilitační procesy s oběťmi Stalinova teroru. Hluboce ho to zasáhlo a začátkem šedesátých let, už jako tajemník ÚV KSČ pro průmysl, se velmi aktivně podílel na práci rehabilitačních komisí v Praze.
Ve svých pamětech píše: „Skutečnosti o mechanismu represí, které jsem se v této době dozvěděl, byly pro mne většinou úplně nové a skutečně šokující. Tato zkušenost výrazně posílila mé reformistické názory a moje zaměření na změnu stavu věci…“
Tajemník
Dubček byl 5. ledna 1968 většinou jediného hlasu zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ. Začal prosazovat to, co mnoho let poté (a po něm) Gorbačov – otevřenou politiku, směřující k vytvoření pluralitní společnosti.
Umožnil tak tzv. Pražské jaro, znamenající mimo jiné i úplnou svobodu tisku. Vláda jedné strany začala být pro většinu lidí nepřijatelná.
Srpen
Obrodný proces v Československu sledovali v Moskvě s velkou nevolí. Z našeho území se jen zdráhavě stahovali vojáci Varšavské smlouvy, kteří zde cvičili v rámci společných manévrů Šumava. V sovětských jednotkách, jak se prokázalo později, byli v uniformách obyčejných vojáků převlečení důstojníci, už tehdy mapující a proměřující terén pro budoucí invazi. K té došlo 21. srpna.
Vojska
Vojska pěti států Varšavské smlouvy překročila hranice a Československo obsadila. Alexander Dubček a ostatní vedoucí představitelé státu byli zatčeni a z letiště Zaječov v Brdech okamžitě odvezeni do Moskvy.
27. srpna se všichni vrátili domů. Předtím ale, po nátlaku a vyhrožování, při kterém Dubček několikrát omdlel, podepsali tzv. moskevský protokol.
Bylo to popření celého Pražského jara, přijetí »bratrské pomoci SSSR«, otevření cesty k budoucí normalizaci a tím i stagnaci Československa na dlouhá léta dopředu.
Perzekuce
Poté Dubček stále ustupoval sovětskému tlaku a postupně odvolával z funkcí reformní komunisty. Ve funkci ho 17. dubna vystřídal Gustáv Husák a Dubček, už jako předseda Federálního shromáždění, podepsal tzv. pendrekový zákon, umožňující perzekuce demonstrantů, nesouhlasících s vývojem země.
Poté, co Dubčeka takto Husák zdiskreditoval, následoval jeho přesun jako velvyslance do Turecka a v roce 1970 vyloučení z KSČ. Dubček se začal živit v Západoslovenských státních lesích v Krasňanech jako mechanizátor a byl pod stálou kontrolou tajné policie.
Návrat
I když se Dubček nemohl účastnit aktivit disidentů, už 22. listopadu 1989 – bouřlivě pozdravován davem – vystoupil v Bratislavě a o dva dny později na balkoně Melantrichu na Václavském náměstí.
Stal se vážným kandidátem na funkci prezidenta republiky, ale nakonec byl 28. prosince zvolen předsedou Federálního shromáždění.
Autonehoda
Byl stoupencem a zastáncem federativního Československa, odmítal rozdělení státu a dodnes je jeho tragická smrt dávána do souvislostí s jeho postoji. Spekuluje se dokonce, že nevyhovovaly…
Alexander Dubček zemřel po autonehodě na dálnici D1 7. listopadu 1992.
Dubcek byl stejna svine jako vsichni ostatni komousi!